Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Slaný a Luna

Pramen s poetickým jménem Luna najdeme v Lounech. Je zajímavý z mnoha úhlů pohledu a patří mu jedno české "nej". Přesto je to poměrně neznámý a neprávem opomíjený pramen. Pojďme to společně napravit. Cestou se krátce zastavíme i u Slaného pramene ve Slaném.

Slaný pramen
Jak známo, sůl jest nad zlato. Vždy patřila k cenným obchodním komoditám, v dřívějších dobách ještě mnohem víc než dnes. Slané prameny byly vyhledávané jako zdroj soli hlavně ve vnitrozemí, kde vždy bylo soli nedostatek. Prakticky u každého takového vzácného zdroje dříve či později vznikl solivar - tedy zařízení k odpařování vody a tvorbě pevné soli. Nejinak tomu bylo i ve městě, které je podle soli i pojmenované - ve Slaném. Slané prameny vyvěraly na úbočí Slánské hory a byly využívány od nepaměti. Hlavně se o nich zmiňuje jen zpochybňovaná Hájkova kronika, ale archeologické nálezy svědčí o souvislém osídlení v okolí města od doby kamenné. Slaný pramen jistě neunikl pozornosti. Zdroj soli musel být juvenilní, tedy pravděpodobně vznikl z dávné mořské vody, která uvízla v lagunách pradávného moře a vyschla. Horotvornými procesy se sůl dostala do podloží a byla druhotně rozpouštěna do koncentrovaných jodo-bromových solanek. Ještě ve středověku slaná voda velmi pravděpodobně vyvěrala podél puklin ve zdejším čedičovém masivu. Skály dodnes tvoří bizardní romantickou kulisu při výstupu na Slánskou horu, ale pramen už dávno zanikl, hlavně asi vinou masivní lomové činnosti. Celá jižní strana kopce byla uhlodána lomem na čedič. Těžba už dnes neprobíhá a území bylo částečně rekultivováno, ale vodu slaným pramenům už asi nic nevrátí. V rámci průzkumných vrtů v šedesátých letech minulého století byla přítomnost silně mineralizovaných slaných vod potvrzena, ale až v hloubkách kolem tisíce metrů pod zemí. Žádný z vrtů dnes není v provozu a voda na povrch nikde nevyvěrá. Přesto však můžeme Slaný pramen ve Slaném ochutnat, a to v Nezamyslově ulici, kde si ve veřejné studni můžete vodu napumpovat. Ovšem zdroj vody je slaný už jen jménem. Přestože někteří lidé i v této vodě slanou příchuť pociťují, jde o prostou a velmi chutnou vodu.

Lounské prameny
Lounsko nepatří k významným pramenným oblastem minerální vody. Společně s prameny minerálních kyselek kolem Břvan, leží Louny spíš na okraji zlomů podél Českého Středohoří a tedy i na okraji pramenné oblasti podkrušnohorské pánve. Louny nikdy nebyly lázeňským městem a i pramen Luna vznikl uměle a docela nedávno. Voda tady proudí z vrtu, hlubokého asi 1100 metrů. A tady je to slibované "nej": Vrt je v současnosti nejhlubším využívaným hydrologickým vrtem u nás. Pokud tedy chceme ochutnat vodu z těch největších hloubek Země, jsme tu dobře. Geomantická logika nám ale říká, že nejcennější jsou přirozené vývěry vody, kde nám příroda sama nabízí své dary. Hluboký a dokonce nejhlubší vrt v ČR je spíš místem, kde něco urputně chceme, než místem vstřícné nabídky Země. Přesto je lounský pramen překvapivě "dobře naladěn" k tomu, aby nám pomohl. Snad je to i tím, že v tomto místě kdysi vyvěraly i přirozené prameny kyselky. Jmenovaly se Mikuláška a Jánovka a byly vyhlášené kvalitní a léčivou vodou. Ovšem při odvodňování terénu při výstavbě zdejšího sídliště skončily kdesi v kanalizaci a dnes je budete hledat marně. Lépe je na tom další minerální pramen v Lounech na výstavišti u Ohře, kde v dřevěném altánu nalezneme prameník železité vody. Při mé návštěvě v předjaří ale voda netekla, a tak pro mě kvalita vody zůstala utajena. Nicméně je vidět, že existuje přírodní snaha nám nabídnout v Lounech zvláštní sílu pramenů. Pokud se mnou souhlasíte, tak vzhůru do nemocnice na psychiatrii!

Do nemocnice a na Spravedlnost
Veřejně přístupná odběrová místa jsou v Lounech dvě. Kde je nemocnice, ví každý, a tak se nejsnáze hledá pitná fontána v nemocniční zahradě. Před pavilonem dětské psychiatrie vytéká voda z originálního a zajímavého prameníku obloženého skleněnou mozaikou. Minerální voda je sem ale přivedena potrubím z místa původního vrtu na sídlišti "Na Spravedlnosti", což je z nemocnice asi půl kilometru na západ. Na internetu už polohu pramene dohledáte, nebo je třeba se ptát. Na Spravedlnosti je zřízeno i hlavní odběrové místo nazvané Luna. Obě prameniště jsou vkusně upravená, jsou volně přístupná a tečou celoročně. Další neveřejné odběry vody se pak provádí na oddělení rehabilitace přímo v nemocnici. Voda vytékající z pramenů určitě překvapí svou slaností a hořkostí. Nějak takto snad mohla chutnat voda zaniklého Slaného pramene ve Slaném. Voda je velmi silně mineralizovaná a tryská z výtoku pramenů se značným tlakem a přebytkem oxidu uhličitého. Vypadá to tak trochu jako zavzdušněný vodovod, silný prskající proud vody se střídá s prudce unikajícím a syčícím plynem. Plyn je posledním dozvukem třetihorní sopečné činnosti a kumuluje se pod nepropustnými vrstvami žulových hornin. Z kilometrové hloubky vodu žene právě oxid uhličitý. Vysoký tlak a teplota v hloubce způsobuje přesycenost vody plynem. Tím se voda stává silně kyselou a agresivní a ze skal kolem sebe rozpouští minerální látky ve vysokých koncentracích. Na povrch se dostává teplý roztok, který je opravdu velmi silný a účinný. Jeho teplota dosahuje asi 20°C, což oceníte zejména při mrazivém zimním počasí. Z pramene se při přerušovaným tryskání vody ozývá syčení, hučení a prskání a v mrazech se z jímky valí pára a vodní tříšť. Na promrzlé ruce je voda příjemně vlažná. V dlaních se sice nejdřív objeví prskající, napěněná a mléčně zabarvená tekutina, ale pokud chviličku počkáte, bublinky rychle vyprchají a můžete pít. Ovšem připravte se na hodně silný zážitek. Chuť mírně teplé slané vody je spíš odpudivá. Na druhou stranu - kdo zvládnul sirné prameny, nebo třeba Glauberovy prameny ve Františkových lázních, zvládne i takovou slanici jako je Luna. Celková produkce vody z vrtu je asi 25 000 litrů za den a mineralizace dosahuje 17,6g/litr, což je opravdu hodně. Bleskově spočítáno - každodenně se na povrch dostává asi 440 kg minerálních látek! Díky vysokému obsahu příměsí je voda hypertonická a tedy projímavá, podobně jako šaratice. Rozhodně to není stolní voda vhodná ke každodennímu pití. Její konzumace by měla být konzultována s lékaři a měli by se jí vyhnout kardiaci s vysokým tlakem a pacienti s některými druhy onemocnění trávicího traktu a ledvin. Také přítomnost radioaktivních izotopů rozhodně není něčím, co bychom měli dlouhodobě akumulovat v těle. Nejedná se totiž o neškodný radon, ale o pevné radioaktivní izotopy prvků s daleko delším poločasem rozpadu a vysokou toxicitou.

Vodní léčivo
Ale právě pro svou sílu a vysoké koncentrace vzácných a stopových biogenních a esenciálních prvků, je tahle voda velmi účinným lékem a stimulátorem. Jen musíme přijít na to, v jakých případech, jak a kolik jí pít. A také, jak vodu "přemluvit", aby tělu pomohla. Díky, či spíš vinou obrovského množství příměsí minerálů i oxidu uhličitého, je totiž voda velmi obtížně "programovatelná". Jednoduše řečeno - je nasycená chemií tak, že už se do ní nic dalšího nevejde. Místo homeopatické informace voda nese přímo atomy a molekuly příměsí. Místo efemérního energeticko-informačního působení, působí voda silou chemie. To je "potíž" všech silných minerálních pramenů, která je u Luny umocněna zvlášť vysokými koncentracemi radioaktivních a vzácných prvků. Když to trochu zobecním - z tohoto důvodu je balneologie uznávanou léčebnou vědou a nikoliv esoterikou. Lázeňská medicína se soustřeďuje na prokazatelné blahodárné působení chemických roztoků minerálních vod, a tím spoléhá hlavně na materialistické důkazy působení. Uznávají se pitné i koupelové kůry, obklady, zábaly a další procedury, ale byly degradovány jen na chemické a stimulační působení vody s příměsemi. Ovšem "komplexní" lázeňská péče by měla asi v první řadě pracovat s duší pacienta a jeho psychikou, a využít i esoterické vlastnosti vody. Vytvořit takovou "celostní" léčbu, by znamenalo najít cestu ke skutečným zázrakům. To věděl už Vincenz Priessnitz a založil na tom svůj fenomenální úspěch s hydroterapií prostou pramenitou vodou. Ale jak už řečeno - u minerálních vod je situace poněkud jiná, voda už má své určení a je obtížně ovlivnitelná. Vnést další program do tak silné vody je těžká práce i pro velmi odhodlané a správně motivované sensibilní osobnosti. To ovšem valná většina pacientů není (proto se ostatně pacienty povětšinou stali). Jak správně s takovou vodou a nemocnými pracovat a využít plně "zázračných" vlastností vody, to by byl úkol na Nobelovu cenu za "balneologickou esoteriku".

Síla Luny
Vraťme se ale zpět k prameni v Lounech. Složením je zdejší voda opravdu hodně výjimečná. Vedle obvyklých hydrogenuhličitanů, sodíku a chloridu sodného obsahuje i fluoridy, bromidy, lithium, barium, stroncium i kyselinu boritou. Vodu podobného složení nalezneme jen ve francouzském Vichy a gruzínském Boržomi. Léčebnému využití zdejšího pramene se věnuje i zdejší nemocnice, kde existuje několik vědeckých prací o účincích zdejší vody. Vodu zde aplikují v podobě koupelí, pitného režimu, dokonce se voda i "šňupe" nosní sliznicí. Nezpochybnitelný je alkalizační účinek vody na tělo, pod lékařským dohledem se voda používá i proti chronickým zánětům dýchacích cest, některé choroby trávení, jater i ledvin. Podporuje rekonvalescenci v pooperačních stavech trávicího traktu i po chemoterapii. Má pozitivní účinky na dermatologické potíže, vředy, dnu, artritidu. Tedy pomáhá u velmi širokého spektra nemocí. Chceme-li trochu pochopit sílu zdejší vody, máme těžký úkol. Musíme se obracet právě k těm vzácným biogenním a esenciálním prvkům, které se ve vodě nachází a musíme hledat jejich úkoly v naší fyziologii. To ovšem není nic jednoduchého, protože funkce těchto prvků jsou často neznámé. Zdánlivě bezvýznamné koncentrace některých prvků v těle se zdají být zbytečné a nefunkční. Nejvíce známé a částečně prokázané jsou funkce u fluoru na tvorbu a odolnost zubní skloviny. Lithium zase má vliv na psychické stavy, chrání také srdce a snižuje krevní tlak a aktivuje kostní dřeň. Dokonce se ve formě uhličitanu lithného požívá jako lék na maniodepresivní stavy, alkoholismus a deprese. I bor, v podobě kyseliny borité, je součástí krve, ale jeho funkce zatím není plně objasněna. V těle najdeme i baryum a stroncium, ovšem důvod a využití je opět neznámé. Není asi nutné zdůrazňovat, že všemi těmito prvky se dá spolehlivě i předávkovat a otrávit, často jsou přítomny v podobě radioaktivních izotopů a v různých sloučeninách jsou toxické už v malých množstvích. Z toho všeho je vidět, že jejich působení je velmi subtilní, zvláštní a na hranici mezi pomocí a ublížením. Můžeme se u nich dočkat velkých objevných překvapení ve smyslu jejich vlivu na skryté schopnosti a funkce těla i mysli. Pochopitelně - žádné experimenty s umělým navyšováním jejich koncentrací v těle se zatím striktně nedoporučují. A stejná je i zpráva vody pramene Luna - je to voda z hlubin Země s účinkem na hlubiny našeho těla i duše. Stejně těžko, jako pronikáme do podzemí, stejně obtížně odhalujeme i tajemství jemných funkcí naší fyziologie na hranici provázání duševních a tělesných pochodů. Esenciální prvky odráží esence zemských působení. Na objasnění hlavního důvodu své přítomnosti na povrchu Země tedy tato záhadná voda teprve čeká...

Jiří Škaloud 

 

 

Regena 06/13
Slaný ze Slánské hory
Lom na Slánské hoře
Jeden z menhirů na Slánské hoře
Současný pramen
Nezamyslova ulice
Louny
Prameník Luny u nemocnice
Prameník Luny u nemocnice
Prameník Luny u nemocnice
Luna na Spravedlnosti
Luna na Spravedlnosti
Luna na Spravedlnosti
Křemencový blok nedaleko Luny
Louny - pramen na výstavišti
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart