Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Posvátná hora Maková
Místo setkání země a nebe

Ve středních Čechách můžeme naleznout minimálně sedm posvátných hor. Jako první jsme vám již představili Slánskou horu (viz.web), a nyní místo, kde dochází ke vzácnému spojení pozemských a vyšších kosmických energií. Maková hora se nachází na rozhraní Povltaví a Sedlčanska. Nad vsí Smolotely se již do dálky tyčí Maková hora s kostelem, jako ukázka působivého (nejen) barokního posvátného poutního místa. Ze vsi sem vede více než stoletá akátová alej. Náročný výstup do vyšších světů s dostatečným „uzemněním" známe již z šamanismu. Putování patří k nejrozšířenějším „náboženským" praktikám na celém světě.

Hora se svojí výškou cca. 580 m.n.m. vám umožní nádherný rozhled do okolní krajiny a její zemské energie vás dostatečně uzemní, což je nutné pro návrat z tohoto kouzelného místa. Nejste zde rušeni vlivy „pozemskosti", ale jste při tom trvale „přítomni". Vrch sice již patří ke krajině středního Povltaví, ale je nejzápadnějším „spojencem" Sedlčanska, skrze viklan ve Vindiši. Majitel panství, Jan Felix Chanovský, se zde rozhodl založit kostel a klášter k poctě Panny Marie Karmelské. O autorství skvostné barokní architektury kostela se vedou spory, uvažuje se dokonce o J.B. Santinim. Karmelitánský řád byl založen roku 1156 v Palestině, a jejich první chrám zasvěcen Panně Marii byl postaven na proroky proslavené posvátné hoře Karmel. Do Čech přivádí karmelitány Karel IV. a umožňuje jim založení kláštera u kostela Panny Marie Sněžné. A tak i stavba kostela na Makové hoře byla inspirována staroměstskými karmelitány, kteří byli vlivným článkem evropské protireformace. Generální představený bosých karmelitánů se osobně zúčastnil bitvy na Bílé hoře.

Psal se den po 21. 6. 2012 a „Makovka" byla pro nás plna „mateřského" objetí s „babiččiným" pohlazením, a jak níže píše Vlaďka, s plnou náručí darů. Snad jen škoda, že pravděpodobně díky letošnímu suchu nebyla studánka pod kamenem na úpatí hory pitná. Více jak jeden metr dlouhá užovka (symbol velkého hada) nám u studánky „vylepšila" náladu. Vlevo přes louku, zhruba uprostřed, asi 250m od studánky, naleznete aktivní kámen tzv. „Ďáblovo lože" s vytesaným (pravděpodobně) maltézským křížem. Kámen je v přesné orientaci V-Z a uzpůsoben byl tak pro dvoumetrového chlapa. Požádejte „místní" o povolení a svolení a ulehněte. Naproti „loži" pro muže, je místo pro ženy. Astrálních bytostí ze světla a lásky zrozených je tu dosti, Fleš byl z toho celý „vyjukaný", jak si s ním hráli. Připomínalo nám to Malý Kosatín (viz. web). Ale vydejme se k vrcholu posvátného místa. Před samotným završením cesty potkáme mnoho strážců v podobě statných a mohutných buků a modřínů. Vrchol samotný je překrytý barokním kostelem a má uvnitř stavby dvě energetická místa. Protože hovoříme o velmi silném, vyváženém a harmonickém místě, jedno místo patří Otci Vesmíru a druhé Matce Zemi. Místo je v orientaci pootočeno přibližně o 18 stupňů.

Třetí energetické místo, ta silná babičkovsko/mateřská síla a záloha se ukázala v podobě cca. 370 let staré borovice s obrázkem madony a jezulátka. Vlaďka vám ukáže její energii v automatické kresbě. Strávili jsme na místě nějakých pět hodin a potkali za celou dobu tři lidičky. Na schodech kostela pak ještě ještěrku a tak s hlavou v oblacích, hadem a ještěrkou u nohou odcházíme více než neradi z tohoto „kouzelného" místa. Samotným závěrem pak ještě přichází sv. Hubert (to jsou ty Vladčiny divní jeleni), ale o něm až někdy příště, neboť se letos až příliš často ukazuje na posvátných místech (horách a vrších).

S nadějí a radostí  Petr

Když voní lípy a les obdarovává

Krajina je tu tuze malebná... A ten výhled! Zase znovu nám došlo, že v přírodě jsme jen jedny z mnoha bytostí. Cesta na vrchol je snadná, po asfaltce se ke kostelu dostanou i zdatní vozíčkáři. Pokud sem vyrazíte v týdnu, téměř jistě budete mít celou horu jen k vlastnímu potěšení. Od hřbitova se cestičkou v lese dostanete ke studánce a kolečkem doprava se ocitnete u "Ďáblova lože" a dalších "svatyní". V tomto prostoru k nám přišlo mnoho bytostí z blízkého i širokého okolí (i zvláštní jeleni). Pak se vrátíte lesní cestou zpět k vrcholu, kde stojí kostel svaté panny Marie škapulířové. Je dobré, ještě než vstoupíte na samotný vršek, se trochu projít po okolí, neb zde najdete strážce a ochránce, úchvatné buky, modříny i borovice. Zvlášť jedna z nich opravdu stojí za to.

Cestou nahoru i dolů jsme dostávali dary v podobě jahůdek, borůvek, pohledu na metr dlouhou a docela najedenou užovku, ještěrku, motýly, chrpy, máky a kopretiny v obilí. Vůně lip se stávala omamnou a dostavil se i král houbiček - pravák v tom nejlepším věku. Jak jsem se už zmínila, z vrcholu od kostela je náramný výhled, a v našem čase tu byl i vše pronikající vrcholový vánek plný letní vůně obilí, lipových květů, borovicové smůly a vlhkosti z četných bouřek. Když jsme zavřeli oči, rázem se kopec i s námi vznáší a přemísťuje někam pryč... Lidičky, dá se tu zažít ještě mnohem více, pro každého to jeho. Je to moc příjemné místo a doporučuji jeho návštěvu všem.

Děkuji Vlaďka

PS.: ráda vám ocituji prosbu lesa z tohoto místa:

"Milý člověče! Za chladných zimních nocí jsem dárcem tepla ve tvém krbu, v žáru letního slunce ti poskytuji odpočinek v chladném stínu mých korun. Dal jsem trámoví tvému domu, a desku k tvému stolu. Ze mě je lože, na ktrém spáváš, dřevo kolébky i rakve tvé. Jsem tím, co pro blahobyt je chléb. Jsem domovem ptactva i zvěře veškeré. Slyš tedy prosbu mou: Neodkládej do mě věci pro tebe nepotřebné! Nepustoš a nenič mne a já ti dál budu přítelem."


 

Maková hora
Studánka na úpatí
Ďáblovo lože
Požádat a ulehnout
Okolí kolem lože
Barokní kostel na vrcholu
Skvostné dílo
Výhled do krajiny
Máme Tě rádi
Já vás taky
Salamander
Sv. Hubert
Aut.kresba - Ďáblovo lože
Aut.kresba - borovice na vrcholu
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart