Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Zlatý kopec.

Zlatý kopec u Přezletic u Prahy je velmi zajímavé místo.  Avšak nikoliv pro návštěvníka, který vnímá svět pouze očima.  Pro něj je Zlatý kopec naprosto nezajímavým, až odpudivým místem. Nevýrazný vršek uprostřed lánů řepy a obilí. Místo, částečně zavezené stavebním rumem, zarostlé plevelem a náletovým lesem. Místo, kde kdysi bývala buližníková skála, ale dnes je to díra, kam lidé odhazují odpad.  Skládka, z které si putující zoufalci odnesou pouze žahance od kopřiv a kalhoty plné bodláků a semínek kuklíku.  

Pro znalce a pozorovatele věcí minulých a skrytých je ovšem Zlatý kopec vysoce zajímavým místem. Zvláštním způsobem se tady potkávají dva světy. Svět exaktních věd, paleontologie, archeologie a geologie se tady střetává s chimérou světa esoterického. Svět faktů, cizích slov, definic, analýz a důkazů se tu střetává s neuznávaným světem letící fantazie a intuice, kde slovo „důkaz" je považováno skoro za neslušné.

Z pohledu racionálních věd je Zlatý kopec zmíněn v každé učebnici paleontologie. Od roku 1975 tady probíhal archeologický výzkum, který prokázal, že na tomto místě žili už před 700000 lety rozumné bytosti, opracovávající místní buližník na nástroje a zbraně, pomocí nichž lovili zvířata, včetně mamutů. V sedimentech, jejichž stratigrafie je nepochybná, byly nalezeny stopy a základy přístřešku a ohniště. Izotopové analýzy pomohly určit tehdy panující teploty a podnebí, rozbory pylových zrn a kosterních pozůstatků vědcům ukázaly, jak vypadala tehdejší krajina a jaká zvířata tu žila. Geologie a pedologie vydaly soud o podobě tehdejšího koryta pra-Labe a slepých ramen. Jen jedno se pouze mlčky předpokládá - a to, že tím, kdo tady přebýval, byl homo erectus, vývojové stadium člověčího druhu. Sice se nenašly žádné kosterní pozůstatky, nicméně časově je to jediná možnost. Připustit cokoliv jiného je daleko za hranicí teorií, které věda povoluje.  A přesto se naskýtá jiná možnost - natolik bláznivá, aby mohla být i pravdivá.

Zlatý kopec je totiž údajně také místem, kde dochází k transdimenzionálním přestupům. Takových míst je v Čechách několik, nejznámějším a nejprůchodnějším z nich jsou Blaník, Pálava a právě Zlatý kopec. Jsou to místa, kde za určitých podmínek je možný i časový skok v 3D prostoru. Z Blaníku jsou víceméně důvěryhodně doloženy případy časových skoků lidí. Fyzikální podstata tohoto „přesunu" nám zatím není známá, i když teorií existuje několik. Ale v praxi to zřejmě funguje tak, že je důležité být „v pravý čas na tom pravém místě". „Pravé" místo tvoří Země (Gaia) pomocí energetické anomálie. „Pravý" čas je asi spojen s pohybem celé planety. Vypadá to, že brány se v daném místě otevírají jen na krátký čas a při splnění několika dalších podmínek. Pokud se brána otevírá s roční periodou, zřejmě to musí souviset s průchodem planety Země daným místem na oběžné dráze kolem Slunce. Vynoří se ovšem námitka, že i Slunce a Země společně s celou Sluneční soustavou se pohybují vesmírem, takže ani roční perioda Země nezaručuje přesně stejné souřadnice ve vesmíru.  Tohle se dá vyvrátit pouze představou, že „časoprostorové brány" jsou spojeny s gravitačními anomáliemi, které vznikly (vznikají) působením vztažného gravitačního pole, jehož zdrojem je u nás jednoznačně Slunce, v interakci se samotnou Zemí a ostatními tělesy v blízkém kosmu (Měsíc). Dá se tedy předpokládat, že tyto místa jsou v rámci Sluneční soustavy stálá, a potom tedy Země může s roční periodou procházet stejným místem. (Pokud ovšem otevření souvisí i s polohou Měsíce a ostatních planet, pak je periodicita daleko složitější.) Roční periodicita otevírání bran je nám jistě dostatečně povědomá z lidových pověstí o otevírání skal, rozkvetení „zázračných" bylin a podobně.  Případné „využití" bran je tedy spojeno se znalostí přesného času, kdy se brána otevírá.

S tímhle problémem možná souvisí i zdánlivě „zbytečná" touha starých civilizací a kultur po přesném kalendáři, touha po přesnosti stanovování astronomických dat - tedy touha znát přesné datum a tedy i přesnou polohu Země vůči Slunci. Tohle rozhodně není zbytečné - když si uvědomíme, že Země se „řítí" kolem Slunce rychlostí asi 30km za vteřinu, je určení v řádech vteřin (!) nutnou podmínkou k „naskočení do správného vlaku".  Dalo by se opět namítnout, že pokud znám místo brány (Zlatý kopec), případně přibližný čas (jaro?), stačí na daném místě prožít celé období, a musím se do brány automaticky dostat.  Jenomže k průchodu branou je zcela zřejmě nutné splnění dalších podmínek, jinak by v daném místě rok co rok „mizely" předměty i země samotná. Velmi pravděpodobně jsou další podmínky spojené s určitým duchovním stavem člověka.  A udržení těchto podmínek je možné pouze na krátkou dobu.  Ale vraťme se k přesnému určování času. Určit astronomicky kterýkoliv den roku je jednoduché - stačí určit přesně nějaký významný den (slunovrat) a pak už jen počítat dny. S přesným denním okamžikem taky není problém - stačí použít gnómon a měřit stín. Přesnost měření se dá nastavit sklonem gnómonu a experimentálním ověřením.  Nebo se dá použít vhodná skála a její stín. Háček je pochopitelně v tom, že abyste mohli stanovit ten „správný" okamžik, musí vám nejdřív někdo laskavě sdělit, kterýže to okamžik je. Pokud už víte, že brána je otevřená např. když stín určité skály dopadne na určité místo, je už snadné tuto znalost udržovat a aplikovat. Pokud znalost ztratíte, je vám přesné určování času nanic. Tedy ještě jinak - snaha o přesné stanovení času může být snahou zachovat jakési „dědictví." Ať už schopnost, kterou jsme ztratili, nebo informaci, kterou jsme od někoho dostali.  

Jistě není třeba zdůrazňovat, že tyhle „experimenty" mohou být docela nebezpečné, a že všechny nepovedené přesuny mohou končit fyzickou smrtí a případně i rozpadem duše, což je určitě horší.  Zlatý kopec je tedy místem, kde je potřeba být zejména opatrný. Vaše sebevědomí a ego vás neochrání před silami a energiemi časoprostorových anomálií. Tyto „díry" totiž udržuje samotný tvůrce gravitačního pole Sluneční soustavy, a buďte si jisti, že Slunce je stále ještě silnější než my.

Jiří Škaloud

foto: autor a Vladimíra Brzobohatá

Zlatý kopec v moři řepy.
Díra v zemi.
Sedimenty 500000 let staré?
V zimě je to ještě horší.
Ostrov zamrzlý v čase.
Doba ledová je doba ledová...
Zlatá brána otevřená.. Kdo do ní vejde?
Automatická kresba  místa
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart