Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Zrezlá sláva

Železo ve vodě může být dar i prokletí. Dárce života i silný protivník. Pojďme se podívat na to proč. Zeptáme se rozumu i srdce. A kde jinde se ptát, než u železitých pramenů? Mezi množstvím těch známých jsme tentokrát poklekli u jedněch skoro zapomenutých.

Rozum zůstává až nevěřícně stát, jak se může něco takového přihodit? Jak je možné, že jsme na tolik zapomněli? I na toto zajímavé místo v Ledcích nedaleko města Slaný. Oči se naplňují slzami nad nevyužívanou léčivou silou zdejších železitých pramenů a zašlou krásou bývalých lázní Šternberk. Podle archeologických nálezů byla léčivá síla zdejších pramenů známa již v době bronzové. Největší rozmach lázní nastal ve druhé polovině 19. století. Byly zde postaveny vily pro ubytování lázeňských hostů, kůry se podávaly v „Zámečku" pod lékařským dohledem. Léčba spočívala v minerálních koupelích a pití vody z několika přírodních pramenů. Procházky okolo jezírka a po hrázích rybníka působí zklidňujícím dojmem i dnes. Lázeňskými hosty zde byli i Karel Havlíček Borovský, Josef Jungmann, Dr. Miroslav Tyrš a František Palacký. Lázně zanikly už před první světovou válkou a dnes je tu malý dětský domov. Jen zanedbaný park a pramenné altány připomínají zašlou slávu. Avšak velmi silné a účinné vodní zdroje jsou tu stále. A tak nejenom ti, kteří trpí nedostatkem železa, ale i všichni ostatní, zde naleznou zemskou samoobsluhu s dostatečnou zásobou tohoto běžného, ale přesto výjimečného kovu. Netřeba zde platit „zlatem", ani koukat na otevírací dobu. Tomu kdo přichází s láskou, pokorou a úctou je brána k poznání a vlastnímu léčení otevřená. Je to tak jednoduché - pokleknout a pít.

Povaha železa

Málokterý prvek je tak připravený se spojit s čímkoliv, co jen trochu chce či může. Rychlost, síla, proměna, sebezničující služba i panovačnost - takové jsou vlastnosti a princip železa. Vždy je připraveno pronikat, a je aktivní až ke sebezničení. Pevnost a tvrdost železa můžete smyslně olíznout, ale nedivte se, když vám pak z rozřízlého jazyka stéká kapka krve. Železo umí zraňovat a škodit, ale stejně se bez něj neobejdeme. I v chuti krve můžete pocítit železo - krev je oživlým výsledkem spojení železa s vodou, spojením bytostných protikladů v jednotě. Směs tvrdého a měkkého, to je klíčový recept na životní sílu. Hydrochemie železa může být docela erotická, nemyslíte? Život planety Země zvolil všudypřítomné železo, aby vytvořil jeden z nejrychlejších fyziologických procesů - dýchání.  Oxidačně redukčních schopností atomu železa využívá hemoglobin v červených krvinkách k transportu kyslíku i oxidu uhličitého mezi orgány. Rychlost transportu a výměny je velmi rychlá a vede k možnosti bleskového uvolňování energie při rychlém pohybu a dalších výdajích energie. Železo je pevné, tvrdé, aktivní a mocné. Dvoj, troj i šestimocné. Přes všechnu svou moc toho ale samotné s vodou moc nezmůže. Je-li voda bez rozpuštěného kyslíku, železo si neškrtne. Vodík si v molekulách vody své kyslíkové atomy pevně drží a udržuje chtivé železo pěkně na distanc. Ale ve chvíli, kdy se v dosahu vášnivého železa objeví volný kyslík, nebo chtivé mikroorganizmy, začnou se dít věci.

Železo - prokletí mnoha studní

Jestli budete železo milovat či nenávidět, záleží na tom, k čemu vodu potřebujete. U minerálních vod je železo vítáno, avšak u užitkové a pitné vody je proklínáno jakožto velice nežádoucí. V bezkyslíkatých a kyselých podzemních vodách se železo vyskytuje nejčastěji v podobě dvoj a trojmocných iontů. Taková železitá voda je záludná. Vytéká z kohoutku křišťálově čistá, aby po několika minutách zrezla před očima. Způsobuje to oxidace přítomného železa vzdušným kyslíkem, Stačí vodu protřepat, nebo ohřát a velice rychle se vytvoří zákal, stěny nádoby se potáhnou filmem rezavých oxidů. Proto norma pro pitné vody stanoví jako maximální hodnotu 0.2mg/l, což je docela nízké číslo. Je ale nutno zdůraznit, že železo ve vodě nezpůsobuje její toxicitu, ovlivňuje jen tzv. organoleptické vlastnosti - tedy barvu, zákal a chuť. Významným problémem je také usazování železitých sloučenin v trubkách a armaturách a také kolonie železitých baktérií, které vytváří oranžové povlaky a chuchvalce. U přírodních vývěrů obdivujeme jejich zlaté povlaky, ale v případě, že se usadí v potrubích, dříve či později ho ucpou, u občasně čerpaných zdrojů odumírají, ve vodě se objevují jejich části a voda silně zapáchá. Rezavý zákal a sedimenty se objevují hlavně v boilerech na ohřev vody, v umyvadlech a v záchodech trvale bojujete s rezavým povlakem. Z vody se šíří nevábný pach. A aby toho nebylo málo, železo velice často doprovází kolega mangan. Ten způsobuje zase černání vody, tvoří jakoby mastná kola na hladině a černé povlaky nádobí i porcelánu. Prádlo z praček vytahujete se skvrnami ještě špinavější, než bylo před praním. Používání takové vody je spíš záležitost chemické laboratoře, než běžné domácnosti.  Máte-li železo a mangan ve studni, velice vás tlačí otázka, co se dá s takovou vodou dělat? Odpověď je jednoduchá, ale řešení drahé. V řádech desítek tisíc se dají koupit stanice na odželeznění vody. Výměna filtračních náplní je častou nutností. Řada majitelů soukromých studní na své nákladně vybudované studny raděj rezignuje, a připojuje se na vodovod. Těmto lidem se naše ódy na železité prameny moc líbit nebudou.

Železo jako dar

Železo v podobě nanočástic rozptýlených do vody se dnes začíná pokusně používat jako velmi účinný prostředek čistění a detoxikace vod.  Poradí si i s takovými oříšky jako jsou sinice, dusičnany a těžké kovy. I tady se ukazuje velmi agresivní povaha a účinnost železa. Zkrotit železo znamená získat velmi účinný nástroj...

Železo i mangan jsou pro tělo důležité a nezbytné prvky. Mangan se podílí se na tvorbě kostí, nervové soustavy i řady enzymů. Jeho nedostatek v těle je naštěstí velmi vzácný. Nedostatek železa je častější. Jeho funkce je nenahraditelná a dlouhodobý nedostatek železa vede ke smrti. Nejdůležitější uplatnění železa je v hemoglobinu, kde slouží jako vazební atom pro kyslík a oxid uhličitý. Železo se do lidského těla dostává výhradně potravou, přičemž vstřebávání je dost málo efektivní. V závislosti na složení a vazbách železa v potravinách a nápojích, je tělo schopno vstřebat do deseti procent z celkového přísunu. Nejvíc využijeme železo z živočišných bílkovin (masa, krve a vnitřností). Vstřebávání železa je výrazně ovlivněno i chemickým prostředím - je podporováno kyselinami i vitamínem C a naopak výrazně potlačeno např. ořechy, čajem, nebo listovou zeleninou. Další potíží je společný přísun ostatních minerálů, zejména hořčíku a vápníku. Minerály si při vstřebávání vzájemně konkurují a železo prohrává. Tedy pro léčbu nedostatku železa (např. při chudokrevnosti) by měly být užívány železité vody, které obsahují co nejméně ostatních minerálů. A právě takové vody v Ledcích nalezneme. Prameny v Ledcích jsou energeticky velmi silné místo s vazbou na element vody, ale také s energetickou propojeností na živel ohně i nedaleké Smečno, které je zase spjato s legendou o Drakonii, záhadné smečenské sani. První z pramenů v bývalém lázeňském parku je Jindřichův pramen. Je opatřen novodobějším přístřeškem s nerezovými sloupy, voda však k naší radosti netekla z nevzhledné roury, ale prorazila si cestu stranou. Bylo třeba pokleknout a vodu nabrat do dlaní z kamenného žlábku. Nedaleko Jindřichova pramene se nachází i druhý zdroj - pramen Dr. A.Tůmy. Chrání ho starobylá „antická" stříška na sloupech. Voda je ještě silnější, chutná trpce po železe. Výtokové hrdlo už dávno urezlo a voda vytéká volně po kolmé stěně. Pro zachycení a napití musíte přiložit dlaň ke kameni a nechat natéct léčivou tekutinu. Ruce pak budete mít zbarveny rzí, a chvilku vám to potrvá, než je očistíte. Nedaleko tohoto pramene mohou senzibilové dohledat i místo, kde vodní linie zdroje vystupuje z hlubin země.

Zdroje železité vody se prozrazují červenooranžovým povlakem na kamenech, trubkách i větvičkách ve vodě. Přestože je voda průzračná a čistá, dno pramenů září zlatem. V pramenných jímkách a potocích také často žijí bohaté kolonie železitých baktérií typicky oranžové barvy. Jejich chuchvalce nevypadají nijak vábně, nicméně samotné vodě nijak neubližují. Dnes se můžete často dočíst, že železné ionty ve vodě, zejména Fe3+ (trojmocný ion), jsou pro člověka rizikovým faktorem. Přesto se minerální vody s obsahem železa hojně pijí, a jejich blahodárný účinek se zatím nikdo neodvažuje zpochybnit. Pití minerálních vod je zdraví prospěšné. Ovšem jejich minerální, a nakonec i informační obsah, je velmi vysoký. Měli bychom si pečlivě hlídat množství vypité minerálky. Tato voda je opravdu spíš lékem, než stolní vodou. Voda ke každodennímu používání by měla mít maximálně půl gramu celkového obsahu minerálů na litr. Silněji mineralizovaných vod bychom měli pít tak půl litru za dva dny.

K třetímu prameni v Ledcích se musíte vydat až za hráz rybníka, za tzv. Zámeček. Voda z pramene Dr. Prokeše už je z jiného soudku a železo neobsahuje. Je zvláštně teplá a sladká a chutná také báječně. Teče z roury, ke které vede z pravé i levé strany pár schodů z vyhlídkové terasy nad malým jezírkem s ostrůvkem. Odjíždíme z těchto míst neradi, s radostí i smutkem. S radostí, že na nás matka Země nezanevřela a již od pradávných časů vytváří a udržuje nejen pro člověka, ale i pro vše živé, takováto místa a nabízí nám minerální vody jakožto silný a extrémní prostředek k nápravě zdraví i zanedbané životosprávy.  Se smutkem, ve kterém je v dáli slyšet halas lázeňských hostů zašlých časů. Rozumějte dobře - nechybí tu samotné lázně, kolonády a dámy pod bílými paraplíčky. Chybí tu to hlavní - lidská starostlivost, zájem, láska a péče o nenahraditelné a vzácné zdroje přírodních darů. To musíme vrátit do svých srdcí i rozumu.

Text:    Jiří Škaloud a Petr Brzobohatý

Foto:  Vladimíra Brzobohatá

Regena 6/11
Jindřichův pramen
Železo nad zlato
Jindřichův pramen
Pramen doktora Tůmy
Pramen doktora Tůmy
Pramen doktora Tůmy zblízka
Zámeček v Ledcích - Šternberku
Pramen Dr. Prokeše
Sladký pramen
Stromy to pamatují
Jarní probuzení
Je tu kouzelně
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart