Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Slezský Říp

vyšlo tiskem v časopise REGENA, publikujeme s laskavým svolením redakce.     

Za sedmero horami a sedmero řekami nalézá se země zvaná Silesia. Hojně uhlím, zlatem, drahými kovy i ušlechtilým kamenem oplývá. Vody studánek jsou tam zázračné a léčivé, vzduch čistý jako křišťál a krajina líbezná tak, že i panna Maria na něj hledí se zalíbením. Jistě - mluvím o Slezsku a není to ironie. Slezsko zdaleka není jen ostravská aglomerace...

Pod poetickým latinským jménem Silesia se skrývá Slezsko, Schlesien, či třeba Šlůnsko. Původně obrovská země, která zdaleka nebyla jen tím cípem mezi Českem a Polskem, jak jí známe dnes. Víte například, která je nejvyšší hora Slezska? Kupodivu je to Sněžka, která leží na hranici Čech a Slezska, nikoliv Polska. Historické Slezsko se totiž rozkládalo podél české hranice od toho našeho dnešního těšínského Slezska, přes Opolsko, Vratislavsko, Hlohovsko až do Německa do Lužice. Do Slezska patřily desítky měst a žilo tam pět miliónů obyvatel... Slezsko je ale zemí, která nikdy neměla to "štěstí" stát se samostatnou. Dotáhla to na nestabilní řadu knížectví, které si rychle přivlastňovali střídavě Češi, Němci, Poláci, Slované i Germáni, Piastovci, Jagelonci i Přemyslovci, dokonce načas snad i Mongolové. Různé jazyky, tradice, náboženství, politika i církve. Slepenec národnostní, politický i geomantický. Věčný boj, neklid, soupeření o hraniční území. Země zůstávala, ale lidé v ní se měnili. Kdysi dávno i tady byli Keltové i germánští Gótové, pak slovanské obyvatelstvo, které postupně splývalo s německým, či bylo Germány opět vytlačováno na východ. Po staletí Slezsko patřilo k Českému království. Slovanský slezský jazyk se držel v podobě dialektů, oficiální jazyk byl postupně nahrazován němčinou nebo polštinou. A po 2. světové válce zas naopak - celé německé obyvatelstvo bylo hlavně z dolního Slezska odsunuto a území bylo znovu dosídleno, ovšem Poláky. Většina Slezska se tak rozplynula do dnešní podoby, kdy je převážně součástí Polska. Přesto si Slezané v Polsku i na Těšínsku udrželi vlastní jazyk, písmo, zvyky i kulturu. O čem to svědčí? Asi hlavně o síle tradic, zatvrzelosti jejich nositelů, schopnosti lidí přežít trvalou nepřízeň, o sebejistotě, víře a spoléhání jen sama na sebe. Tedy o tom, co i dnes můžete najít v těchto krajinách a hlavně i v jejích obyvatelích. Je to až neuvěřitelné - přes všechny ty vzájemné odsuny a genocidy Němců, Čechů i Poláků, přes obsazování a "osvobozování", všechny ty anexe, znárodňování, vysídlování, budování socialismu, přepisování skutečné historie, devastaci krajiny i lidských duší, změny v myšlení, přesto přese všechno stále existuje - Slezsko i Slezané, krajina i její lid.

Sleza archeologická

Také Slezané mají svůj Říp. Roli posvátné hory jim plní ¦lęża, česky Sleza, hora poblíž města Sobotky, které najdete zhruba na půl cesty mezi Broumovem a Wroclawí. Pojmenování celého Slezska je odvozeno právě od jména této hory, případně od stejnojmenné říčky Sleza, které teče na východ od kopce.  Spojení jména s vodou se nabízí jako pravděpodobnější. Ve slezštině je totiž v základu tohoto slova slyšet "vlhko", mlhavo, případně močál, (v češtině se kořen tohoto slova objevuje v podobě "sliz, slina i slza"). Dá se tedy předpokládat, že původní (slovanské) Slezsko mohlo být označením pro vlhká území mokřadů a lužních lesů rozsáhlých rovin Poodří, obydlených lovci, rybáři a zemědělci. Hora Sleza pak dostala jméno podle přilehlé oblasti a její kultovní význam se přenesl i do pojmenování celé země.

Sleza dosahuje výšky jen 718 metrů, ale v kontrastu s okolními nížinami tvoří výrazný masiv, vystupující z rovin kolem Odry. I tím se podobá Řípu v Polabí. Posvátnou byla hora pravděpodobně už v paleolitu či neolitu. Určitě pak od doby bronzové, což je doloženo archeologicky. Na rozdíl od našeho Řípu se na Sleze památky na pohanské kulty dochovaly. Na vrcholu Slezy, ale i na vedlejší Radunii a Wiežici jsou dodnes patrné valy posvátných okrsků, či snad opevněných božišť. Na svazích hory byly nalezeny i pravěké lomy s pozůstatky těžby kamene. Těžily se tady kvalitní žuly, ale i hadce a gabro. Ovšem hlavní pamětihodností evropského významu jsou nalezené žulové plastiky. Je snad až zvláštní a výmluvné jak málo pozornosti a propagace se věnuje tak unikátním historickým památkám v (katolickém) Polsku. Nejstarší fragment jakési uměle opracované plastiky v podobě sloupu pochází údajně až z neolitu (mladší doba kamenná), a můžete ho vidět v muzeu v Sobotce spolu s řadou dalších podivných fragmentů soch, o kterých se jen dohadujeme, co zpodobňovaly. Díla se datují do keltské, římské, případně i ranně slovanské doby. Ve společnosti pozdějších smírčích křížů tak v muzeu můžete vidět evidentně starší díla. Jakoby v přímé konfrontaci se tady ukazuje častý způsob přeměny menhirů a pohanských plastik na křesťanské symboly.

Sochy naleznete v lapidáriu muzea, případně rozmístěné přímo v městečku Sobotka, například u kostela či u parkoviště pod Slezou. Mimochodem - sobotka je staroslovanské označení pro ohňové slavnosti. Dodnes se tak nazývají svatojánské ohně na Haliči nebo v Bělorusku. Svátek byl zřejmě původně nějak vázán na lunární cyklus, a proto z jeho jména pravděpodobně vznikl název dne v týdnu. Dá se předpokládat, že jméno městečka Sobotka vzniklo podle rituálního místa. Procházka městem přináší řadu překvapení. Například ve zdi zdejšího kostela svatého Jakuba spatříte zazděnou plastiku lva z doby římské. Socha zvláštním asymetrickým způsobem vyčnívá z jedné opěrné zdi a svou podivnou nadbytečností evokuje myšlenky na záhadné propojení ranně křesťanského kultu s potlačováním pohanství a současně s jeho zapojením do podhoubí křesťanství. Neznáme dnes přesné důvody a základní myšlenku tohoto propojení, přestože ho často vidíme - zejména u takzvaných zelených mužů. Ovšem důvod proč stavitelé kostela v Sobotce takto vezdili do stavby kostela sochu lva, zůstává záhadou. Dalším zajímavým místem v okolí Slezy je archeologická rezervace i skanzen v Bedkovicích na východní straně hory. Zde nalezneme mohylový hřbitov a hradiště s částečnými rekonstrukcemi původních staveb.  

Kromě soch v muzeu se některá díla nalézají přímo v lesích na svazích a vrcholu hory. Symbolem Slezy se staly sochy medvědů (či snad medvědic) v životní velikosti. Jednu z nich si můžete prohlédnout přímo na vrcholu poblíž kostela. Na svazích hory byla také objevena socha lidské či snad božské postavy držící v rukou velikou rybu. Z pohledu spojení Slezska s vodou se veliká ryba v rukou postavy může jevit jako symbol hojnosti a přízně. Socha naleznete spolu s dalším medvědem u značené červené hlavní přístupové cesty ze Sobotky. Plastika je v nadživotní velikosti, ale bohužel jí chybí hlava. Oficiálně se jí říká "Panna s rybou", ale panna má poněkud plochý hrudník a podle některých výkladů jde o zpodobnění boha Svantovíta. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se o jednu z mála dochovaných soch slovanských bohů. Ovšem péče o tuto plastiku jejímu významu příliš neodpovídá. Stojí v provizorním a zanedbaném přístřešku za zrezivělým pletivem. Zajímavým společným znakem řady zdejších plastik je vyrytí šikmého ondřejského rovnoramenného kříže do mnoha nalezených fragmentů. Tento kříž byl skoro jistě důvodem, proč sochy nebyly v pozdějších dobách zničeny horlivými zastánci křesťanství. Dnes se ale předpokládá, že nejde o znak křesťanský. A rozhodně nejde ani o jakýsi "vandalismus" či o snahu o pokřesťanštění pohanských plastik. Rovnoramenný kříž byl i častým keltským symbolem a také slunečním znamením Slovanů, opět spojeným s kultem Svantovíta.

Na vrcholu hory jsou ve fragmentech patrné mohutné valy pohanských kultovních míst z "nasucho" ložených kamenů. Pohanské obřady a tedy i víra se tady udržely ještě hluboko do křesťanských dob, o čemž svědčí zápis v Dětmarově kronice. Zánik těchto tradic způsobilo až záměrné založení kláštera přímo na vrcholu někdy kolem roku 1145. V pozdějším středověku stával na Sleze hrad a ještě později zase klášter. Pozůstatky těchto staveb dnes odkrývají archeologové v základech kostela, který dnes stojí na vrcholu. Nedaleko nalezneme i turistický hostinec a bohužel také velký televizní vysílač. Jeho přítomnost určitě senzibilnímu cítění příliš neprospívá. Užitečnější je betonová triangulační věž, která slouží i jako rozhledna. Je volně a kdykoliv přístupná a v případě jasného počasí je z ní nádherný výhled až do Čech.      

Sleza esoterická

Nutno říci, že Sleza opravdu splňuje podobné role jako Říp. Je důležitou křižovatkou dálkových zemských linií, je středobodem okolní krajiny a tvoří ovládací a kultovní místo. Řekl bych, že hraje zásadní význam i z hlediska propojení a výměny energií mezi geomantickými celky Čech a Slezska. Na úrovni základních zemských energií odtud vede silná linie na Říp. Z tohoto pohledu je zajímavá i teorie o příchodu Slovanů do Čech právě odtud, ze Slezska. Snad jim stačilo sledovat linii, která je zavedla do žacléřského průsmyku, případně k Broumovu, pak ke Kozákovu, a údolím Jizery a Labe až k Mělníku. Další linie ze Slezy vedou pochopitelně i na řadu bližších míst v okolí. Navíc je tu i řada umělých lidských propojení, úkolů a programů. Hora je součástí posvátných geometrických prvků. V rozlehlém okolí Slezy se nachází další nižší vrcholky, které také byly kdysi osídleny a jsou potenciálním cílem pro senzibilní badatele. S vedlejším kopcem Radunia tvoří Sleza zajímavou dvojici, velmi podobnou například naší dvojici Velký a Malý Blaník, nebo dvojici vrcholů Bezdězu. Komplex Slezy tvoří spletitá síť energetických bodů, místních linií a dodnes funkčních a silných ochranných kruhů a stínění. Vzhledem k rozlehlosti masivu je cesta na Slezu celodenní záležitostí, a pokud chcete poznat celý komplex, potřebujete i řadu dní. V lesích se tady ukrývá velká řada velmi zajímavých energetických míst, menhirů i hrazených obdélníkových svatyní. Posvátné stavby ale často splývají s těmi profánními. Někde jde o jasné vymezení kultovních míst a energetické stavby, jinde můžeme spekulovat o zídkách snad ohraničujících lesní pozemky či pole. Na svazích se tisíce let těžil kámen, a dolovalo se tady i zlato. Byly tady pravděpodobně osady horníků i řemeslníků, včetně jejich polí. Odlišit tedy energetické struktury, živé kameny a menhiry od pozůstatků profánní lidské činnosti je možné opravdu jen intuitivně a psychotronicky. Ovšem dnes je vrchol zvláštním a velmi účinným způsobem uzavřen, takže vycítit zdejší linie není rozhodně nic snadného. Cestou na vrchol je třeba projít řadou ochranných linií, filtrů a snad i jakýchsi vstupních "testů" a přípravných rituálů. To jsou vždy známky funkčních a složitých energetických míst, které jsou ale skrytá a uzavřená. Většinou tyto ochrany vznikaly v době, kdy už druidové či žreci cítili, že nemají sílu místa ochránit běžným způsobem. Vytvořili tedy jakési neviditelné bariéry, návnady a slepé uličky, které neumožnili neznalým proniknout k podstatě místa. Dobyvatelé či misionáři vždy nakonec pronikli na posvátné místo, háj, k prameni či na vrchol, ale přestože stáli na vrcholu, nestáli v místě energií. Jakoby se dostali do "jiného prostoru" na stejném místě. Stejně tak to funguje dodnes. Nejde o černou magii - pokud nepochopíte, neprojdete, nenaleznete, neotevřete dveře i srdce, nic se vám nestane. Jen jakoby protrhnete pavučiny, které měly zůstat vcelku a odkloní vás to od podstaty věcí a skutečnosti. Vystoupíte na trochu jiný vrchol. Energetická propojení se neukážou, pravá podstata místa se neprojeví.

Ale i bez esoterické kuráže a vcítění stojí Sleza rozhodně za návštěvu a to i opakovanou. Místo dýchá historií, má velmi pozitivní energii, celá Sleza je porostlá bučinami a duby se zajímavou florou i faunou, plná skalisek z nádherného kamene, s řadou pramenů a kouzelných lesních zákoutí. I pohledy z rozhledny na vrcholu hory i z řady skalních hřebenů jsou úžasné. Toulat se po lesích Slezy je zážitek pro každého.

Jiří Škaloud

 

 

Sleza a Radunia
Sleza
Jeden z bočních vrcholů
Lesy a kameny Slezy
Lesy a kameny Slezy
Pohled k Čechám
Hostinec na vrcholu a vysílač
Kostel
Kostel a plastika
Archeologický výzkum v kostele
Socha medvědice
Socha medvědice
Panna s rybou, nebo Svantovít?
Ryba má na hřbetě kříž
Symbol Svantovíta
Další medvěd
Rozhledna na vrcholu
Lev ve zdi kostela v Sobotce
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart