Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Na Berounsko s Putujícími II

Archeoastronomie  a nemethon Skřipel

(popis situace a základní prvky archeoastronomie) 

Archeoastronomie je jednou z metod, jak se prakticky přiblížit možnostem a znalostem starých civilizací. Českým průkopníkem a velkým propagátorem této vědy byl nedávno zesnulý ing. Zdeněk Ministr. Z jeho knížky „Géniové dávnověku" čerpám mnoho informací, a knížku vřele doporučuji všem zájemcům o tuto zajímavou, praktickou, i poněkud adrenalinovou disciplínu.

Jak to tak často bývá - teorie se s praxí hrubě rozchází - něco jiného je sedět doma nad satelitními snímky a mapami, měřit azimuty kompasem a počítat podle goniometrických funkcí či astronomických ročenek, a něco úplně jiného je si to zkusit v terénu. A zvlášť třeba bez kompasů a map, jen s primitivním vybavením typu gnómon, vizír, provázek a olovnice. Pak najednou zjišťujeme, že teorie a představy se s realistickými možnostmi doby kamenné rázně rozcházejí. Zdeněk Ministr popsal a objasnil orientace velké řady českých astronomicky orientovaných „svatyní", z různých dob, z těch známějších zmíním Byseň (viz web.), Markvartice, Libenice, Těšetice-Kyjovice. A také předmět našeho zájmu -  keltský nemeton u obce Skřipel u Neumětel.

Nejdříve úvod pro ty, kterým archeoastronomie zatím nic neříká. Jak je dnes již všeobecně známo - řada neolitických kruhových staveb, tzv. rondelů, nebo rondeloidů, je nějakým způsobem astronomicky orientována. Také množství kamenných megalitických staveb, či struktur má zřejmou orientace vůči slunci či měsíci ve význačných pozicích východů, či západů. A pochopitelně ani keltské stavby (nemetony) nezůstávají pozadu.  Důvodů pro stavbu a orientaci složitých staveb se udává několik - kromě „oblíbených" náboženských důvodů jakýchsi kultů Slunce, se uvádí také důvody a funkce kalendářní, refugiální, shromažďovací atd. Nutnost používání kalendáře se zase vysvětluje tzv. neolitickou revolucí a tedy přechodem na zemědělský způsob obživy, kdy kalendář začal být velmi důležitý z hlediska agrotechnických lhůt.  To se ale dá snadno zpochybnit - příroda se totiž podle kalendáře nechová, a zemědělci měli odedávna jiný kalendář - přírodu.  Řídili se, a ostatně stále se řídí, např. podle květu rostlin a pohybu tažných zvířat. Určit podle kalendáře např. termín výsevu je byrokratický diktát a nesmysl, trochu připomínající snahu poroučet větru a dešti. Nicméně, zájem a úporná snaha o rozlišování významných slunečních poloh i světových stran je prokázán. Stejně tak se zdá být jasné spojování světových stran s božstvy i živly. Domnívám se, že tady je třeba hledat pravé důvody existence zemských valů - ať už kruhových rondelů, či obdélníkových nemethonů. Astronomické pozorování bylo jistě důležité, ale rozhodně nebylo jedinou (a nejdůležitější) funkcí těchto staveb. 

Nesmíme zapomenout ani na další problém,  a to je datace. Spojovat neolitické rondely s keltskými nemethony je velmi „odvážné."  Dělí je celá tisíciletí, mezi neolitem a Kelty je větší časový úsek, než mezi Kelty a námi dnes. Uvažovat o spojitosti slunečního kultu se zdá být pustou fantazií. Navíc se zdá, že astronomické znalosti neolitických zasvěcenců nebyly o nic menší, než u Keltů o 4000 let později. Proto to vypadá, že lidské poznání, vědomosti i zvyky se opravdu přenášely i přes tyto obrovské časové úseky, a to bez písma, jen ústním podáním. I mezi kulturami, národy i na obrovské vzdálenosti. Pravděpodobným „nástrojem" či „mechanismem" této kontinuity byli takoví lidé, jako byli v poslední fázi (v keltské době) druidi. Neboli apolitičtí a „nedotknutelní" lidé, kteří žili mimo světské skutky a byli hájeni a ctěni všemi - a to asi hlavně pro „cenu" jejich informací. Druidi byli pravděpodobně posledním článkem tohoto neuvěřitelně dlouhého a spojitého řetězu ústního předávání. S nástupem a rozvojem písma jejich role zanikla. Bohužel i s jejich vysokou morálkou, duchovním a energetickým propojením se Zemí i Univerzem, a dalšími esoterickými schopnostmi.   

Ať je tedy důvod astronomické orientace staveb jakýkoliv, přesto se zdá být nezpochybnitelný.  V tomto je hlavní význam práce Zdeňka Ministra - neváhal jezdit a pozorovat východy a západy Slunce z nejrůznějších lokalit na našem území i v cizině. Objevil celou řadu podivuhodných obzorových jevů, pozorovatelných z pozic archeologicky doložených rondelů, nemethonů, či menhirů. Ale současně z jeho praktických pozorování a zkušeností také vyplynula jeho skepse k různým uměle postaveným „pozorovatelnám" typu vizír - vizír (např. kůl - kámen, atd.) To je přesně to, co nejprve napadne každého - postavím dva záměrné body, (nebo dokonce řadu, či soustavu typu Stonehenge),  a když vyjde slunce v jedné přímce s těmito body je např. slunovrat. Zdá se to velice prosté, ale má to jednu vadu - nefunguje to. Alespoň ne s dostatečnou přesností pro kalendářní účely.  Ing. Ministr byl proto vždy velkým zastáncem tzv. obzorových vizírů - neboli hledal vždy výrazný kopec, či zlom na dalekém obzoru. Čím dále je obzor, tím lépe - přesnost pozorování se zpřesňuje a méně pak záleží na poloze oka pozorovatele. Pozice oka pozorovatele je totiž podstatná věc, pokud se snažíme určit pozici slunce s přesností na den, není to tak úplně jednoduché.  V případě blízkých vizírů hrají vliv posunu oka o milimetry, je-li obzorový vizír vzdálen několik kilometrů, stačí už dodržet pozici pozorovatele s přesností na metr, atd..  Další potíží je přímé určení slunovratných linií. Jak si ing Ministr správně uvědomil, slunce v období slunovratů vychází minimálně týden v tom samém místě (přesně řečeno, úhlová změna pozice východu je prakticky neměřitelná). Tedy je poměrně snadné určit azimut slunovratu, ale určit den slunovratu přímým pozorováním je nemožné.  A jak to dávní astronomové řešili? To je velice prosté - ostatně jako všechny geniální myšlenky. Stačí si zvolit výrazný obzorový vizír, kde slunce vychází řekněme měsíc před slunovratem. A pochopitelně tu vyjde i měsíc po slunovratu. V tuto dobu je obzorová změna pozice východu slunce snadno rozlišitelná a každý den je jiná. Stačí počítat dny mezi těmito dvěmi událostmi, počet vydělit dvěma a máte vyhráno. Pro příští rok víte, že například za 30 dní od východu nad vaším vizírem bude slunovrat. Vyžaduje to jen několik podmínek - cílevědomou činnost, základy matematiky a dobrou viditelnost vizírů.

Skřipelský nemethon má pro nás jednu výhodu - na rozdíl od rondelů je krásně zachovalý a v terénu viditelný. Obdélník 100 x 130 metrů je ohraničen valem, porostlým vysokými stromy. Stromy dnes znemožňují pozorování, je nutno se přesunout mimo objekt, a přepočítávat pozice. Nemethon je umístěn v rovině pod táhlým hřbetem Hřebenů, které stíní východní obzor v blízké vzdálenosti 3 - 5km. To je pro pozorování velmi blízko, a tedy poloha pozorovatele je velice důležitá. Východy Slunce jsou výrazně ovlivněny blízkým obzorem. Například reálná doba východu Slunce dne 20.3.2011 byla oproti teorii zpožděna o 25 minut! Vstupní brána nemetonu je na jiho-západo-západní straně směrem k Plešivci. Osa obdélníku nemethonu svírá azimut asi 71°, což ovšem neodpovídá žádné významné pozici slunce. Anebo snad ano? Nic vám tento azimut neříká? I na tuto otázku se pokusíme při našem výletu odpovědět.

Jiří Škaloud

foto: autor a Vlaďka Brzobohatá

duben  2011

První paprsek Slunce
Zaměřeno!
Čas na přivítanou
Stálo to za to vstávání!
Pohled z brány
Sluneční polibek
A co je zase tohle?
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart