|
Svatá voda Cholina
Hanácká obec Cholina je slavným poutním místem odedávna. Osídlení je v této části Hornomoravského úvalu nedaleko Litovle pradávné. Není se co divit - Haná vždy byla vynikajícím místem pro život, v paleolitu oplývaly lužní lesy kolem Moravy zvěří, od neolitu pak půda poskytovala zaručenou a bohatou úrodu pro zemědělce. Archeologicky jsou doložené stopy kultur doby bronzové, ale okolní lokality svědčí i o přítomnosti paleolitických lovců. Nedaleko odtud u Ludéřova najdeme i obdélníkovou keltskou svatyni - nemethon. Je tedy jisté, že znalost místa s dobrou pramenitou vodou se táhne v lidské paměti už z dávnověku.
Historický doklad o existenci vsi Cholina je datován rokem 1131, kdy patřila olomoucké kapitule. Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie nepřehlédne asi nikdo. Stojí na místě pravděpodobně už nějakých osm set let, tedy od třináctého století. Původní románská stavba byla následně přestavěna ve stylu gotickém a ještě později částečně barokizována a v devatenáctém století puristicky regotizována víceméně do dnešní podoby.
Slávu zdejšímu místu přinášely zázraky spojené nejen s pramenem, ale i se slavnou soškou Cholinské madony, původem ze třináctého století. Je považována za patronku Hané a jde o krásnou dřevěnou sochu Panny Marie s Ježíšem vysokou asi sto třicet centimetrů. Pokud se nedostanete do interiéru kostela, můžete se spokojit alespoň s pohledem na sochu Panny Marie v klenbě vstupní brány do areálu. Tam bývala originální plastika vystavována před tím, než byla přemístěna na hlavní oltář. V roce 1996 byla bohužel socha ukradena. A snad jen dalším zázrakem bylo její opětovné nalezení po deseti letech v majetku vídeňského starožitníka. Byla poškozená a zbavená polychromie, zjevně za účelem maskování jejího původu. Po několikaletých soudních přích se socha vrátila na své místo v roce 2009. Musela být restaurována a také byla vyrobena přesná kopie. Socha byla později doplněna i o zcizenou korunu Panny Marie i Ježíše. Existují jisté dohady o tom, zda dnes v Cholině můžeme spatřit originál sochy nebo její přesnou kopii.
Svatá voda
Ale vydejme se už od kostela vzhůru mělkým údolím. Cesta nás dovede k prameni, jehož okolí bylo v roce 2015 znovu upraveno. Voda je skvělá, ale jedná se o jeden z mála pramenů, které znám, kde voda je téměř neúčinná bez působení „vyšších sil" a naší víry v ně. Dalo by se říci, že tato voda skutečně působí čistě a jenom z vůle „božích tvůrců". Jako takový je pramen skutečně poutním místem pro věřící... Jen to stručně zopakuji: Základní vlastností vody je pomáhat, přijímat léčivé programy, nabývat nebývalých schopností léčení. Ať už homeopaticky, nebo reálnou příměsí léčivých látek. Čistá voda slouží jako nosič informace. Kdo tento program do vody vkládá, to je jiná otázka. Můžeme to být mi sami, ale také další vědomí, ať už stvořená ve hmotě, či bez ní, tedy duchovní bytosti a božstva. Pití spojené s přáním je účinným způsobem víry. Někdy nezáleží na tom, komu přání adresujeme, jindy velice. Bohužel, v dnešní pragmatické době bývají přání a modlitby pro mnoho lidí až tou poslední možností. Ve chvíli zoufalství, kdy už vyčerpáme všechny „racionální" možnosti, rozdáme úplatky, zkusíme „všechno" a nic nepomáhá, pak teprve přichází prosba a modlitba coby poslední pokus o záchranu. Zoufalství a beznaděj bývá tím motorem, který nás vede k modlitbě, které ale vlastně stejně moc nevěříme. Asi netřeba říkat, že to skutečně nemá žádnou cenu. Aby to fungovalo, je třeba udělat „drobnou" výměnu: beznaděj vyměnit za naději a zoufalství za víru v to, že některé věci jsou možné, i když jim nerozumíme. A znovu jen opakuji, že s náboženstvím to nemá nic společného. Ale s naším postojem ke světu to má společného všechno. Je třeba převrátit energie, které nás vedou světem, a které nás buď oslabují a vedou k nemoci, nebo posilují a uzdravují.
U pramene Svaté vody v Cholině je třeba léčivý účinek vody skutečně vyvolat vírou a prosbou k duchovní bytosti. Záměrně vám nepodsouvám její jméno, bere na sebe mnohou podobu, která vyhoví vašemu chápání světa.
Podstatou víry nejsou jména, ani tváře a podoby, ani náboženská pravidla. Víra je totiž energie, a jakožto taková nemá ani orientaci ani směr působení. Existuje jako studnice, z které může nabírat vodu kdokoliv a to jakýmkoliv způsobem.
A závěrem přidám známé upozornění: pozor na naše přání, mohou se nám i splnit!
Jiří Škaloud
|
