Putující

Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Ořechovec pekanový a Dřezovec trojtrnný

● Roudnice nad Labem ●

Zdejší strategické osídlení v okolí brodu přes řeku Labe je pravěké a archeologicky doložené. Původní název jednoho z nejstarších českých měst byl Rúdník, nebo také Rúdnica. Název byl zřejmě odvozen od pramene léčivé železité minerální vody, který své okolí zbarvuje do ruda (viz. web) . První doložená písemná zmínka pochází z roku 1167. Zdejší kamenný románský hrad se stal druhou kamennou světskou stavbou v Čechách. Na hradě pobýval i císař Karel IV. Je více než pravděpodobné, že zde byl na kněze vysvěcen i Mistr Jan Hus. Rudný a stálý pramen se dnes nachází pod klášterem augustiniánů, který tady založil biskup Jan z Dražic. Ten také nechal ve 14. století v těchto místech postavit kamenný most. Byl to třetí nejstarší kamenný most na našem území, první přes Labe. O rozvoj města se přičinil i Jakub Krčín, který zde pobýval v roce 1577, kdy město přešlo do rukou a vlastnictví Viléma z Rožmberka. Ten nechal hrad rozšířit a přestavět. Měl zde i své tajné alchymistické dílny. Následná barokní přestavba hradu na zámek byla dokončena v roce 1684 za vlády Václava Eusebia z Lobkovic. Roudnici dále ustanovil jako hlavní rodový a nedělitelný majetek, tzv. fideikomis. To pak platilo až do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn. Po dlouhých letech byl pro veřejnost zpřístupněn až v roce 2012. Díky zámeckým vinicím získala Roudnice v r. 2018 statut vinařské obce. Tak vzhůru na nejen krásný a zajímavý výlet. Město na Podřipsku totiž skrývá i naše dva dnešní cíle.

Ořechovec, Carya. Tento rod z čeledi ořešákovité čítá na 18 druhů těchto stromů. Nejvíce je rozšířen v Severní Americe, Mexiku a východní Asii. Ve východní polovině USA pak roste celkem 11 druhů, v Kanadě pět. Může dorůst výšky přes 50 metrů. Ořechovce poskytují lidem kvalitní i dekorativní dřevo. Jedlá jádra plodů řady druhů patřila k tradiční složce potravy u mnoha kmenů severoamerických indiánů. Mají i svůj význam v medicíně, poskytují barvivo i olej. Jsou rozděleny do dvou skupin - pravé hikory a pekanové hikory. Dřevo těch prvních je hustší a patří k těm nejtvrdším dřevům celé oblasti. Je velmi výhřevné, slouží k výrobě dřevěného uhlí pro grilování. Jeho kouř pak dodává grilovaným pokrmům zvláštní charakteristické aroma. Mezi ty pravé, nejčastěji pak vysazované, patří ořechovec vejčitý (C. ovata). Dřevo je obchodováno pod názvem hikorové dřevo. Indiáni ve Virginii hikorové ořechy drtili a přidáním vody z nich připravovali vlastní pochutinu, tzv. hikorové mléko. Vyráběl se i likér, v jazyce domorodců pawcohiccora. Tento druh je občas pěstován i v českých arboretech a botanických zahradách. Ořechovec pekanový (C. ilinoinensis), má pak nejchutnější plody, tzv. pekanové oříšky. Slovo pekan je indiánského původu a značí „ořech, jenž potřebuje k rozbití kámen". Mají jemnou máslovou chuť, vysoký obsah nenasycených mastných kyselin a bílkovin. V Americe je po nich velká poptávka. K nám se moc nedováží. Zhruba 90-95% světové sklizně připadá na Spojené státy. Přirozeně se nejvíce vyskytují v údolí řeky Mississippi. Pěstují se však i v Brazílii, Austrálii, nebo JAR. Z ořechů je lisováním vyráběn jedlý olej používaný v potravinářství, farmacii a kosmetice. Olej z druhu C. tonkinensis se dokonce dříve používal i ke svícení. Z pekanových slupek se extrakcí získával juglon, který se již od 1. století používal k barvení vláken do odstínů hnědé při výrobě gobelínů. Drcené listy dříve sloužily indiánům jako obklad při kožních chorobách, odvar z borky zas při léčbě tuberkulózy. Ze dřeva se pak vyrábí násady a rukojeti k nářadí, nábytek i podlahoviny. Z dospělého stromu o stáří 75-225 let lze za rok sklidit 200-450 kg oříšků. Ořechovec pekan je dnes národním stromem Texasu.

Ale již vzhůru do Roudnice nad Labem za tím naším krasavcem. Najdeme ho na pozemku 2. ZŠ a k našemu štěstí byl tento otevřen a zpřístupněn i o víkendu. Je to dechberoucí krasavec, s obvodem kmene okolo 230 cm a výškou něco málo přes 15 m. Na oříšky ještě nebyl čas, ale i tak se nám odtud nechtělo, byl totiž velmi sdílný. To asi tou základní školou. Má velmi krásnou auru, stojí na místě nejvyšší harmonie v krásném okolí a žije nadějí, že s ním někdy ten druhý promluví. A to je jen kousek odtud.

Na uzavřeném a nepřístupném pozemku areálu VOŠ a SOŠ, (dokonce s prvotními problémy i s focením), se nachází další zajímavý a krásný strom, který je rovněž svou původní domovinou ze Severní Ameriky. Dřezovec trojtrnný, Gleditsia triacanthos. Tento strom může dorůstat výšky až 40 m. Do Evropy se dostal někdy kolem roku 1 700. I u nás býval často vysazován v parcích a zahradách spolu s akátem, jako medonosná rostlina. Jeho výrazným znakem jsou dlouhé trny vyrůstajících ve shlucích na větvích a na kmeni stromu. Na podzim jsou to pak i velké lusky obsahující čočkovitá semena. Lusky i semena jsou jedlé, a to i syrové. Z pražených semen se připravovala náhražka kávy, vydávající příjemné aroma. Suchá se vaří jako ostatní luštěniny a připomínají čočku. Z kaše z plodů vařili indiáni lahodný nápoj připomínající pivo. Čerstvé pupeny používali při zažívacích problémech, odvarem z kůry léčili kašel, horečku, nebo plané neštovice. Dle biblické legendy prý byla Kristova koruna z dřezovce. To ale nevypadá, že by tomu tak skutečně bylo. A ten roudnický stále mlčí..... S výškou 18 m a obvodem kmene 217 cm patří již ke kmetům svého druhu v ČR. Až po nějaké delší době (strávené na plotě) promluvil. Hovořil o čase ve vertikále i horizontále, o ochraně, kterou poskytuje drobnému ptactvu i o zemských dracích, které moc dobře zná. Ale zda poskytli jeho předci trny na mesiášovu hlavu, na to se ho budete muset zajet zeptat sami. Nám to neřekl, jen při odchodu tiše zašeptal, ale jen jednou a moc rozumět mu nebylo.