Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Smrčice - vlčice

• Křtiny u Brna, smrk u Výpustku      

Jen zdánlivým závojem mlčení je zahalená obec uprostřed lesů, významné poutní místo, s jednou z nejkrásnějších barokních staveb Moravy, poutním kostelem Jména Panny Marie od J. B. Santiniho z let 1728 - 1750. Místo kde dle legend křtil přímo sám Metoděj naše pohanské slovanské předky, kteří přecházeli snad dobrovolně k ritu křesťanské slovanské liturgie, a určitě se snažili o propojení a nalezení shody toho dobrého z prvotního křesťanství se svou původní tzv. pohanskou vírou v prasíly Země, produchovnělou krajinu, plnou bohů a bytostí všech živlů...

Křty se měly odehrávat přímo v prostoru dnešního poutního místa, ale kdo ví... Poutní místo dnes určitě patří k vyhlášeným esoterickým cílům a je i silným energetickým místem. Ale my nyní zamíříme ještě kousek odtud. Nedaleko od Křtin v údolí Křtinského potoka, najdeme chráněný solitérní smrk - náš dnešní cíl. Roste asi sto metrů od jeskyně Výpustek, vpravo od silnice na Adamov. Údajně byl vysazen na popud knížete Liechtensteina počátkem 19. stol. Jde o jeden z nejkrásnějších a nejmohutnějších smrků ztepilých (Picea abies) v Moravském krasu, s výškou 31m, obvodem 425cm (ve výšce cca. 1,5m) a stářím cca. 200let, se čtyřmi vrcholy a bizardně stočenými větvemi.

Smrk je u našich předků znám v mnoha tradicích, jak praktických, tak i duchovních. V přírodním léčitelství pak byly obecně všechny jehličnany využívány k výrobě esenciálních olejů pro léčení nemocí z nachlazení, chorob dýchacího ústrojí, revmatismu a posílení krevního oběhu. Výtažek ze smrku ztepilého přináší jasnost, důvěru a porozumění nutné k uskutečnění změn. Pro původní obyvatele Sibiře v pohoří Altaj je „Stromem světa" obří smrk, který propojuje tři hlavní úrovně vesmíru: duchovní svět, pozemský svět a podsvětí. Pro domorodé kmeny Kanady je centrem posvátného učení - „Stromem míru". Nese krásné poučení: „ Spolupráce a vzájemná výměna s jinými formami života. Život ve spojení se Zemí a s Nebesy. Radost a pokojná pokora". Podle slovanské tradice král lesa (obdoba Zeleného muže) sídlí v nejstarším smrku v kraji. V symbolice je pak smrk našim spojením se vším živým. A tak není divu, že stálezelené rostliny byly od pradávna součástí obřadů, nejen uprostřed zimy. Není náhoda, že na Vánoce stále zdobíme „Strom světla".

Ten smrk ve Křtinách je ale vlastně „smrčice". Nemluvím teď o bilologii a oboupohlavnosti většiny rostlin. Esotericky vnímáno nesou stromy, zvláště pak ty staré, polaritu pohlavního principu a připadají vždy jednomu z principů, bez ohledu na jejich biologickou podstatu. Smrčice v křtinském údolí tedy nese převahu ženského principu. Trochu připomíná vlčici, která odkojila Romula a Rema, syny boha Marta, zakladatele Říma. Smrčice vlčice je stále „mladice", jen nějakých 200 let, ale moudře celý život naslouchala a tady v Moravském krasu se od pradávna mnoho ví. A tak s ní můžete třeba zkusit rozmlouvat o trojjedinosti a jedinečnosti života. Je shovívavá jako matka a tak dobrým tématem "k rozhovoru" můžou být i otázky k mysteriím znovuzrození a vzkříšení. Strom je odhalen směrem ke Křtinskému potoku a jeho strážcem a partnerem je nedaleký buk. 

Tak Salve i Vale v Křtinském údolí. Brzy na viděnou.

Petr Brzobohatý  
Smrk u Výpustku
Křtiny u Brna
Smrk ztepilý
Kámen doteku
Náruč otevřena
Smrčice i vlčice
Nohoru i dolů
Vzdálený přítel
Křtinský potok
Salve i Vale
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart