Dub Karla IV. ve Vráži

● Vonoklasy u Černošic ●

Jedná se o dub letní (Quercus robur) s obvodem kmene cca. 530cm, výškou cca. 15,6m a stářím odhadovaným na více než 400 let. Tento nádherný a moudrý památný strom je též známý jako „dub u Vonoklas", „Havraní dub u Karlštejna" nebo „ dub Na Vráži". Nemyslí se tím Vráž u Berouna, ale část obce Černošice, směrem k Vonoklasům. I přístupová panelová cesta nese název „U dubu".  Zde podél lesa za vlády Lucemburků vedla stará královská cesta z Pražského hradu na Karlštejn. Dub mimo jiné v minulosti plnil úlohu i hraničního stromu mezi panstvím Zbraslavského kláštera a dobřichovickým panstvím. Vždy byl „hraničářem", stejně jako dnes, kdy značí okraj chráněné krajinné oblasti Český kras. Patří k nejznámějším starým stromům v okolí Prahy a údajně k nejstarším v Českém krasu...

Zdá se, že dnešní strom je od dob Karla IV. již druhým dubem v pořadí. Jako správně informovaný syn-doubek od svého otce-duba, i on tuto dobu pamatuje, stojí na stejném místě a pokračuje v jeho poslání.  Z dob Karla IV. se v legendách vypravuje, že zde sedával pověstný karlštejnský havran, který vyhlížel králův příjezd a pak jej zvěstoval a doprovázel na Karlštejn. A naopak - pokud byl poslán havran z Karlštejna se zprávou na pražský Hrad, na tomto dubu při cestě odpočíval... a jistě i mnohé informace (a živiny) si spolu vyměnili... Tyto pověsti nenechaly chladné ani naše umělce, kronikář V. B. Třebízský napsal knihu „Povídky karlštejnského havrana" a malíř Mikuláš Aleš vytvořil obraz „Karlštejnský havran".

Okolí dubu je rušné a slouží místním lidem k venčení domácích mazlíčků. Dub si tedy na návštěvnost nemůže stěžovat, ale nikdo se ani na chvilku nepozastaví... Vzdát úctu a poklonu tomuto moudrému velikánu, který lidem dokázal odpustit, přestože mu jakýsi vandal v dutině kmene rozdělal oheň a vážně mu ubral životní sílu. Čekali jsme s Vlaďkou s pokorou trochu opodál, až ruch opadne... Chystám si zatím buzolu, kyvadlo, berlu... všechny ty pomůcky a najednou slyším ... „Je to zbytečné"... „Je to zbytečné"... „Nech to být a pojď si popovídat"... A tak jsme šli, a s láskou ke kořenům jsme po celém obvodu zalili „doubek" léčivou vodou od Panny Marie Sedmibolestné z Lysolaj (viz.web Prameny).  A pak už jen poslouchali příběhy o přijmutí, rozhodnutí a moudrosti. O odpuštění neznalým a nevědoucím, o naší občasné malosti a o skutečné jednotě a lásce...

„Jsem II. generace, můj čas se blíží, ale ještě neskončil"...

A tak, pokud můžete, přijeďte se poklonit i Vy ....

S láskou a úctou

Petr + Vlaďka