Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Allainova věž

Allainovu věž najdete na jihozápadním úbočí hory Tábor v Českém ráji. Český ráj nabízí tolik zajímavostí, že tahle zřícenina zůstává docela stranou zájmu. A je to jistě škoda, zejména pokud hledáte hlubší souvislosti a vazbu na přírodu a krajinu. Tohle torzo věže přináší třetí rozměr do triády, doplňuje a trochu oponuje pramenu vody a stoletým stromům v okolí. To, že kámen je tady lidským dílem a tedy nese v sobě lidské energie, dodává místu napětí pro člověka snáze čitelné. Zvlášť, když příroda opět vítězí a posouvá energii kamene zpět do přirozeného stavu. Vykřičník stavby a jeho úzkost je kontrapunktem hladivé energie pramene a majestátní dominance stromů. Zvláštní a hodně poučné místo, zvláště na podzim, v mlze a v dešti. Současně je tam krásně i nevlídně.

Za vznikem věže, zvané dnes Allainova, stojí majitel sychrovského panství kníže Kamil Rohan. Na jeho pokyn knížecí stavitel Pruvot postavil tenhle luxusní lovecký posed. Rohanové byli v tom čase pronásledováni neštěstími, údajně vyprovokovanými kletbou nad celým rodem, a stavba kamenné věže na úbočí posvátné hory nápravě téhle kletby určitě příliš nepomohla.

Zkusme to ale vzít popořádku - nejprve se v roce 1846 utopil Benjamin Rohan, bratr Kamila a otec Alaina. Čtyři měsíce na to umírá jejich strýc, který byl současně adoptivním otcem Kamila s Benjaminem. Rok na to (1847) začal Kamil Rohan stavět rozhlednu Štěpánka na Hvězdě v Jizerských horách. Stavbu ovšem záhy přerušil, jelikož obdržel proroctví, že zemře okamžitě po její dostavbě. Na jiném místě - na úbočí Tábora - vztyčil Kamil Rohan kříž, dnes také nazývaný Alainův, původně pravděpodobně na památku svého bratra. Deset let potom (1857) umírá pádem z koně jeho synovec, princ Alain, kterého vychoval po smrti bratra. V roce 1862 staví kníže Kamil Allainovu věž na Táboře. To mu prošlo bez známých následků a na dalších třicet let má pokoj. Až v roce 1892 byla konečně dokončena rozhledna Štěpánka. Kníže Kamil Rohan se zjevně rozhodl cosi dokončit - měsíc potom umírá.

Podle pověsti je Tábor chráněn duchem hory jakožto přírodní rezervace lesních bytostí a kultur. Materializovaným zjevením téhle duchovní ochrany je údajně jelen se zlatými parohy, který se zjevuje narušitelům a lovcům. Už jen jeho spatření je nejvyšší výstrahou a běda lovci, který na něj dokonce vystřelí. Měl se snad zjevit i Alainovi...

Rohanové na svých panstvích stavěli lesní obory, pořádali množství honů, a celou krajinu romantizovali stavbami cest, drobných staveb, posedů, rybníků i rozhleden. Nakolik je to v souladu s ochranou přírodního místa, posuďte sami. Život za zbytečnou smrt - takový je zákon ochránce, který si člověka necení o nic víc, než jelena.

Tábor je hora, která si zaslouží pokornou návštěvu. Uctivým poutníkům nabízí poznání i potěchu srdce i oka. Ať už preferujete prameny Cidliny, nebo pramen Křížovka, Allainův kříž, Allainovu věž, nebo křížovou cestu na svahu Tábora, nebo třeba kosmické napojení na velkou proměnu (na vrcholu hory), můžete na Táboře strávit mnoho času a rozhodně to nebude ztráta.

Kiss

Jiří Škaloud

Souhlasíte, nebo máte jiný názor, či zkušenost? Budu rád, když mi to řeknete! 

Napište mejlík na info!  Díky (do předmětu pište název článku) 

Foto: Jiří Škaloud a Vladimíra Brzobohatá

  

Allainova věž
...a její sestra Štěpánka
..pramen
..stromy
...kámen na ústupu
Vše na místě, práce začíná
Allainova věž čeká...
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart