Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

         Znamení

            Jsou všude kolem nás, vnímáme je však? Kolikrát denně se člověk táže sebe sama, nebo ostatních, či vyššího principu mravního, co a jak má udělat či rozhodnout. Žádá znamení, které ho mají uvést na tu správnou cestu, či k rozhodnutí.

Viděl jsem jeden film, kde se dva setkali a nevěděli, či si nedokázali přiznat sami sobě, že se mají rádi. On žádal znamení, ona byla ve víru svých emocí. On znamení dostával, ale nevěřil jim a chtěl je potvrdit. Šáhnout si. Potvrzení se mu dostalo od slepce, kterého jednou míjel. Slepec mu řekl, že znamení jsou všude kolem, stačí se jen pořádně podívat - a hlavně věřit, že jimi jsou.

Tak něco podobného sám zažívám. Pomalu ale jistě zjišťuji, že kol mě jsou jistá znamení, maskující se jako obyčejné věci. Ale jaksi intuitivně cítím a vím, že přestože to jsou každodenní věci, jsou pro mě znameními. Někdy si také říkám, že tím, jak řeším nějakou věc, nebo mám udělat vážné rozhodnutí, neustále na to myslím a nosím to v hlavě, tak při pohledu kolem mě, vždy vidím pouze ten problém, který mě trápí. Nebo možná - lépe řečeno - vidím jeho odraz v realitě všedního dne. Tím asi dochází k mé projekci problému do okolí a já pak zpětně zřejmě vidím obraz odpovědi mé vlastní projekce v podobě znamení. Kdo ví.

Jedno vím, či cítím jistě. Jsou někdy situace, postřehy, chvilky, které jsou jistým znamením pro tu kterou věc, se kterou si momentálně nevím rady, či jinak se s ní potýkám. Ale platí to také i v otázkách abstraktních. Když se něčím zabývám, přemýšlím o tom, hloubám, nevím a tápu, tak najednou kuk, vykoukne někde zpoza buku znamení a hned jsem o krůček blíže řešení. Udělat na mě kuk je jedna věc, druhá, pro mě obtížnější, je uvěřit, že tomu tak skutečně je.

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart