Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Jakým životem žije duchovní člověk?

Víte, lámu si hlavu nad tím, co je lepší. Hltat informace o všem duchovním po tunách a nic, nebo žít v poklidu, vyrovnaně, se ctí a v rámci duchovních zákonů a principů? Že nerozumíte?

Ležel jsem na internetu a hltal kde co. Každý seminář jsem musel navštívit, kde co přečíst a stále mi to bylo málo. Chtěl jsem víc a víc. Stále se mi zdálo, že mi to podstatné jaksi uniká mezi prsty. Mám to, držím to, ale přesto o to vždy přijdu. Neustále jsem někoho obtěžoval svoji osobou a nutil ho, aby na mně„nějak zapracoval", abych byl okamžitě raketovou rychlostí vystřelen dál a výš do duchovních výšin a obzorů. Nic. Čím více nic, tím více jsem tlačil na pilu. S o to větší vervou jsem se vrhal na nové čtení článků na internetu, knih, tisknul jsem si to, zakládal, až jsem se v té hromadě informací, názorů a odkazů zcela ztratil. Nevěděl jsem vůbec nic, v hlavě jsem měl galimatyáš a strašnou změť různých názorů, směrů, domněnek.

Začal jsem si všímat jiné věci. Lidí kolem sebe. Stejných trosek jako já. Stále se za něčím pachtili, stále něco řešili, stále k někomu chodili, aby rozebrali ten či onen minulý život, stále byli v jakémsi zacykleném kolotoči a ne a ne z něho vypadnout. Začínal jsem zjišťovat proč. Proč tomu tak je. Pomalu, ale jistě jsem se začínal děsit sám sebe. Říkal jsem si - ne, to není možné, toto jsem nemohl rozhodně přehlídnout, tuto chybu udělal někdo jiný než já! To není moje vina! Pomalu ale jistě jsem si začal uvědomovat, že hltám, čtu, nasávám vědomosti jako houba, a to je tak asi všechno. Nikterak o tom nepřemýšlím, nikterak se dle toho nezařizuji, nežiji podle toho. Všechny ty rady, úvahy, návody a moudrosti jak žít k plné spokojenosti, jak řešit lehké i těžké situace v životě, to vše jsem nechával mimo svůj běžný život. Nikterak jsem tyto věci do něj nezačleňoval. K mé smůle a neštěstí. Bohužel. Teprve, když jsem si začínal všímat tzv. duchovních lidí kolem sebe, jak se neustále babrají a točí ve stejných věcech a problémech, aniž by si sami sobě dovolili je vyřešit a zbavit se jich, jsem si uvědomil, že to nejzákladnější je jenom jedna věc - vzít to správné, o čem čtu, a žít to. Včlenit tyto pravdy, moudrosti, lásku, etiku a zákony do svého života, stát se součástí toho všeho. Teprve potom to funguje, teprve pak to má vše cenu a dává to smysl.

Co dál? Snažím se žít dle těchto "Pravd" a pomalu a jistě přichází poučka Zenových mistrů - o nic se nestarej! Jak jsem dříve pohrdal tímto moudrem, jak jsem se mu vysmíval! Říkal jsem si: "Jo holenkové, vy jste byli v klášterech, o vás bylo postaráno, vám se to mluví - o nic se nestarej! Vy neznáte činži, složenky a tak."

Pokud člověk žije klidně, úmyslně nedělá naschvály, nešíří kolem sebe strach, zlobu, stres a napětí, závist a zášť, tak si myslím, že by to mohlo jít - žít dle pouček Zenových mistrů.

Krásné Vánoce, Libor Domas



 

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart