Viklan u Radvánova

Tak tenhle kámen jsem si zamiloval na první pohled. Je to takový miloučký pětitunový bobek s pusinkou, a je u něj náramně příjemně. Ostatně, celý kamenitý vršek se jmenuje Betlém, a to jistě není náhodou. Tady se dá krásně spočinout jako v kolébce. Neříkám, že jsem nějaký Ježíšek, on to taky není žádný skutečný Betlém... Jak k němu? Naleznete ho „kupodivu" u Radvánova, který zase hledejte u Kovářova. Viklan leží na trase žluté značky naučné stezky Kovářovsko. Nejkratší cesta od zaparkovaného auta je přímo z Radvánova k jihozápadu po neznačené cestě. Pohodlně se sem dostanou i cyklisté. Viklan je vyznačen i na mapách a minout ho snad nemůže nikdo. Dříve vedla žlutá přímo kolem něj, dnes musíte ze značky odbočit v místě cedulky Betlém. V celém místě jsou neklamné stopy ne tak dávné těžby kamene. Rozeznáte zarostlou příjezdovou cestu i místo, kde se vozy otáčely. Řada kamenů je uměle rozštípaná, kameny nesou stopy klínů. Naštěstí vlastní viklan uniknul tomuto ničení. Doufám, že to bylo hlavně proto, že je tuze krásný. Z jedné strany vypadá jako vejčitá hlava dobromyslného obříka. Strčte mu ruku či hlavu do pusy, není se čeho bát. Jen vás tak trochu ožužlá. A meditace pod jeho laskavým pohledem - to je moc krásný zážitek. V prostoru celého Betlému je tak nějak "živočišně veselo", což je docela vzácný jev v dnešní zachmuřené a často úzkostlivé přírodě. Celý Betlém považuji za hodně pozitivní místo, nebo je alespoň velmi otevřené a dá se zde velmi rychle pozitivně vyladit.   

Jiří Škaloud

léto 2011