Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Úcta ke předkům

Trochu píchnu do vosího hnízda, jak zastánců, tak odpůrců reinkarnace.

Dlouhou dobu jsem si nedokázal v hlavě srovnat, co to vlastně je, ten pojem "úcta ke předkům". Nedokázal jsem si pod tím představit nic. Jenom to, že byli, něco postavili, vymysleli, dokázali, my to převzali a pokračovali v rozvíjení dál. Bral jsem to jako pokračování započatého díla, poplatné té které době.

Naprosto náhodou došlo k jistému setkání, kde se můj pohled na předky zcela změnil. Slyšel jsem vyprávění, kde se jedinec byl schopen napojovat na své předky. Ze začátku to vypadalo jako skrumáž náhodných lidí, ale po podrobnější pitvě se ukázalo, že náhodná skrumáž představuje pouze zástupce z různých minulých životů dotyčného. On sám se nevědomky napojoval na své předky - na sebe sama. Na inkarnace své vlastní duše. No a tam mně svitlo.

Věřím v minulé životy, občas se mi dostane poznání, čím jsem byl - vždy za účelem mého dalšího chápání. S tím jsem byl srovnaný, ale nějak jsem si nemohl připustit malou, tajnou myšlenku hluboko v duši, že vlastně předci jsme my sami. Že když se díváme, co předci dokázali, udělali nebo taky zvorali, tak se v podstatě díváme na sebe a máme jedinečnou možnost se ponaučit ze svých vlastních chyb, a v tom současném bytí to poopravit.

Takže úcta ke předkům není nic jiného, než úcta k sobě samému. Člověk se takto nevědomky učí mít úctu k tomu, co on sám vytvořil, dokázal, udělal. A když už se učí mít úctu k sobě sama, tak se také zároveň učí mít úctu k druhému a respektovat jeho dílo. Skrze své vlastní chyby z minula si beru ponaučení a inspiruji se k tomu, abych je již neopakoval a v současném životě poučen z minula udělal vše lépe.

Už vím, proč mám úctu ke předkům, respektuji jejich životy a díla, neboť na základě odrazu jejich/mých vlastních životů rozvíjím sebe sama a inspiruji ten svůj v budoucím dění...

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart