Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Proč mají doma Itálii?

Děkuji tímto článkem té, díky které jsem mohl toto vše najít, poznat,  uvědomit si, zažít a nosit ve svém srdci ... je to obtížné, ale i nádherné... 

Znáte ta manželství, kde talíře lítají, židle se štípou, ostří se blyští, ale jeden bez druhého nemůžou žít? Jaksi se musí „mít"? Znáte ta náhodná setkání, kdy se ona potká s ním, je to osudové setkání, ale jaksi to „nejde"? Jaksi „nemohou"? A přitom oni tak chtějí!

Jsou mi známé teorie osobnosti z pohledu Freuda, či Junga. Horkokrevnost a výbušnost dvou choleriků je asi podmínkou pro vznik takového vztahu, ale není to jediná podmínka. Stejné osobnostní typy se většinou spíš odpuzují, než aby se přitahovaly.

To, že existuje mužská a ženská energetická polarita, tak to je hotová věc. V podstatě každý základní archetyp má v sobě obě tyto energie spojené, de facto ho tyto tvoří v jeden celek. Ale v lidském těle se v "bytostném já" (v egu) tento energetický archetyp může buď stát pouze ženskou energií, nebo pouze mužskou. Druhá složka tvoří jen jeho vnitřní polaritu. Kouzlo je v tom, že fyzické tělo nemusí být rozhodující v tom, jste-li v egu víc mužem, či ženou. No a naším úkolem není nic jiného, než tuto naší odpovídající párovou energii najít, uvědomit si ji, zpracovat ji a obohacen s ní žít. Byť je na první pohled každý jiný, přeci patří k sobě jako dvě strany jedné mince.

Dříve jsem si myslel, že manželství nebo partnerství typu Itálie a osudová setkání jsou zapříčiněna jakýmsi dědictvím z minulých životů. Že ti dva si mají co říct, co ujasnit, co odpustit. No, to je jistě pravda, setkáváme se dle karmy, a nezpracovaných a nedokončených úkolů. Ale proč to tak jiskří? Proč se odpuzují i přitahují zároveň? Je to osud, či nařízený trest? Myslím si, že je toto vše zapříčiněno tím, že se setkají obě párové energie jednoho archetypu. Přestože je jeden mužského, druhý ženského pohlaví, energeticky jsou vlastně stejní. Je jim fajn, jsou spokojení, rozumějí si spolu, je to báječné, ale... Ale nemůžou být spolu. Nejde to. Proč? No protože jsou z téhož základu, jsou jedním a tím samým. Představte si to - každý člověk instinktivně a intuitivně hledá někoho do páru, nechce být sám, a nakonec nalezne druhého, který je úplně stejný jako oni. Navzájem si perfektně rozumí, vidí si do ledví a nemohou se oklamat, ale být spolu nemohou. Sežrali by se. To není partnerství, to není vztah, tady totiž každý stojí proti sobě samému. I když jsou tady dva partneři, dvě strany, tak přesto jsou každý jednou stranou stejné mince. Jsou si rovnocenní. Soutěžili by mezi sebou navzájem a nikdy by jeden druhého nepodpořil, neposunul dál. Jejich síly jsou přece tak vyrovnané.

No a o to v harmonickém vztahu nejde. Není to o soutěžení, ale o doplňování, o učení, o vzájemné podpoře a pomoci. Tady jde o to, aby člověk poznal svou párovou energii, uvědomil si ji, zpracoval ji a přijal i za svou. Obohacen o tuto zkušenost se stává daleko mocnějším odrazovým můstkem i pro svého partnera, stává se mu pevnou základnou k jeho dalšímu poznání a rozvoji. Stává se ale výchozím bodem nejen jemu, ale hlavně i sobě samému. Svým obohacením a sjednocením se na energetický základ archetypu, se stává pilířem pro své nejbližší, pro své okolí. Pro nás všechny.

Libor Domas 

P.S. Teď, když si čtu tyto svoje řádky, které jsem psal před několika lety, tak si už nejsem vůbec jist, platí-li to jako jediná možnost... V době, kdy jsem psal řádky výše uvedené, tomu tak vskutku bylo. I když jsem jaksi někde v sobě cítil, že toto téma není úplně vyčerpáno, že to není mé konečné řešení, že se budu opět na vše koukat ještě jednou a tentokráte z jiného úhlu pohledu.

Dnes (sám nad sebou) pochybuji, je-li tomu skutečně tak, jak jsem před lety psal. Víte, teď se na to zas dívám trochu jinak. Dostalo se mě do zorného pole cosi jiného. Jsou za tím vším skutečně archetypy? Existují párové energie? A musí se skutečně setkat? Je to nutné? Nebo to celé je jinak, a já vnímám pouze tu část, která se nám sama nabízí a je pro náš výklad a potažmo žití velmi líbezná? Nechce se nám zjišťovat, proč by tomu tak nemělo být a tudíž se připravovat o něco příjemného, romanticky (a snad i eroticky) hezkého? Tak jak to teda je? Co budu na toto téma psát za pár let? Uvidíme!

designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart