Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Lštění u Čkyně

Kostel a studánka sv. Vojtěcha

V šumavském podhůří, nedaleko obce Čkyně, najdeme vysoce položenou vesničku (890m.n.m) Lštění. Pamatuje zdejší významné slovanské hradiště, kdysi jedno z center přemyslovské moci v oblasti jižních Čech. První zmínka o osadě pochází z roku 1352 - 1354. V 16. stol. tu stávala poustevna, kterou obýval poustevník Mikuláš Rybák Putovský. Výraznou dominantou celého kraje je kostel sv. Vojtěcha, původně pozdně románský, přestavěný v letech 1739-41, v době silného svatovojtěšského kultu. Pod kostelem pak najdeme pradávné významné poutní místo, studánku sv. Vojtěcha, patřící do oblasti tzv. Dobrých vod. Studánku chrání barokní osmiboká kaple. O síle a významu tohoto místa můžou svědčit i pobyty významných osobností našeho kulturního života, jako byl J. Zeyer, A. Heyduk, J. Neruda a jiní. Slavnostní svatovojtěšské poutě probíhají i dnes, jednou ročně vždy v dubnu. V roce 1947 zde byla dokonce vystavena světcova lebka. A kde se vzal název Lštění? Tak říkali naši slovanští předkové lískovému porostu, kterého tady na větrném kopci rostlo plno. Stará legenda napovídá o geniu loci:

"Před dávnými časy putoval přes Šumavu do Říma biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců. Byl unaven a žíznil. Z keře lískového bral si hůl a požehnal jednomu vrchu. Naplnila se hora jezerem a z úbočí počal stékat pramen hojivé vody. A když je veliké sucho, putují sem ke studánce procesí z širokého okolí a za vodu prosí. Poblíž byl pak založen kostel svatého Vojtěcha."

„Zvláštní náhoda" nás sem zavála v únoru 2010, při našem návratu z prodlouženého víkendu na Zadově. O místu jsme vůbec nic nevěděli, jen jsme se sem nechali „dovést". Je ale úchvatné, s neskutečným rozhledem, díky kterému, jsme si ho nazvali jednou ze „Strážních věží Pošumaví". Jedna z věcí, co nás v těch únorových mínus deseti překvapila, byla ta, že na severní (!) straně kostela se „vyhřívalo" nespočet živých much.  O tom, že se zde navíc nachází zázračná studánka, jsme v té době neměli ještě ani tušení. A i kdyby, přes ty hromady sněhu bychom se k ní velice těžko dostali. Až při našem putování Šumavou v létě 2010, se k nám další náhodou dostala informace o místní léčivé studánce sv. Vojtěcha, a jasné bylo i to, kde se nachází. Načež jsme s Vlaďkou jen vykulili očka - návrat byl jistý.

Byl srpen, ale chladno, dva dny ustavičně pršelo. Odhodlání však bylo velké a snad díky němu se na potřebných čtyřicet minut mračna neskutečně protrhla a dokonce krátce vysvitlo slunce.

Kostel je už krásně opraven, ale osmiboká kaplička nad studánkou, nacházející se na církevním pozemku, ještě na opravu čeká. Rovněž tak přístupová cesta k ní je zarostlá pomalu dvoumetrovými kopřivami a trávou. Cesta se prosekává jen jednou za rok v dubnu před poutí, a tedy v plném létě je přístup obtížnější. K tomu uplynulé dva dny lijáků, vše bylo mokré a podmáčené. Sami tomu moc nerozumíme, a vlastně jsme to zjistili až při odjezdu. Boty, šaty, vše suché, nikde ani kapka. A to i přesto, že kousek od studánky svatého Vojtěcha je malé jezírko s lekníny a okolo mokřady, což vše jsme poctivě obešli, a i přesto jsme zůstali v suchu!

Ke zmíněnému jezírku víly moc nechodí, protože je zarostlé a okolí je pichlavé. Žijí zde jiné vodní bytosti a víly se k tanci scházejí o kousek níže na paloučku. Jakmile jsme se přes všechny překážky dostali dovnitř do kapličky k vodě ve studánce, Vlaďka poklekla a protřela si intuitivně oči hojivou, léčivou, dobrou vodou. Voda sama byla teplá a chutnala sladce. Až po několika dnech po návratu do Prahy, jsme se dostali k materiálům, které hovoří o tom, že mladé dívky a ženy z celého okolí si sem za „dávných" časů jezdily léčit zrak a svěřovat se světci.  

Tak nezapomeňte. Poprosit, pokleknout na kolena a nabrat do dlaní. S upřímnou láskou pak poděkujte místu a místním vodním strážcům a i svatému Vojtěchu. Odjíždíme plni radosti a díků za tento „časový" okamžik a závěrem přichází informace, která možná bude důvodem třetí návštěvy v tomto kraji:    

Aby snad nad touto krajinou nevládl jen muž, obsadila svatá Máří nedaleký vrch.    

Petr Brzobohatý

Vladimíra Brzobohatá     

srpen 2010                          

Lštění v zimě
23.4. svátek sv.Vojtěcha
Kostel sv. Vojtěcha v létě
Zarostlá, chátrající kaple
Pohled ke kostelu
Světcova studánka
Na kolena a do dlaní
Hojivá dobrá voda
Sem víly nechodí
A sem ano, na palouček ke stromům
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart