|
Vinařická hora
● Energie a síla odpuštění ●
Džbán, od pradávna osídlované území s posvátnými místy a svatyněmi a okrsky našich dávných předků. Necelý 1,5 km od západní hranice tohoto zajímavého celku se nachází náš dnešní cíl. V okrese Kladno asi jeden kilometr severně od obce Vinařice, nad údolím Knovízského potoka, se tyčí pozůstatek třetihorního stratovulkánu, Vinařická hora (413 m). Když se v 19. století štoly nedalekého kamenouhelného lomu dostaly hluboko pod horu, lidem se odhalily geologické kuriozity. Přirozenou cestou zkoksované uhlí, tam kde žhavé magma přišlo do styku s uhelnou slojí. A došlo i k objevení povrchových hornin. Během dávné sopečné aktivity vznikla v místě dnešní Vinařické hory puklina ( hluboká cca 700 m), do které napadaly povrchové horniny. A ty se zde po objevení začaly od 19. století až do osmdesátých let 20. století intenzivně a neúprosně těžit. Dnes opuštěné lomy odkrývají úchvatné a někdy i smutné pohledy na uložené vrstvy zatuhlé čedičové lávy, tufů a vyvrženého popela, které vytvářejí těleso sopky. Různorodost geologického podloží hory pak podmiňuje i pestrost a přítomnost rozmanitých typů vegetace, včetně vřesovišť. Vrchol sopky, společně s ohroženými teplomilnými společenstvími v její západní části, je dnes chráněnou přírodní památkou. Jednou z dominantních dřevin je zde třeba hloh (viz. web). Za jasného počasí nabízí místo kruhový dálkový výhled na České středohoří, Krušné hory a Prahu.
Přístup k Matce Zemi zde nebyl zrovna moc ohleduplný. Ona sama, skrze svoji dceru Přírodu, nám ráda nabízí své dary. Jsme stále její nadějí. Úkolem lidí je poznat a ctít včas tu hranici, kdy ještě přijímáme a kdy už drancujeme a ničíme. Než vstoupíme do zdejšího otevřeného nitra Země, určitě pozdravme zdejší strážce a vyčkejme. Pak přijde řada otázek, jistot i pochybností. O té velké moudrosti, síle a obrovské velkorysosti v odpuštění. Teprve pak, pokud je nám dovoleno, můžeme bezpečně vstoupit do místního podzemí i nadzemí. A ani zde kupodivu není důvodů k steskům a lítosti, ani příroda sama nic takového nezná. Jako vždy, dokázala Země stopy na svém těle zahladit a přeměnit. Do krásy i půvabu. Tvořivě, lehce a pomalu. Už mnohokrát prošla přírodními kataklyzmaty i destrukcemi. Stejného geologického původu je i památná Slánská hora, kterou málem potkal stejný osud. Těžba zde však byla včas zastavena.
Hora nese jméno vsi Vinařice. Obec je prvně písemně zmiňována již v roce 1227. Ojedinělý zdejší vulkán neunikl pozornosti žádnému z našich předků. Archeologické nálezy hovoří o osídlení v době neolitické až do 5.-6. století n. l. Další archeologické výzkumy znemožnila již rozsáhlá těžba. Staří alchymisté zde hledali Prahmotu (Materia Prima), přírodní látku stojící na počátku Velkého Díla, kterou očekávali ve spodních částech vulkanických krbů.
Zde,v nitru dávného a mohutného starovulkánu, si můžeme jasně a zřetelně uvědomit silové a energetické pole Země a jeho proměny. Částic hmoty v energii a naopak. Pralátku, základní hmotu, z níž povstaly všechny nerosty i planety. A skryté dračí síly. Pokorná a otevřená srdce na to vše zde mohou nahlédnout.
„Prahmota představuje jen jistý energetický stav hmoty, z něhož se kdysi vytvářela hmota planet". (Fulcanelli 1929)
„Prohlédni nitro Země a očisti nalezený tajemný kámen!" (Basilius Valentinus 1417)
Klidné jarní dny.
Petr a Vlaďka
|
