Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Menhir Horychová

Tenhle kámen znovuobjevil Pavel Bartl na jedné z jeho četných výprav. Najdete ho poblíž Vepic u Kovářova, v sedle kopce se jménem Horychová. Ze silnice od Vepic k Hrazanům odbočíte na úzkou asfaltku směrem na Dobrou vodu a tam, kde silnička vystoupá do sedla, a obklopí jí les z obou stran, tam pohlédněte vlevo. Asi dvacet metrů od silnice stojí deskový menhir.  Mezi dnešní silnicí a menhirem objevíte i pozůstatky staré vozové cesty, přesto však menhir nestojí přímo ani u ní. Tedy vznik „přirozeným způsobem" - při odvalování balvanů z cesty - není příliš pravděpodobný. Ostatně vztyčená poloha kamene svědčí o jakémsi jeho vyšším účelu. Použití kamene jako označníku, památníku, nebo jakési kapličky, či zastavení a ochrany u staré cesty je možné. Pokud se menhiry vyskytují u cest, je vždycky obtížnější je rozlišit, zda se jedná o skutečnou megalitickou památku. V řadě kamenů kolem cest, ale i na krajích pastvin, je mechanická energie pohybů a záměrného přemísťování obsažena - no aby ne, kameny byly často odvaleny, vláčeny stovky metrů voly a přemísťovány tak, aby nepřekážely, nebo aby posloužili jako stavební materiál na zpevnění cest. A ani sedláci nebyli jen nemyslící tupci, kteří dřeli na polích jako dobytek. Naopak, tihle lidé často měli a mají velikou empatii pro přírodu a krajinu, ostatně to pro ně vždy byla téměř nutnost. Harmonie s přírodními podmínkami podnebí je tou nejsnazší cestou, jak něco z přírody získat...Ten, kdo v přírodě pracuje a kdo je na ní životně závislý, ten buď vnímá přírodní jevy, nebo nemůže dlouhodobě uspět. Skuteční sedláci mají v krvi nejen vnímání počasí, stavu přírody a kvality půdy v polích, ale také aktivní krajinotvorbu a touhu dělat krajinu harmonickou. A k tomu vztyčení „zvláštního" kamene jistě také patří, stejně jako studánky, stromy a cesty. Harmonie venkovské krajiny nevznikala sama od sebe jakousi náhodou...

Takže i mnoho vztyčených kamenů může být i dílem daleko pozdějším, než jen památkou z pravěku. Už jen kvůli tomu, aby se krajina ozvláštnila a furianti se měli čím chlubit. Na to není žádná práce marná... Řada kamenů může být novodobě vztyčena i tam, kde k tomu „původní" důvod chybí. Ostatně - novodobých příkladů i z nedávné minulosti máme několik i tady v kraji. I v době socialistické zemědělské velkovýroby se našli lidé, kteří byli schopni balvany a kameny z polí nejen odtahovat, ale také „zneužít" socialistickou techniku a stavět z nich mohyly, vztyčovat je na mezích či křižovatkách. Ať už to bylo „jen tak z hecu", z furiantství, či z puzení nějakého dávného instinktu, či dokonce na základě jakési vědomosti a znalosti.

 Zkrátka řečeno - rozpoznat „opravdovou" a původní megalitickou památku v originální poloze není rozhodně nic jednoduchého a jistého. Bez senzibilů se neobejdeme. Je to ovšem až tak moc důležité? Je stáří a původnost nějakou zárukou? A čeho vlastně? Co od kamene očekáváme, že by měl umět? Jak se liší původní a staré megality od svých novodobých kolegů? To jsou podstatné otázky, na které by si měli lidé umět odpovědět dřív, než spustí lavinu slov a kritiky...   

Ale dost teoretizování, vraťme se k menhiru Horychová. I já jsem přesvědčen, že to menhir je. A dokonce ne ledajaký. Ve vizi mi ukázal, že je pruhovaný jako zebra - střídají se na něm jakési pruhy, nebo kruhy, či vrstvy bílé a černé. Ten kámen byl jádrem sporu bílé a černé magie, byl střídavě ovládán oběma silami. A taky jsem si tady s jistým překvapením znovu uvědomil, že mezi oběma silami je nejenom existenční vazba (jedna podmiňuje existenci druhé), ale také mezi nimi je velký energetický přenos! Bílá posiluje černou a černá bílou. A tedy vrstvení těchto protikladů vytváří jakýsi násobič, zesilovač toku energií. Od dobré ke zlé, ta zas posiluje vznik síly dobra, a znovu a znovu. Takový lineární urychlovač Laughing. Je tedy místo pozitivní, nebo negativní? Uvědomme si, že tu poslední vrstvu dodáváme my sami - tedy kámen je pouze násobícím nástrojem, který posílí tu energii, kterou sami přineseme.

Funkčnost tohoto kamene je docela vysoká, jeho hlavní osa je východo-západní, proto je velmi vhodný ke komunikaci a ozřejmění mužsko-ženských energetických komunikací a vztahů těchto dvou stran naší osobnosti. Jak jistě poznáte při návštěvě sami, tváří stojí k východu.

Podle informací z internetu i od Pavla Bartla jsou další kameny i na vlastním vrcholu kopce Horychová. Tam jsem zatím nebyl, ale určitě to co nejdřív napravím(e).

Jiří Škaloud

skaloud@putujici.cz

srpen 2010

Docela velký balvan (to vlevo)
Menhir Horychová
Nejlepší doba k návštěvě - ráno
pohled od jihu
...dívá se, nebo spí?
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart