Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Milenci na Mužském

"Vylezu na Mužského", řekl jsem si onehdá v zimě. To nevypovídá nic o mé sexuální orientaci, ale o zimním abstinenčním příznaku touhy po silných energetických místech. Jak jistě víte, Mužský je kopec v Českém ráji. Celá oblast je mimořádně zajímavá i atraktivní, v okolí bývalo keltské oppidum, a ani skály Českého Ráje nejsou k přehlédnutí.  Leč dnes zůstaneme u tohoto maskulinního kopce. Ač na fotce vypadá skoro jako jakýsi himalájský vrchol, je to nevysoký kopec poblíž chaty na Krásné vyhlídce nad Drábskými Světničkami. Vrchol Mužského je doplněn pomníkem prusko-rakouských  válek.  Přestože všude kolem jsou kopce pískovcové, Mužský je tvořen čedičem. Na to chudák málem doplatil, neb tento tvrdý kámen zde byl v minulosti těžen, a z kopce je řádný kus uhlodán. Naštěstí k úplné destrukci nedošlo a dnes naopak můžeme prozkoumat čedičovou jeskyni v bývalém lomu. Mimochodem, je v ní otevřená brána do "kamsisi". Ale zase zpět na vrchol. Přestože je to kopec nevelký, výhled je odtud mimořádný. A v zimě s běžkami na nohou je to zajímavý cíl, zvlášť v čerstvém prachovém sněhu, jaký čekal i na mě. Ale ouha! Když jsem se vyškrabal na špatně namazaných a bořících se lyžích těsně pod vrchol, zjistil jsem, že je obsazen. Mladá dvojice se u památníku kochala krásným výhledem. 

"Nevadí, počkám!", řekl jsem si, neboť v hlubokém sněhu nebylo kam uhnout a zachovat tak diskrétní vzdálenost. Ale dvojice se zjevně nehodlala zvednout, naopak začala se jaksi zaobírat sama sebou, výhled-nevýhled, zima-nezima. Láska je v tomto směru poněkud bezvýhledná a samohřející... Tak tam stojím jako tvrdé Y, podupávám promočenými botkami a připadám si poněkud navíc. A to slunce tak krásně svítí, to by byla fotka!  Zaháním myšlenku na šmírování a tahám foťák.  Až doma jsem to uviděl. Fotka se fakt povedla, vypadá dramaticky, i s těmi milenci. A že snad zachytila i cosi navíc, cosi stvořené čistou a skutečnou láskou? Krásné odlesky duší plných něhy a lásky?  Anebo to jsou jen dvě vločky v protisvětle, kdo ví?

Jiří Škaloud

 

Už když jsem poprvé uviděl tenhle snímek, byl jsem moc spokojený. Ta krása! Tak krásná ukázka Květu života, a v tak krásné situaci! Dva zamilovaní, sluníčko, jiskřící sníh. Idylka spřízněných duší a srdcí. A to se také energeticky promítlo v prostoru kolem zamilovaného páru. Jejich láska a chuť žít, se v nehmotné úrovni projevila jako Květy života. Jsou to nádherné, naprosto souměrné exempláře. Květ posvátné geometrie. V Květu života je prostorově obsažena veškerá posvátná geometrie.

Když jsem fotku viděl poprvé, vše toto mě projelo hlavou a měl jsem z toho velmi krásné pocity. Ach ano, tak to má být! Hmotná láska se krásně odrážela v jejich Květech života. Oni dva, ony dva. Jak nahoře, tak i dole a obráceně. Obvykle se nám (a nejen nám), „podaří" nafotit všelijaká UBA všech možných barev, ale tento snímek je vzácnější tím, že zatím jako na jediném (co jsem viděl), jsou na něm krásně do detailu vykresleny a rozpoznány tahy posvátné geometrie Květu života. Jsem za tuto fotku nesmírně rád, protože ukazuje a potvrzuje propojení světů.

L. Domas


 

Mužský v zimě
Květy života
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart