Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Na Berounsko s Putujícími I.

(povídání o výpravě na podzim 2010)

Zdravím všechny hodné lidičky, jenž vydrží mé užaslé vypravování o obyčejně neobyčejném výletu a o tom, co mu předcházelo. Byli jsme pozváni na výlet s přáteli našeho přítele Libora (krásné že). Všechny okolnosti nás přesvědčovaly, že máme jet. Sice jsme nevěděli proč, ale věděli jsme, že máme jet. Tím „ my" myslím sebe, mého drahého chotě Martina a přidala se i dcera Kája.

Výlet byl naplánován do Neumětel a okolí, na posvátné místo u Osova, na kopec Bacín a ještě jedno místo, kam jsme se nakonec nedostali a jehož jméno mi vypadlo z paměti a zřejmě to tak mělo být. Když opomenu pro mě nové a nádherné pocity ze společných meditací, tak se nám přihodila docela obyčejná věc: pár lidiček se stejnými zájmy strávilo spolu, i když mlhavé, přeci jen pěkné odpoledne.

 Několik dní po výletu se mě Jindra (syn) ptal, kde že jsme to byli. Sedli jsme tedy k počítači a prohlíželi mapu míst, které jsme navštívili.  Martin vypravoval a ukazoval, Jindra poslouchal a já žasla nad tím, co mi ta mapa připomíná. Možná to znáte, jak se na jednu věc díváte stokrát, a je stále stejná, a když se podíváte po stoprvní, tak je ta věc úplně jiná, nebo vám něco dojde. Tak to právě bylo se mnou a s tou mapou.

Všechno začalo už před výletem, kdy u nás ve Střelné byl na návštěvě Libor s rodinou. Při procházce nad obcí Libora přitahovalo malé a obyčejné kamenné pole. Ještě víc ho přitahoval jeden kámen a my jen s údivem a nezasvěceně koukali, jak se ho dotýkal. Několik dnů po Liborově odjezdu Martinovi asi zvědavost, či cosi jiného, nedalo a tak jsme šli na stejné pole, kde jsme byli s Liborem. Martin neodolal a na kámen také sáhl. A cituji: „Po doteku jsem najednou byl někde jinde a viděl jsem vodorovné černobílé řádky. Bohužel jsem se polekal a kamene se pustil."     

Po návratu domů se Martin vrhl na vyplňování dokumentů potřebných do práce. A ejhle!  Jeho jindy docela úhledné písmo se nedalo přečíst. Tak tedy práci zase odložil a jen tak bezmyšlenkovitě držel tužku v ruce. A nebudete tomu věřit, ale ta ruka nebo tužka v jeho ruce začala sama psát, no tedy spíš čmárat cosi na papír. A to byl přesně ten obrazec, co mi dodatečně připomněla ta mapa! Nutno dodat, že pak už zase mohl psát normálně.

A další zvláštní věc spojená s výletem, která se nám přihodila: Při úklidu v Kájině pokoji,  vypadl z hromady starých časopisů a kreseb obrázek. Zvláštní bylo, že mezi spoustou vypadlých obrázků tak nějak svítil... no prostě přitáhl naší pozornost a ejhle - vždyť to je Bacín! I s energií zářícím jalovcem a rybníčkem těsně pod vrcholem! Když jsme se dcery ptali, kdy obrázek kreslila, tak nám sdělila, že si to už nepamatuje, a že je to už dávno. Podle stáří časopisů to bylo tak před tři čtvrtě rokem.

Nu a teď vy zasvěcení vysvětlujte, co že se to dělo? Jak mohla Kája tak věrně nakreslit místo, na které jela až za tři čtvrtě roku? A jak to, že Martin týden před výletem načmáral dvě místa zdánlivě spolu nesouvisející?  A jak to, že jsme stihli navštívit zrovna tyhle dvě místa a to další ne?

Mějte se slunéčkově, Petra Dologová

???
Automatická kresba
Propojení bodů
Kresba Bacína
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart