Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Boží kámen u Strakonic

O tomto místě jsme slyšeli už před několika lety. Údajně se jedná o jistý „etalon" proudu energií. Zdálo se nám, že je až příliš populární, a tak pro nás nastal ten správný okamžik až v srpnu 2010.

Asi deset kilometrů od Strakonic směrem na západ najdeme mimo značené turistické trasy přírodní skalisko zvané Boží kámen. K nalezení je poměrně snadno, v turistických mapách je označeno, a nejpohodlněji se k němu dostaneme od silnice mezi Kraselovem a Tažovicemi. V místě, kde silnice začne prudce klesat k Tažovicím, odbočuje doprava polní cesta k samotám Dřetiny. Po ní se dáme, ale budeme se držet stále rovně k severozápadu. Na protilehlém nízkém návrší je Boží kámen. Místo je označené i šipkami a cedulí, takže se opravdu dá těžko minout. Vede sem i naučná stezka kolem Tažovic, která je ovšem značena poněkud netradičně žlutým čtvercem a červeným písmenem T. 

Současný český popularizátor geomantie, energetických bodů a linií Pavel Kozák označuje toto místo jakožto jednu z nejsilnějších přírodních svatyní Česka. To jistě přispívá k popularitě a návštěvnosti místa. Bohužel, tohle „nej" sem přivádí mnoho lidí s přílišným očekáváním.

„Kde jinde, než na nejsilnějším místě Čech bych měl(a) něco cítit!", tahle myšlenka je velice častá. Je však zavádějící a vede k mnoha zklamáním a nedůvěře. Ve skutečnosti je to jako s každou schopností - například, dostanou-li se mi do rukou nejlepší housle světa, znamená to, že na ně umím hrát? Jakoby síla místa mohla prorazit jakýsi blok, který máme v sobě. Prozvonit dráty, či profouknout trubky k novému, či zapomenutému smyslu vnímání světa. Tenhle „fyzikální" a mechanistický přístup k reálně neměřitelné energii je mylný ve své podstatě. Bohužel, i celý systém měření a kvantifikace „síly" míst pomocí virgulí a pendlů tomu do určité míry napomáhá. Místo „sebe" zase používáme jen nástroje. A informace, které o místě předem získáme, nás programují. Automaticky spojujeme sílu místa s očekávanou intenzitou vlastního prožitku. Ale ono to tak ve většině případů není. Člověk není stroj, a každý „jede" na jiný program. Stále znovu a znovu děláme stejnou chybu - chceme, aby něco „zvenčí" napravilo to, co je třeba napravit „zevnitř". Chceme pilulku, radu, či pomoc „profesionála" tam, kde je zapotřebí vlastní dlouhá práce, opakování, přemýšlení, pokora a upřímná snaha. Velká trpělivost a žádná zbytečná zklamání.

A tak bohužel, ani Boží kámen není místem, kde se dá absolvovat rychlokurz geomantie, nebo se naučit vnímat jemněhmotné energie a komunikovat s Universem, či se „nechat vyléčit" snadno a rychle. Přílišná očekávání nejsou na místě, přesto si myslíme, že pro každou hledající a otevřenou duši má Boží kámen hodně k nabídnutí.

Po dlouhém a varovném úvodu si teď snad můžeme dovolit přejít k superlativům. Skalisko je přirozeným mrazovým srubem rozpadajících se žulových bloků, nicméně jeho energie pro nás byly mimořádně příjemné a uklidňující. Místo se opravdu nedá nazvat jinak, než Boží. Nejenom svým hmotným projevem, ale i přímou energií z nejvyššího Zdroje. Účinek místa je okamžitý. Nejenom znaveným poutníkům poskytuje odpočinek, snadné odhození všedních, mnohdy zbytečných starostí a načerpání energie.

Uléháme, a hned prvním překvapením je zjištění, že nic netlačí, tělíčko si spokojeně hoví na žule, která se snad tvaruje jak ten nejměkčí polštářek. Komunikace je zcela jasná a přímá. Děkujeme. Na tomhle místě se skvěle usíná, medituje, a jistě by se tu i krásně plodilo, rodilo i umíralo. „Předávkování" z příliš dlouhého pobytu nehrozí - tak jako nelze přeplnit už plnou nádobu, nemůžete tady „přebrat" ani léčivých energií. Jen se připravte na to, že se cosi spouští stále hloub a hloub do vaší duše, a tlačí na bolavých místech... Místo má vysoké ochrany a vynikající pokrytí signálem. A že nemluvíme o mobilech je snad jasné. Ještě musíme dodat, že ačkoli je místo dobře přístupné a značené, bylo nám zde umožněno strávit nerušený čas. Skupinka houbařů na úpatí kopce se k vrcholku ani nepřiblížila.

A že je to místo mimořádné, o tom svědčí i tyhle veršíky. Kdo je jejich autorem? To je těžká otázka, otců mají více, jen matka je jistá - zrodily se z Božího kamene u Strakonic.   

Všichni jsme boží děti,

bez rozdílu krve, barvy pleti,

pohlaví či vyznání,

nic z toho v cestě nebrání.

Jen chceš-li sám, tak bez řečí

stul se v mámině náruči.

Čistého skutku milencem,

božího otce chráněncem,

V ostrůvku božské jednoty

staňmež se cestou - já i ty.

text a foto:

Petr Brzobohatý     Vlaďka Brzobohatá        Jiří Škaloud

srpen 2010

Boží kámen u Strakonic
V celé své kráse
Průzkum místa
Poutníkova lože
Je kam se i schovat
Spočinutí - dobíjení
Ty víš co chci, já vím...
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart