Putující v Enigmě V časopise Enigma vyšel článek redaktorky Lenky Kabeláčové o Putujících, Vincentu Bridgesovi a o Hněvíně. Můžete si ho přečíst v dole přiložených pdf souborech. Co k tomu dodat? Snad jen to, že článek měl převážně pozitivní ohlas. Díky němu jsme získali nové přátele, kterých si vážíme, a před jejichž uměním smekáme. Přesto jsme před zveřejněním článku měli značné pochybnosti o publicitě tohoto typu. Bouřlivě jsme diskutovali o "bulváru", o expresivních výrazech typu "bomba měsíce", o množství otazníků a vykřičníků, o honbě za "záhadami a tajemstvími". A hlavně o hranicích, které chceme a můžeme překračovat, a o těch, za které se my sami vydat nehodláme. Ale stejně tak jsme mluvili i o právu jiných na jejich vlastní názor a způsob informování. O toleranci k jiným rovinám komunikace, o úloze zábavy i inspirace pro ostatní. O otrlosti čtenářů, nutnosti zaujmout, o různé formě předávání zpráv, o různé inteligenci, o různé duchovní vyspělosti čtenářů i o velikosti cílové skupiny. A hlavně o individuální zodpovědnosti čtenáře přemýšlet o tom co čte, přebírat si informace, hledat ve formulacích jádro a obsah. Vytvářet si vlastní názor, a ne trpně přejímat tištěné slovo jakožto "pravdu". To, že jsme s publikací nakonec souhlasili pouze s minimálními a formálními úpravami, budiž i pochvalou autorce textu. Vlastně neříká nic, co bychom si sami nemysleli, co bychom nepovažovali za "pravdu." Pravdivě popisuje naši "činnost" na Hněvíně, i to, co jí předcházelo i následovalo. Jen příliš expresivně pojmenovává to, co my máme obalené konejšivými slovy "možná a snad". Z pro nás "běžných" událostí dělá "neuvěřitelné" události, z obyčejného a normálního zvláštní a mimořádné. To je ovšem úhel pohledu. My si nepřipadáme mimořádní a významní, jen děláme to, co považujeme za správné a co nás baví. Nechybí nám "zdravý" rozum, sebekritika, ale ani zdravé sebevědomí podporované vyšším vedením. Nepodléháme slávě a pocitu výjimečnosti, ale necháváme u druhých, aby se v tom vyznali sami. Zpíváme píseň o samostatnosti a individuálním osobním rozvoji. Ovšemže někomu můžeme připadat třeba jako mimozemšťani, někomu jako výstřední blázni, někomu jako osvícení mistři. Všem vzkazujeme - nejsme ani jedno. Někdo potřebuje jasné vize, příklady, jednoduché cíle, srozumitelné idoly, někdo ne. Proto je svět tak pestrý, a články Enigmy i Lenky v něm mají své místo. Lence děkujeme, a někdy zase na viděnou :-) ! Jiří Škaloud
|