Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Libice

„I voda vám může naplnit srdce ledem."

Libice nad Cidlinou je osada poblíž soutoku Cidliny s Labem. Dnes jsou řeky kanalizované a narovnané dost daleko od hradiště, ale původně se Cidlina točila v meandrech a mokřadech těsně kolem valů. Hradiště bylo jedním z důležitých sídel rodu Slavníkovců. Místo bylo v roce 995 přepadeno a vypáleno a Slavníkovci byli téměř vyhubeni. Tenhle zločin se připisuje Přemyslovcům, ale existují i teorie úplně jiné. Jisté je jen to, že život libického hradiště byl násilně přerušen, což dokazují písemné zápisy i archeologické nálezy v místě samém. Už není tak úplně známo, že k vyvraždění Libice došlo ještě jednou, v roce 1108, kdy - opět na popud Přemyslovců - tady zaniknul rod Vršovců. Zvláštní shody okolností v tomto tragickém místě?

Hradiště bylo založeno na dvou štěrkových náplavech jako tzv. blatné hradiště. Rozsáhlé mokřady, jezera a slepá ramena chránily tyto ostrovy před nájezdy. Ale žít u vody a s vodou není nijak snadné, což nám současné povodně názorně ukazují. Proč se lidé rozhodli sídlit zde, když se nabízí třeba nedaleký Oškobrh jako ideální místo pro výšinné hradiště?

Podle pověsti založila Libici kněžna Libuše. Nechme teď stranou diskuze, jestli Libuše existovala jako konkrétní osoba, nebo to bylo jen označení kněžek, poskytujících magické služby. Jedno se zdá být jisté - Libuše a její(ich) skutky byly vždy spojeny s magií vody a léčivých bylin. Celé Polabí je plné pověstí o Libuši. Z tohoto pohledu je spojení Libuše s blatnými hradišti víc než logické. Povšimněme si toho rozdílu - výšinná hradiště jako Kouřim, Vyšehrad, Budeč či Levý Hradec - hradiště stavěná na energii kamene a pod ochranou země, v protikladu s blatnými hradišti, svěřenými zejména do ochrany vody. To, před čím se jedni chránili, druzí využívali jako zdroj ochrany. To může být prazáklad rozporu v uvažování a životních zkušenostech obou skupin. Prvotně totiž za odlišnostmi mezi lidmi vždy stojí přírodní podmínky, které tvoří jejich duše a povahy. Dnes přetváříme krajinu a předěláváme přírodu, a neuvědomujeme si, že to samé dělá krajina a příroda nám. (A že zničená krajina ničí pomalu i naše duše.) Vodní živlová energie stojí za vznikem živé přírody a tedy i člověka. Pro člověka je voda pochopitelnější srdcem než rozumem. Mluví k nám v emocích, obrazech a citech. Voda podporuje kontinuitu, nemá ráda náhlé zvraty a obrátky. Je nezlomná a nezastavitelná, ale dá se snadno využít, odklonit a podmanit. Ale jsou chvíle, kdy se před ní třese celý svět, chvíle ničení a bouří. Nepřipomíná vám to naší národní povahu?

Zatímco lidskou tělesnost tvoří přednostně energie vody, energie kamene dává člověku pevnost a tvrdost, sílu tvořit, vládnout, zvyšovat vliv a moc. Země násobí člověčí sílu nástroji a stavbami, dává mu suroviny a v nich uložené energie. Energie anorganické země nám pomohly odpoutat se od závislosti na živé přírodě a daly nám prostředky dostat se tam, kde jsme. Máme snad proto jeden živel odmítat a druhý oslavovat? Jistě ne - živly nejsou spolu v rozporu, to jen lidské uvažování je vede k tomuto konfliktu. Jako vždy je cílem harmonie a propojení živlových energií do spolupracujícího celku. Dokonce i v mytickém sňatku Libuše s Přemyslem je stejný vztah a snaha o spojení - Přemysl jako mužská energie země, (dokonce zdůrazněná rituální orbou), a Libuše jako žena vodní magie. Oba plni charismatického ohně i s komunikačními schopnostmi. Optimální spojení pro vyváženost a blaho celé země, nicméně pro většinu jejich potomků už jen nedosažený ideál.

No ano, likvidace Libice měla jistě i  mnoho „racionálních" důvodů. Události v roce 995 byly jen vyvrcholením konfliktů různé víry, politiky a touhy po moci. Slavníkovci nebyli žádné vodní víly. Navíc na Libici plně přesídlili až po rozvrácení kouřimského zemského centra po roce 950. Avšak přestěhování rodového sídla do Libice pod vliv vodní magie mohlo urychlit odcizení obou rodů, přestože byly pokrevně spřízněny. Zejména pak Slavníkovi děti, které na Libici vyrůstaly, se plně dostaly pod vliv genia loci. Dalším příkladem, který je zdánlivě v rozporu s výše uvedeným, je i nedaleké blatné hradiště ve Staré Boleslavi. To byla zase bašta Přemyslovců, tedy jakýpak konflikt magií obou rodů? Jenže Stará Boleslav je spojená hlavně s bratrovraždou sv. Václava, a tedy s dalším krvavým konfliktem, tentokrát uvnitř přemyslovského rodu. Pravdou je, že náboženství spojené s politikou je velice nechutná směs, která často k vraždám vede. Za mocenskými půtkami, válkami, dohodami, kšefty, účelovými sňatky a jinými běžnými praktikami středověkého vládnutí můžeme magii hledat jen stěží. Ale za gradací emocí a rozporů vedoucích až k vraždění už můžeme vodní živel vidět. Zejména jeho působení na podstatu a vnitřní energii lidí. Vodní energie totiž vedou k uvolňování potlačovaných vášní, a čím déle jsou tyto zadržovány, tím víc zničující je následná záplavová vlna. Proud emocí smete všechno, odnese nánosy a odhalí kosti lidské podstaty. Magie vody neudělá člověka zlým nebo dobrým - nezmění jeho podstatu, ale umí ji významně vygradovat. Umí zesílit vaši lásku, nebo naopak zmrazit vaše srdce na led. A tak se Soběslav Slavník stal ambiciózním mocenským odpůrcem Boleslava II, jeho bratr Vojtěch se mohl stát světcem a idealistou a jejich bratři Spytimír, Dobroslav, Pořej a Čáslav spolu s desítkami dalších se stali oběťmi, jejichž duše vešly do libických vod, ve kterých stále konají svou službu.

Jiří Škaloud


Libice - základy kostela
Libice - základy vstupní brány
Vpředu sousoší
Vojtěch a Radim
Sluneční svatozář
Putující putujícím
Mokřady kolem hradiště
Dnešní soutok Cidliny s Labem
Malý Vojtěch - rozhodnuto bez něj...
Putující v akci - deratizace Libic
A pro ty, kdo rozumí tarotu
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart