Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Trojúhelník spásy 

Zkáza postihne Zemi! Jezdci apokalypsy budou tepat svět kopyty svých koní, všude hlad, sucho, nemoci a bratrovražedný boj o přežití. Lidé budou umírat po tisících. Přesto však existují místa spásy, kterým se apokalypsa vyhne. Pověst či pravda, kdo ví? Jedno takové místečko leží u nás na Šumavě, a protože souvisí se studánkami, tak se tam podíváme.  

Není to žádné tajemství, tenhle trojúhelník spásy opravdu existuje, alespoň tedy podle pověsti. Kupodivu to není pověst novodobá, i když by se možná zdálo, že souvisí s předpovídaným koncem světa a transformací lidstva v letošním roce 2012. Není tomu tak, pověst je stará staletí a je spojená s malým kouskem protekčního území pod ochranou samotné panny Marie. Ale kdo ví, zda se letos tahle katastrofická předpověď přece jen nenaplní? A tak máte ještě možnost se záchránit - pozemky i nemovitosti jsou v tom kraji stále ještě k mání...

Území to není veliké, strany přibližně rovnostranného trojúhelníku jsou jen asi čtyři kilometry dlouhé. Věru malé území pro záchranu zbytku lidstva! Pěšky byste ho za odpoledne obešli. Ale třeba to nakonec bude trochu lepší, a ochrana se vztáhne na celý ten východní kout Královského Hvozdu. Panna Marie není katastrální úřednice a o nějaký ten metr navíc se snad handrkovat nebude. Už proto, že je tu všude tuze velké krásno, a byla by velká škoda o něj přijít. Nu - už nebudu zkoušet vaši trpělivost a zeměpisné znalosti a dál napínat vaši zvědavost - místo leží na Šumavě, v údolí kolem soutoku Spůlky a Zdíkovského potoka. A vrcholy spásného trojúhelníku tvoří tři studánky - prameny zasvěcené panně Marii. Prvním je pramen panny Marie Sedmibolestné ve Stachách, druhým je studánka Na Lizu u Zdíkova, a třetím vrcholem trojúhelníku je studánka a bývalá kaple u Branišova.

Studánka panny Marie Sedmibolestné ve Stachách

Je asi nejznámější studánkou z celé trojice. Není divu - je opředená řadou pověstí a nachází se přímo ve městečku Stachy. U studánky stojí velká kaple. Osada vznikla kolem rychty založené v jedenáctém století knížetem Břetislavem, který se ostatně zasloužil o novodobou kolonizaci celé Šumavy. Silný pramen tu byl odjakživa a je možná tím důvodem, proč královská rychta vznikla právě tady. Samotná kaple pak vznikla až daleko později, její dnešní podoba je z roku 1808. Nalezneme jí blízko autobusového nádraží za zdravotním střediskem na břehu Jáchymovského potoka. Pramen je schován pod přístřeškem vedle kaple a voda odtéká přímo do potoka. Ten je ještě spoután nevzhlednou navigací, ale studánka i kaple jsou už novodobě zrekonstruované. A nutno pochválit, že zdařile a vkusně. Střechu i věžičku kryje světlý dřevěný šindel, žluté zdi ladí s bílými pilastry, obraz v barokním štítě i plechové lemování září novotou. Jen lípa vedle kaple je stará, ale u stromů je to jako u lidí - čím jsou starší, tím jsou krásnější a moudřejší. A tak je stachovská studánka a kaple v náruči lípy harmonickým místem klidu, kousek od rušného stachovského náměstí. Stojí za to si sem zajít, posedět a napít se vody. Přestože její zdrojnice leží pod městskou zástavbou, je voda stále dobrá a pitná. A pochopitelně je i zázračná, jak dokládají četné pověsti o uzdravení poutníků a prosebníků. Nejzajímavější pověstí, kterou se zabýval i vědecký průzkum, je historie zdejšího obrazu. Obraz sedmibolestné panny Marie z roku 1831 byl vymalován na dřevě a snad vlivem působení vody i kouře za svící postupně černal, až malba zmizela docela. Obraz byl tedy sejmut a čtyřicet let byl naprosto neviditelný, až v roce 1926 černý povlak náhle začal mizet a kresba se postupně znovu objevila v původních a jasných barvách. Jen po okrajích obrazu ještě zůstávají zbytky černých stínů. Říká se, že objevení obrazu je proroctvím zlých časů, které přichází... Podle některých senzibilů je obraz silným zářičem negativní energie. Lidem se při pohledu na obraz děla slabo a nevolno. Září z příliš "věrného" díla destruktivní energie sedmi bolestí panny Marie spolu s energií tvůrce obrazu? Je tedy černání obrazu jakousi ochranou a filtrem? Kdo ví?

Naštěstí ohledně kvality studánky spory nepanují, její voda je plná pozitivní energie a to mohu potvrdit i já. Moderně řečeno - zdejší voda je takové širokospektrální antibiotikum na bolest tělesnou i duševní. Vypadá to, že voda se nějakým způsobem opravdu vyrovnává s lidskou bolestí v podobě utrpení panny Marie. Když vodu ochutnáte, zaslechnete a uvidíte cosi o setkávání a loučení, o naději, o darech dávaných i přijímaných. O touhách a snech a plnění přání, o návratech a rozchodech. O slibech a závazcích, jejich plnění a oslyšení. Stachovský pramen je hřejivě lidský a lidem je přednostně určený - svým prostředím i funkcí. Silný lék na nouzi štěstí a účinné rozpouštědlo na smůlu a neštěstí. Ochutnejte!

Studánka Na Lizu

Nedaleko Zdíkova, v lesích na svazích Hrbu, se na (plánované) trase cyklostezky nalézá kaple Narození Panny Marie, zvaná též Lizovská, nebo Na Lizu. Jméno nepochází od lízání jakéhokoliv druhu, nýbrž od slova "líz", což býval průsek v lese určený ke stahování dřeva. Dnešní novogotická podoba kaple vznikla v roce 1852, ale už předtím tu stávala dřevěná stavba. Kaple vznikla u studánky s vyhlášenou a léčivou vodou. Byla (a dnes opět je) součástí lesoparku táhnoucího se sem od zdíkovského zámku. K prameni se opět vztahuje řada pověstí o zázračných uzdraveních, prozření a záchraně bloudících poutníků. K pověsti o zázračném účinku vody nemalou měrou přispělo věnování pramene panně Marii. Vedle kaple stále existuje původní studánka, ale voda v ní už neproudí. Stojatou vodu využili řasy a mikroorganizmy a studánku si přivlastnili, takže voda v ní je zjevně nepitná. Ovšem ani lidé zkrátka nepřijdou - za kaplí je zřízena studna a voda se čerpá ruční pumpou. I takto získaná voda je naštěstí výborná a nese v sobě energii místa. Napijme se zhluboka, ale k poznání účelu místa se vydejme ještě kousek dál. Od kaple vede zanedbaná původní alej, která přímo vybízí k procházce. Po pár desítkách metrů se alej rozplyne v lese, a vpravo dole od stezky se skrývají tři buky. Jsou ale tak velké, že jim skrývání moc nedaří. Zvláště ten prostřední a největší z nich je opravdovým králem tohoto místa. A také je bytostí, která umí krásně vyprávět. Posaďme se na svalce kořenů a poslechněme si povídání od starého buku:

"... neznám a nerozumím spoustě věcí z vnějšího světa, ale je mi to lhostejné. Vědomosti totiž nejsou důležité, důležité je prožívat, účastnit se a plnit svou úlohu tady. V každičký moment naplňuji své místo na světě užitečnou energií, beru si, co potřebuji, ale ještě víc vracím z toho, co mi přebývá. Znalosti ulpívají na povrchu mé i tvé kůry a vytváří bariéru v propojení tvého i mého srdce. Informace ti nedávají skutečnou vědomost a prožitek, jsou jen nástrojem, který nám může napomoci k pochopení a naladění. Podívej se do hloubky pod mou kůru a propoj své srdce s mým centrem, kde přebývá bytost, která hodně ví a hodně umí. Nemusíš vědět proč a jak, ale její oči vidí pod tvou kůru a hladí a napravují svým zářením všechny škody a jizvy, na které narazí. Z jejího srdce se rozproudí energie jako z rohu hojnosti přímo do tvého srdce. Ber si, co sneseš, a vracej jinde, jinému a jinak."

A já hledím s úsměvem, a hladím s něhou tu drsnou kůru a děkuji bytosti, která přichází z duchovního světa, ač sama zrozena z materie Země. Účinkem energie Slunce a jsouc oživena polarizovaným svitem Luny. V její harmonii nalézám propojení polarit energie muže a ženy a stejně tak i Luny a Slunce v tělu matky Země a snad i v sobě samém. Země, Slunce a Luna tvoří zdejší triádu sil, které jsou v pulsující a krásné rovnováze. Zdejší voda tento princip nese v sobě. Ani Panna Marie se tomu dozajista nepříčí. Vždyť spolu s vodou je i ona pramatkou zrození. Spojení a soulad - takové je poselství tohoto místa pro setkávání a vzájemné porozumění.    

Studánka u volyňské kapličky na Branišově

Vydáme se ze Zdíkova na druhou stranu, než leží studánka na Lizu, do kopců k Branišovu. Místní silnička končí právě v Branišově a odtud už musíme pěšky. Po táhlém stoupání a zlepšujících se výhledech do kraje, projdeme Branišovem a vnoříme se do lesů na svazích Kohoutové. Tady se skrývá třetí vrchol studánkového trojúhelníku. Studánce se také říká U volyňské kapličky, protože stávala u staré cesty na Volyni. Z kaple zbyly pouhé základy, které napovídají, že kaple bývala docela veliká. Také zdejší voda je léčivá, a dokud kaple stála, konaly se sem náboženské poutě. Opět se traduje řada uzdravení a pomoci. Poslední popsaný případ o uzdravení slabozrakosti je starý pouhé dva roky a dočtete se o něm v sugestivním popisu paní Staňkové přímo u studánky. Místo vzdáleně připomíná známou Hauswaldskou kapli poblíž Srní, kde také zbyly pouhé základy kdysi slavného poutního místa. Ale na rozdíl od Hauswaldu sem k Branišovu zatím snaha o návrat ke křesťanským účelům nedorazila. Také ve srovnání s prameny u kaplí ve Stachách i U Lizu, je studánka na Branišově mnohem přírodnější. Destrukcí kaple místo znovu získává čistou prapůvodní sílu přírodního zdroje. A jak vidno studánka a její voda léčí dál. Tady je snadné získat přesvědčení a důkaz, že léčivé a zázračné studánky nejsou stvořené pouze a jen křesťanskou duchovností a vírou. Ba ne, ta síla tryská z hlubin Země k nebesům odpradávna a snad natrvalo. Je to tu úplně prosycené vlhkým dechem i duchem šumavského lesa. Energie "posvátnosti" místa přirozeně tlumí naše hlasy a nutí nás chodit po špičkách. Tady nejsme v lidském světě, tady jsme na návštěvě u jiných bytostí. Prostá dřevěná stanová stříška kryje jednoduchou studánku s poměrně malým průtokem. Ovšem kvalitou a silou je její voda podobna vínu. Pokud je stašská voda kvalitní značkou, je lizská voda pozdním sběrem, a branišovská voda je tím nejlepším ledovým vínem. Trpká a svíravá, radioaktivní a opravdu ledová lesní voda, zrozená z místních pararul a magmatu. Plná síly Země a ochraňovaná a programovaná láskou nehmotných bytostí. Voda je posilující, plná plodivé síly, dobrá k podpoře početí a k léčení neschopností a oslabení všeho druhu, ať už slabozrakosti, nedoslýchavosti, dýchavičnosti, astmatu, všech nedostatečností tělesných i duševních. Za večerního šírání sem z lesů a mokřin přichází víly. Když se dobře rozhlédnete, možná je ve stínech uvidíte i za dne. A u pramene si povšimněte zdejšího strážce a ochránce. Tváří se sice jako kámen, ale nás už přece neoklame :-).

Pověstí o územích pod boží ochranou je celá řada. Nevím, zda jsou pravdivé, či spíš jen tušené a pramenící z lidského zoufání či doufání. Ani se to dovědět nechci, protože důkaz by nás všechny moc bolel. Ať to bude, jak chce, cestu za spásou do klínu Šumavy můžete podniknout klidně už teď. Tři prameny, tři vrcholy trojúhelníku tady jsou stále. A protože jsem optimista, myslím, že tady budou i zítra, napřesrok i příští století. Navštívit je a ochutnat jejich dary třeba na cyklistickém výletu můžete během jediného dne. A přeji vám, aby jedinou katastrofou byly mžitky před očima při stoupání na Branišov, kolena od borůvek a trávy, připečená ramena a točící se hlava z přemíry krásy a množství zážitků. Nuže, vzhůru!

Jiří Škaloud

Regena 7/8 - 2012
Pramen Panny Marie ve Stachách
Pramen Panny Marie ve Stachách
Záhadný obraz v kapli
Pramen Panny Marie ve Stachách
Pramen Panny Marie ve Stachách
Pramen Panny Marie U Lizu
Pramen Panny Marie U Lizu
Pramen Panny Marie U Lizu
Pramen Panny Marie U Lizu
U Lizu, boční studánka
U Lizu, staré buky
U Lizu, staré buky
Studánka na Branišově
Studánka na Branišově
Studánka na Branišově
Studánka na Branišově
Studánka na Branišově, zbytky kaple
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart