Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Bělá nad Radbuzou 

Most - spojnice dvou břehů, dvou světů

Městečko Bělá nalezneme v podhůří Českého lesa, asi třicet kilometrů od Domažlic, při hranicích s Německem na soutoku řeky Radbuzy a Bezděkovského potoka. Ves, pojmenovanou podle bělavé soli v okolí pramenu vody připomíná Kosmova kronika již k roku 1121. Roku 1342 se zde odehrála zajímavá historická událost, kdy hrstka Chodů na tomto místě zastavila tři sta ozbrojených Bavorů. Nejcennější, nejhezčí a nejvýznamnější zdejší památkou je kamenný barokní most, přibližně z roku 1720. O jeho významu svědčí i fakt, že se dostal do znaku i na vlajku města (to není první, ani poslední). Je jakousi zmenšenou kopií pražského Karlova mostu. Konstrukce je založena na osmi obloucích, z kterých vystupuje šest pilířů ozdobených šesti barokními sochami svatých. Výběr světců tvoří zvláštní kombinaci, ale o tom za chvíli. Původ soch není jistý, podle některých údajů sem údajně byly dovezeny z pražských zahrad. Stavba vznikla na popud majitelky panství Anny Marie Terezie Metternichové. Tento rod o geomantii mnohé věděl. Snažil se na našem území vybudovat vlastní energetickou síť, se základnou na zámku Kynžvart a následně (po zrušení církevních řádů císařem) i v klášteře v Plasech.

Nejenom krajina a příroda se svými energetickými místy - kameny, vodou, stromy, skalními útvary či celky, studánkami, prameny, jezírky, lesy či lučními porosty - má svoji energii a sílu. Stejně tak i některá lidská díla, sakrální stavby, plastiky či obrazy mohou být jejími nositeli. Mnohdy dochází k propojení genia loci (duchu místa) s geniem tempori (duchem času). 

Mosty je možné chápat a vnímat i jako magické spojení dvou břehů, dvou zdánlivě jiných světů, se svými strážci i ochránci. Je hranicí i propojovatelem, světa hmotného i duchovního, toho co se děje uvnitř nás či města, a toho okolního, zdánlivě cizího. Voláme po jednotě, hledáme mosty a při tom se tak trochu bojíme. Toho, co tam z venku může přijít, nám zatím neznámé, ale už velice jasně tušené. Zdejší most - "spojnice" - je malou ukázkou geomantického cítění. Má šest směrů - čtyři světové strany se svými živly a směry nahoru a dolů, k Vesmíru a Zemi, otci a matce. Energie mostu přináší klid a harmonii a jednotu ve zdánlivém chaosu, hovoří o pevnosti a cíli.

       

Pravá strana mostu (ve směru od města) je napojená k zemi a levá k vesmíru. Možná právě proto je první dvojice soch, kterou vidíte při cestě od města, Panna Marie Neposkvrněná (vpravo, jako zemská energie) a vlevo archanděl Michael (jako energie kosmická). Střed mostu pak patří dvojici „našich" svatých. Zemskému patronu sv. Václavovi (vpravo) a naproti sv. Janu Nepomuckému, který ani při mučení neprozradil zpovědní tajemství královny Žofie. Na vzdálené straně od města pak stojí svatí „cizinci", Antonín Paduánský, jehož kázání poslouchaly i ryby, (viz web. Galerie a Prameny) a Erazim s podivným atributem v ruce, (údajně to je studniční rumpál, na který mu byla namotána střeva při mučení).

Místo je to kouzelné, orientace i energie fungují, a sochy s rozdělenými úkoly jsou zde sdílné. Až pojedete kolem, najděte čas a stavte se na kus řeči, uvidíte.  

S úctou a láskou.

Petr a Vlaďka 

Most a jeho strážci
Spojnice dvou světů
Šest směrů
Panna Marie Neposkvrněná
Sv. Václav
Sv. Erazim
Sv. Antonín Paduánský
Sv. Jan Nepomucký
Archanděl Michael
Ve své kráse, vše ožívá.
Rozhovor a loučení
Pozice svatých na mostu
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart