Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Zakázané studánky

Zjevení nadpřirozených bytostí a zázraky - to je pro církev vždy hodně ožehavé a spíš odmítané téma, zejména pokud se tak děje prostým lidem. V moderní době (počítáno od baroka), se jako houby po dešti objevovaly zázračné studánky i další místa s údajnými zjeveními. K nim se církev vždy stavěla velmi opatrně. A nutno říci, že často oprávněně. "Zázraky" totiž často netvoří vyšší moc, ale lidské chtění. Ale jsou proto menší?   

Jen pod tíhou mnohonásobných opakování, stovek osobních svědectví, či přímluvy nebo vidění někoho církevně vlivného, se zázrakům zvolna a neochotně dostává oficiálních potvrzení. Všechna zjevení a zázraky jsou podrobovány církevnímu šetření a jejich uznání není vůbec samozřejmé. Věřme, že je to vždy kvůli ochraně věřících, aby nepodléhali lžím, svodům a mámení. Aby nevěřili příliš ochotně tomu, čemu tolik věřit chtějí. Vždyť ovečky jsou přece stádečko prostinké, které tak snadno podlehne bludům a líbivým snům heretiků. Skepse a nedůvěra k tomu, co přichází od "nevzdělaných" lidí je vlastností těch, kteří se povyšují na arbitry, znalce, vykladače, specialisty a soudce. A je lhostejno, zda jde o církev či skeptické vědce. Hloupostem z rozumu prosťáčků se nedopřává sluchu, pouze výsměchu. A to je velká škoda, protože kupodivu "hloupost" je naše velká lidská síla. Hlouposti máme sice mezi sebou víc než dost, ale přesto bychom s ní neměli plýtvat a šmahem jí odmítat. Hloupost je totiž relativní jev, za hloupého může být označen opravdový křupan, stejně jako samolibý doktor věd nebo genius. Ovšem z hloupostí a zdánlivě nemožných fantazií, snů, omylů a odmítaných "nesmyslů" se zrodila naprostá většina pokroku. Hloupost často míří tam, kam rozum odmítá jít.

Ať už se zázraky opravdu dějí, či nikoliv, víra v ně rozhodně není hloupá ani směšná. Tahle víra nám cosi naznačuje. Víra je velice reálným projevem lidské psychiky a zázraky mohou být projevem síly duše. Stejně jako třeba blesky - dříve nevysvětlitelné projevy božího posla, mohou i zázraky (a víra v ně) být projevem zatím nevysvětlitelné, či spíš neprokázané síly nebo schopnosti. Náboženství už to ví dávno a usurpuje si tuto skutečnost pro sebe, esoterická věda hovoří třeba o transpersonálním přesažení ega, o přímém působení vědomí na atomy a molekuly, o propojení informací, energie a hmoty do jednoty, o subjektivním vidění reálného světa, o psychologii, nebo třeba o prozření k osvícení a moudrosti.

Petrovická studánka

Jméno Petrovice najdeme u řady vesnic. Petrovice, které mám teď na mysli, se dříve jmenovaly Hlivojedy, což bylo zemitě dokonalé jméno a ves u toho měla zůstat. Se jménem Petrovice přišel až jejich pozdější majitel Petr Holý z Chrástu. Kdyby raději přejmenoval sebe na Hlivojeda Holého, měl bych to snazší a Hlivojedy-Petrovice by byly neopakovatelně originální. Takhle musím dodat, že tyhle Petrovice naleznete kousek od Rakovníka, směrem na Královice. Ves je to stará, patřila k manství křivoklátskému, byla tu tvrz vladyků Hlivojedských i velký hospodářský dvůr. Ve vsi nalezneme zámek a stranou od silnice na Královice ve svahu je i náš cíl - poutní místo s chrámem Navštívení panny Marie. Pod kostelem nalezneme i Boží studnici s dobrou a jistě zázračnou vodou. Mariánské zjevení je v tomto místě velmi staré, údajně se mělo odehrát už v roce 1660. Bylo to takhle: Dvě vesnické dívky si zpívaly při sběru bukvic, když v tom zjistily, že si s nimi zpívá i někdo další. Jejich úlek se ještě zvýšil, když spatřily ženskou bytost s děťátkem ve větvích stromů. Zjevení se objevilo po několika dnech znovu. Podle jiné verze to mělo být u studánky pod starým dubem.

Tenhle poměrně banální příběh zjevení dostane jinou tvář, uvědomíme-li si, jaká to byla doba. Kolem roku 1660 končí třicetiletá válka, Petrovice jsou téměř pusté a úplně zničené, i valná většina země je v troskách, místy až tři čtvrtiny obyvatelstva jsou vyvražděny, Křivoklátsko je plné zběhů a jiných lidských trosek, vlkodlaků a fextů, ať už lidských nebo ďábelských kreatur a bestií. Dokonce jsou tu doložené případy kanibalismu, lidé mizí beze stop, všude bezpráví, hladomor a bída. Bukvice a žaludy se sbírají jako jídlo, mlela se z nich mouka i pro vojsko. V tomto kontextu jsou zázračným zjevením spíš ty dvě zpívající samotná děvčata v lese, než jakási ubohá šílená žena, skrývající se s děckem po lesích... Anebo to bylo právě proto? Že šílená doba potřebovala silnou duchovní vzpruhu? Že panna Marie přinesla trochu naděje, krásy, podpory a lásky v tom čase úděsného zmaru? Kdo to ví?

Místo zjevení každopádně získalo rychle věhlas, lidová zbožnost zázrak požadovala. Ovšem církev byla jiného názoru a zázrak nebyl úředně uznán. Z kazatelen se na lid snášely odsudky, církevní zákazy a hrozby. Dívky byly vyslýchány a snad i bičovány. Bičování však nemělo zanechat stopy na jejich tělech, protože panna Marie dívky ochránila. Do Petrovic nakonec přijeli vojáci a dub pokáceli a spálili. Přesto nakonec lidová vůle zvítězila. Popravdě asi hlavně kvůli podpoře mocných. Synové majitele panství barona Helversena si reklamní trhák v podobě zázračné studánky na svém panství nenechali ujít a po smrti otce dali postavit kapli a studnu vyzdít. Církev trucovala ještě řadu let a kapli nevysvětila. U studánky vznikly v roce 1709 lázně a v dalších letech i kostel Navštívení Panny Marie a fara. Místo se stalo oficiálním poutním místem až v roce 1715. Pak přišel Josef II a místo zase zrušil, lázně časem zanikly... Voda je tu stále, i když jen ve studni, u které pumpa moc nefunguje. Tak s nabíráním opatrně, nicméně síla místa je stále vysoká a voda pomáhá i dnes.

Studánka v Suchém dole

Kapličku v Ticháčkově lese v Suchém Dole poblíž Police nad Metují zná dnes už zase celé okolí. Je to slavné místo opakovaných mariánských zjevení, které se tu odehrály v devadesátých letech předminulého století. Přesto, či právě proto, upadlo místo na dlouho zase do zapomnění. Navštěvovali ho jen místní lidé a kapli hlodal zub času. Až nedávné události ho zase probudily. Původní dřevěná kaple z roku 1897 byla totiž 8. července 2010 úmyslně zapálena a vyhořela do základů. Zvláštní je snímek spáleniště, který pořídil pan Kudláček těsně po požáru. Na snímku doutnajících trosek je v oblaku dýmu rozpoznatelná zřetelná podobizna postavy, o níž mnozí nepochybují, že se jedná o další zjevení panny Marie. Ať ano, či ne, požár i snímek rozvířil zájem o toto místo. Zlo zas jednou probudilo lidi z letargie a místní lidé se rychle rozhodli postavit kapli novou. Peníze z milodarů se sešly velmi rychle a krásná kaple za víc než 2 miliony znovu stojí od roku 2012. Vandalům natruc je stavba znovu dřevěná a navíc stále otevřená. Hlupáky opět provokuje svou bezbranností, ukazuje druhou tvář, je mlčenlivou silou nebojujícího dobra. Je krásnou ukázkou lidové síly a zatvrzelosti. Tahle lidská touha se nepoddat zlu, ať už přichází odkudkoliv, se ale u této kaple táhne od jejich počátků.

Černá či bílá madona?

Příběh zázračných zjevení panny Marie v Ticháčkova lese v Suchodole se začal odvíjet v srpnu 1892 a nebyl to příběh šťastný. "Vyvolenou" nešťastnicí se stala čtrnáctiletá dívčina Kristina Ringlová, které se zjevila v místě dnešní kaple žena v temném hábitu. Později se tak stalo ještě mnohokrát, jen šat zjevení se postupně zesvětloval. Přestože si Kristina nejdříve myslela, že žena je temné strašidlo, později v ní "rozpoznala" pannu Marii. Nikdo další už bytost neviděl. Snad zvláštní je, že nedaleko odtud v údolí potoka Ledhujky, stála v té době už deset let jiná kaple - zasvěcená panně Marii Lurdské. Tato oficiální kaple byla normálně vysvěcena a zastavovala se u ní procesí do Vambeřic. Mohl snad příběh dívky Bernadety a panny Marie z Lurd být inspirací pro vize dospívající dívky či opravdovým důvodem ke zjevení? Ať tak či tak, síla vizí Kristiny Ringlové byla přesvědčivá. Už následujícího roku putovaly na místo desítky tisíc věřících. Odhaduje se, že za rok 1893 přijelo neuvěřitelných 400 000 lidí. Byly dokonce vypravovány zvláštní vlaky, místní lidé zbohatli na službách poutníkům. Nepatrná lesní studánka v místě zjevení byla přebudována na velikou nádrž, byla také vybudována křížová cesta i kaple, lidé si dokonce odnášeli i hlínu z lesa, kterou pak doma jedli nebo si s ní mazali rány. Vše pomáhalo a zázračných uzdravení rychle přibývalo. Lidé se až hystericky snažili využít zdánlivě pomíjející sílu božího zázraku. Pak přišla chladná sprcha. Církev zareagovala nejdříve výhrůžkami, později i úplným zákazem cestovat na toto místo. Kristina byla označena za slabomyslnou osobu pod vlivem zištné matky. Poutě do Suchého dolu byly zapovězeny coby modloslužebnictví a ziskuchtivá pověrčivost. Místo bylo dokonce hlídáno četníky a poutníci byli z lesa vyháněni i zatýkáni. Jen zdůrazňuji, že nejsme ve středověku, ale v roce 1900. Kristina Ringlová byla v roce 1903 odsouzena za údajnou vraždu své přítelkyně k smrti. Nutno říci, že důkazy proti ní byly velmi chabé, Kristina se nikdy nepřiznala a trest jí byl nakonec zmírněn. Strávila 13 let v těžkém žaláři. Po svém propuštění se starala o kapličku, bydlela v maringotce v už zase opuštěném údolí až skoro do své smrti v roce 1957. Těžké jsou cesty vyvolených...

Původní kaple v Suchém dole nikdy nebyla oficiálně katolickou církví vysvěcena. Ta dnešní nová se této pocty dočkala v červenci 2012. A voda? Je taková docela zvláštní. S otazníkem. Zdá se být obyčejnou kyselou vodou z nevydatné lesní studánky. Žádný zázrak to není, anebo ano? Na jazyku zanechává trpkost a hořkost. Od slzí a nepochopení? Či od zneužití a podvodu? Ze zklamání nad lidskou nevyspělostí a dětinskostí? Kdo ví, nač tahle voda stále čeká.

Umazat se s láskou

Na rozdíl od velmi "rezervované" církve, lidé vždy tak trochu natruc hledají přímý kontakt s nadpřirozenou vyšší mocí, pokud možno bez prostředníků. A svědectví dalších obyčejných lidí dává pocit většího "důkazu" zázrakům. Navíc můžeme jít na konkrétní místo, které si můžeme ohmatat, být "tam", načíst energie místa, napít se zázračné vody. Lidé se stále pídí po důkazech existence nadpřirozených sil, a také hledají přímou pomoc zvenčí, obdivují zázračná uzdravení a hlavně se sami s pomocí kouzel a zázraků doopravdy uzdravují. A doufají. Doufají, že v tom nejsme sami, že máme ochranu a dohled. Spojování zázraků s vodou a studánkami je pro církev o to těžší, že v té úctě a víře v sílu vody se dají najít nezničitelné a správné pozůstatky předkřesťanských věr. Voda sice byla pacifikována a pokřesťanštěna do podoby svěcené vody a obřadu křtu, tedy silou přešla pod křídla křesťanství, ale ta volná, "divoká" a nekřesťanská voda pramenů nikoliv. Ta se vzpouzí, nejde uchopit, provokuje, klidně si teče z nitra Země a odpařuje do oblak. Jako natruc proudí od pekla k nebi. Svatá Anna i panna Marie sice zachraňují "čest křesťanství" studánek, ale u těchto světic se dá číst obdoba ženského principu matky Země. Málo platné - voda, prameny, studánky, stromy i kameny patří Zemi a pomáhají hlavně těm, kdo v ně věří, ctí je a hlavně je milují. Se studeným čumákem a hlavou v oblacích si můžete Zemi zkoumat a měřit jak chcete, ale poznat jí můžete pouze s láskou, slzou, něhou a špinavými koleny.

Jiří Škaloud

Regena březen 2014
Petrovice u Rakovníka
Vlevo nebo vpravo
Našel se i průvodce
Teď tudy
Pramen dobré vody
P.M.
Kaple v Suchém Dole
Detail I.
A zase ty schody
Detail II.
P.M.L.
Pramen v Suchém Dole
Cesta je cíl
Info
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart