Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Od kamene k vodě (a zpět)

Kámen a voda jsou dva protiklady, které se potřebují a doplňují. Statický kámen kumuluje energii a napětí, dynamická voda jí uvolňuje a mění. Kámen dává tvar vodnímu proudu, voda tvaruje kámen. Zkombinujeme-li kámen s vodou, vzniká energetická dualita. Pak už stačí jen dodat živou bytost a vzniká dokonalá harmonie a existenční triáda.

Kaple a pramen sv. Antonína Paduánského na Javorníku

Dostanete-li se někdy na šumavský Javorník, vězte, že jste v oblasti plné menhirů i pramenů. Přestože to není příliš známo, Javorník byl a je hodně významnou horou. Nejen v dobách pravěkých, ale i poměrně nedávných. Za války byl i nejvyšší českou horou - to když nám Němci sebrali Sudety spolu se všemi velkými horami na hranicích. Javorník je plný příběhů, ať už dávných nebo současných. Vévodí i celému kraji šumavského Podlesí, což je kouzelný a opomíjený kout pahorkatiny táhnoucí se od Strakonic a střední Otavy až k hlavnímu šumavskému hřebenu. Tam, do národního parku, míří i valná většina turistů, kteří oblast Podlesí objedou přes Sušici, či jen profrčí autem. My se tady zastavíme.

Při stoupání k rozhledně na vrcholu Javorníku byste si neměli nechat uniknout návštěvu zdejší kaple. Nad svahem sjezdovky, od osady Javorník směrem k vrcholu hory, svítí proti tmavému lesu bělobou své čerstvě opravené omítky krásná válcová kaplička. Je na trase značené turistické cesty, takže nalézt jí je opravdu snadné. Kaple má starobylý tvar románské rotundy, nicméně je to stavba novodobá. Byla postavena až v roce 1940 na hranicích Čech a Sudet. Kaple byla zasvěcena sv. Antonínovi, přestože hlavním motivem autorů stavby bylo nenápadné připomenutí jména významného prvorepublikového politika Antonína Švehly. Nicméně i svatý Antonín Paduánský se ke zdejšímu místu i vodě docela hodí. Sám je patronem milujících a manželství, těhotných žen i dětí, chudých, nemocných i potřebných. Je dobrým pomocníkem v každé nouzi. V rotundě nalezneme plastiku světce a kaple je zdobena zajímavými a efektními půlkruhovými vitrážovými okny s podobami našich partonů, světců i panny Marie. V minulých letech byla kaple nákladně a kvalitně restaurována, aby v červnu 2012 na svátek Antonína Paduánského byla slavnostně otevřena k novému užívání. Lidský zásah znovuvytvořil krásné místo, skvěle sloužící k odpočinku, rozhledu do kraje i k meditaci. K tomu se přímo vybízí i kamenné klekátko či sedátko poblíž. Spočinout, meditovat a přijímat zdejší energie je dobrým důvodem, proč se sem vydat. 

A co je pro nás nejdůležitější - byl obnoven i pramen vody. Bohu, i všem aktivním lidem z okolí budiž chvála za to, že takováto místa jako je kaple a pramen na Javorníku vznikají a jsou obnovovány. Krajina i Země potřebuje naši péči a starostlivost. Odpovědná péče o to, co máme za humny, v nás probouzí ten správný partnerský poměr s matkou Zemí. Už není cizí nebo dokonce ničí, ale naše. Naše matka, naše krásná země. A návštěvníkům to přináší stejný užitek a pocit, že je krajina opečovávaná, spokojená a vstřícná. Voda do obnovené studánky u kaple byla přivedena z nedalekého zdroje plastovou trubkou. Tady se však právem můžeme ptát, zda složení vody odpovídá tomu původnímu. Zdejší voda totiž bývala považována za léčivou, její účinky dokonce opěvuje jedna lidová píseň. A podle legendy byla i vodou uzdravující a zázračnou. Koupel ve zdejší vodě údajně pomáhala neplodným ženám k početí. A jak je tomu dnes? Složení vody je velmi dobré, podle rozboru má pouhý miligram dusičnanů na litr, takže s velkou rezervou splňuje i limit pro kojeneckou vodu. Neobsahuje ani bakterie, ani železo. Je dokonalou pitnou vodou, avšak poněkud prázdnou, bez historie, bez poslání, bez příměsí kovů a minerálů, bez vnímatelného přírodního záměru. Obnovený pramen je zatím příliš mladý a ještě potřebuje čas a lidskou péči k tomu, aby plně zapadnul do okolí. Studánka je poněkud umělá, voda přepadává přes kamenný blok do čtvercové nádržky. Obložení přírodními neopracovanými kameny je sice krásné, nicméně příroda by takto studánku nikdy nevytvořila. Snaha skloubit přírodní vzhled s účelností pramene se zatím moc nepovedla. Studánka by si určitě zasloužila stříšku jako ochranu před padajícím jehličím a šiškami. Až se ustaví ekologická i energetická rovnováha prameniště, pak se rozvine k plné síle i účinek skvělé vody z podloží kouzelné hory Javorníku.

Studánka U Mudrce

Asi se jmenuje úplně jinak. Anebo možná nemá žádné oficiální jméno. Je to úplně obyčejná studánka, schovaná v lesích severních svahů Javorníku. Vědí o ní jen lesáci, kteří se o ní vzorně starají, houbaři, které sem zavede jejich vášeň, a pak ještě milovníci kamenů a menhirů. Pokud patříte do poslední skupiny, může vám jméno Mudrc něco připomenout. Ano - jedná se o jeden z menhirů, kterých je na Javorníku celá řada. Kameny jsou zaručeně místního původu a jsou důsledkem erozních rozpadů zdejších rul a granitů. Ale některé jsou novodobě vztyčené na základě aktivit známých českých protagonistů geomantie Pavla Kozáka a Pavla Bartla. Přesto se podle senzibilních vnímání jedná o pravé a původní historické menhiry staré tisíce let. O stáří a místní původnosti kamenů nikdo nepochybuje, ale datum jejich předpokládaného původního vztyčení a zasvěcení - to je otázka značně diskutovaná a zpochybňovaná. Jak poznat, zda se jedná o přírodní hříčku, nebo o lidské snažení, pokud chybí jakýkoliv archeologický důkaz? A jak se liší pravý menhir od toho novodobého? Těžké otázky a jádro sporů mezi vědci a senzibilními laiky. Ať je váš vztah ke kamenům, aktilitům a menhirům jakýkoliv, můžete se na ně alespoň zajít podívat a sami zkusit rozhodnout, jak to je doopravdy. V oblasti Javorníku je dnes asi nejznámější menhir Měsíční kámen, který naleznete už i na turistických mapách. Leží kousek od silnice z Javorníku na Zuklín. Ale Měsíční kámen není zdaleka jediným menhirem v oblasti. K dalším patří Dvojčata, Strážci, Větrný a Sluneční kámen, Bohyně, Otvírač srdcí a celá řada dalších. Většinu z nich nenaleznete nikterak snadno. Přestože některé menhiry jsou několikatunové věže vysoké až tři metry, vztyčené štíhlé kameny v lese docela splývají mezi stromy, a objevují se buď náhodou, nebo s pomocí někoho, kdo ví či umí... 

A tak ani Mudrc, přestože ho objevíte na fotkách na turistických poutačích, není k nalezení úplně snadno. Už proto, že k němu musíte jít docela dlouho pěšky, a na bloudění hluboké javornické lesy moc průchodné nejsou. Výchozím bodem budiž rozcestí U kamene, kde se dá dobře i zaparkovat auto. Šikmou a často používanou lesní cestou do kopce se nejdříve vracíme směrem k osadě Javorník, pak prudce zahneme doprava a kolem zanedbané lovecké chaty se po dalších zákrutech lesní cesty dostaneme ke kamennému poli. Vpravo pod cestou stojí zmíněný Mudrc. Od aut jsme ušli asi kilometr cesty. Pokud tedy Mudrce naleznete, můžete to na oslavu zapít vodou studánky, která ovšem leží ještě asi dvě stě metrů dál na západ po zmíněné lesní cestě. Ve stráni kousek nad cestou je pěkné odpočinkové místo u silného pramene. Takové studánky nemohou jinak, než nabízet skvělou a dokonale čistou vodu. Napijte se zhluboka a můžete se tady vody ptát, jak to vlastně s těmi menhiry je. Možná, že vám nakonec otázka jejich původu už nepřijde tak důležitá.

Studánka Sv. Jána u Nové Vsi

Studánka Svatého Jána je studánka zázračná až pohádkově. Je jako zjevení, když se před vámi neočekávaně objeví. Nevede k ní žádná značená cesta, jen lesní pěšiny vyšlapané zvěří i občasnými návštěvníky. Ale pátrání a doptávání na cestu stojí za to. Místní lidé jí dobře znají a chodí si sem pro skvělou vodu. Najdeme jí v srdci šumavského Podlesí, poblíž Nové Vsi. Orientačně nejbližším turistickým cílem je asi unikátní a rekonstruovaný mlýn v Hoslovicích, který určitě také stojí za návštěvu. Pokud pak pojedete autem od zmíněných Hoslovic k Nové Vsi, ještě než sjedete z kopce k Novoveským Samotám, minete vlevo lesní odbočku a svažitou louku a pastvinu. Na této odbočce je třeba odstavit auta a vydat se pěšky lesem kolem pastviny do svahu Novoveského vrchu, směrem na jihozápad. Tam, kde se pastvina uzavírá v rohu lesa, popojdeme ještě sto metrů prudkým kopcem a nalezneme ve vysoké smrčině naší studánku. Když se před vámi poprvé neočekávaně vynoří z lesa, protíráte si nevěřícně oči. Bílý domeček se stříškou a okénkem vykoukne z houštin v prudkém svahu a vypadá trochu jako naivní dětská kresbička. Maně hledáte plůtek, komín, muchomůrku a vyhlížíte namalovanou princeznu. Zejména za večerního soumraku je místo moc pěkné a stojí za návštěvu. Kaplička stojí na severozápadním svahu v hustém lese, a šikmé sluneční paprsky sem proniknou právě jen v letních večerech, kdy se slunce dostane do té správné polohy a prosvítí nedaleký okraj lesa. Nasvícena neočekávanými paprsky je kaplička i pramen místem, na které se hned tak nezapomíná. Ostré stíny vrývají stopu přímo do srdce. Docela obyčejná kaple, kde se ale zastavuje čas a člověk skoro samovolně získává ta správná měřítka hodnot toho, co je z hlediska našeho života důležité a co nikoliv. Místo si určitě zaslouží naší pozornost, ale současně je místem, které si musíme zasloužit. Zvláštní kombinace! Účinek místa je svázán s vaší náladou. Přicházíte-li nepřipraveni a nenaladěni na tu správnou notu, dostanete minimální odezvu.  Místo se vám neotevře, voda neúčinkuje. Napijete se vody, snad pokýváte hlavou nad zaprášeným barvotiskem panny Marie a sv. Jana Nepomuckého, posoudíte pavučiny, rozbité okénko a linoleem provizorně zakrytou studánku, a odcházíte nepoznamenáni a neovlivněni. Účinek místa vás mine, škoda té námahy s hledáním zapomenutého místa, které není turisticky příliš atraktivní. Přesto se tu nachází něco, co je velmi zvláštní. Málo pochopitelné rozumem, ale o to silnější v procítění a prožitku. Cokoli totiž provedete v duchovní oblasti vy, desetinásobně se vrací. Otevření srdce se vrací v úplném otevření místa. Projev úcty a dojetí vás srazí na kolena zpětnou reakcí. Vaše informace jsou vyměněny za lavinu zpráv... Místo je násobičem energií, cítění i poznání. A tak pozor, přicházíte-li s neláskou, hněvem, vnitřními i vnějšími spory, může i tyto energie místo vygradovat a přimět vás k hádkám a slzám.

Voda pramení ve skalních štěrbinách, prameniště je dokonale čisté. Holá skála bez sedimentů i bez plovoucích nečistot. Žádné řasy nebo bláto. Až sterilní čistota skalní mísy je ve své podstatě i indicií, jak voda funguje. Nese v sobě stabilizující energii čistoty - až sterilizující energii, zastavující všechny choroboplodné a rozkládající mikroorganizmy. Zastavuje viry i baktérie. Voda dezinfikuje jak přímo - pozřením, ale funguje i svou nesenou vibrací - jako inhibitor množení parazitů a stabilizátor. Jistě je výborná na všechny infekce, včetně chřipky. A pravděpodobně bude účinná i na zhoubné bujení a obecně všechny destabilizující procesy nekontrolovaného růstu i množení. Vrací rovnováhu tělesnou, duševní i duchovní. Věru hodně zásluh na tak nevýznamný pramen v lesích! K povšimnutí senzibilů se nabízí i energetické místo na skalce hned nad pramenem.  

U tohoto pramene je harmonie skály s vodou dokonalá. Skalní voda nese oba principy, obě základní živlové síly. A okolní les dodává životní sílu stromů. Triáda kámen - voda - strom je tak tady dokonale naplněna. Vstupujme na taková místa s velkou úctou po špičkách.

Jiří Škaloud 

Regena 11/12
Kaple na Javorníku
Kaple na Javorníku
Kaple na Javorníku
Kaple na Javorníku
Kaple na Javorníku
Zrekonstruovaný pramen
Zrekonstruovaný pramen
Zrekonstruovaný pramen
Studánka u Mudrce
Studánka u Mudrce
Menhir Mudrc
Menhir Mudrc
Studánka sv. Jána
Studánka sv. Jána
Studánka sv. Jána
Studánka sv. Jána
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart