Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Globalizace jako duchovní nástroj.

Pojem „globalizace" má pejorativní ráz. Odpůrci globalizace se bouří a demonstrují na každém významnějším setkání mocných tohoto světa, jsou rozháněni a trestáni. Cílem jejich útoků jsou nadnárodní korporace, banky spolu s celým finančním světem i konzumní způsob života. Proti čemu to vlastně bojují? A co my, kteří nedemonstrujeme? Na čí jsme straně? Co si kdo pod tou „globalizací" vlastně představuje? Často si vytváříme názor, aniž bychom znali podrobnosti, či přemýšleli.

Odpůrci i zastánci globalizace zvýrazňují vady nebo naopak výhody spojování a unifikace světové ekonomiky, kultury i životní úrovně. Všechny odchylky mizí, svět se stává uniformním, všude stejným. Trochu zvláštní je, že internet - ten velký a globální nástroj unifikace lidského vědění i chtění - ten skoro nikomu nevadí. Ono se také omezování svobodného přístupu k informacím dá jen těžko obhájit.

Klady i zápory globalizace jednoznačně existují. Zápory je třeba odstraňovat, klady udržet a rozvíjet. Potíž je v tom, že klady i zápory jsou pro obě strany různé a často dokonce protichůdné. Ať je to smazávání kulturních rozdílů, národních zvyků, unifikace životních stylů, anglikanizace, nadnárodní ekonomika, korporace a řízení světa mocnými, boj proti konzumní společnosti, energetické plýtvání, soustřeďování výrobních zdrojů do několika málo míst planety a nadměrná přeprava zboží i lidí sem a tam, zvyšování či snižování rozdílu mezi chudými a bohatými... Všechny tyto problémy a potíže nejsou objektivně vysvětlovány a zhodnoceny. Všechny argumenty pro i proti se často stávají nástroji demagogie a ideologie té, či oné strany. A děje se tak v čistě lokálním měřítku a zájmu. Dalo by se říci, že demagogie a ideologie by potřebovala „globalizaci" jako sůl. Potřebovali bychom začít myslet a konat opravdu „globálně", tedy myslet a konat ve prospěch celé planety a ne jejich dílčích celků a skupin. K tomu je potřeba „globalizovat" myšlení jednotlivců i politiků. Potíž je v tom, že i „globální" myšlení je ovlivněno naším subjektivním vnímáním toho, jak svět funguje. A tak už existují na jedné straně chmurné vize a teorie celosvětové konspirace a řízení světa „mocnými" (Američany, židy, mimozemšťany, nebo jinými božstvy), na straně druhé existují představy o ideálním a krásném světě „osvícených" a čistě bílých bytostí v ráji na zemi. Dobře, že první není pravdivé, a škoda, že druhého se nedožijeme.     

Při meditacích i energetických pracích v krajině se často pracuje s tzv. zemskými energiemi. Jistě není třeba zdůrazňovat, že planetu Zemi máme my lidé jenom jednu. První a poslední - jinou planetu hned tak nedostaneme. A máme jí všichni dohromady. Dalo by se říci, že globalizace zemských energií proběhla už dávno - se vznikem našeho „glóbu" tedy Země. Zemské energie se neliší v Čechách, v Americe, či v jakémkoliv jiném místě. Jistě - existují povrchové planetární a atmosférické jevy, které tvoří odchylky toku a ovlivňují kvalitu a přenos zemských energií. Ale jejich zdroj, základ a podstata je jen jedna. A jak je tomu s lidmi? No pochopitelně - všem rasistům natruc - i lidé jsou všude stejní. Stejná těla, stejná přání a sny, stejný společný zdroj ducha i společné lidské nadvědomí. Rozdíly v náboženství, kultuře, zvycích i ekonomii jsou dílem vytvořené uměle, dílem jsou dané rozdílným stupněm vývoje a dosaženého blahobytu. Globalizovaný člověk je ale jen jeden jediný druh. Tenhle planetární člověk řeší problémy „globálně".  Při řešení svých potíží má žebříček hodnot jinak postavený než my - tj. řešení jakéhokoliv problému na úkor druhých je možné, ale jen ve chvíli, kdy to prospívá nadřazenému „organizmu", kterým je planetární biosféra a její duše. Globalizovaný člověk má globální i zodpovědnost a myšlení. Z pohledu jednotlivců může být dobrý i zlý, ale z hlediska Země a lidstva vždy koná v jejich prospěch.

Globalizace, tak jak jí známe dnes, je cestou k získání i globální zodpovědnosti a vnímání planety jako celku. Vzájemná propojenost ve všech aspektech zvyšuje naší starostlivost o planetu a lidi na ní, až k rozměru globální zodpovědnosti. Planeta se jakoby zmenšuje na velikost našeho písečku - a začíná nám setsakra záležet, jestli v Mexickém zálivu na druhé straně světa uniká, či neuniká ropa do moře.

Idealismus, či fantazie? Možná, ale také nutnost a směr cesty. Globalizace není ani „špatná" ani „dobrá". Globalizace je i špatná i dobrá. To je jasné znamení, že globalizace není idealizmus „ráje na zemi", ale ani destruktivní „cesta do pekel." Vítejte v reálném a o to složitějším světě.

Jiří Škaloud

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart