Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Zvláštní podoba Radegastova?

• Portrét - podobizna •

Slovanský bůh slunce, syn Boha Svaroga. Polabští Slované ho nazývali Radegast (Radigost, Radhost, Radhošť), jižní Slované mu říkali Božič. Byl bohem hojnosti, plodnosti a úrody, ale i též bohem spojovaným s válkou. Jeho atributem je dvojsečná sekera a centrem jeho uctívání byla Retra na území Polabských Slovanů, kde se nacházela jeho svatyně. Stále nejasné jsou pak další spojitosti s posvátným městem pohanských Slovanů v Arkoně (Rujana) se svatyní boha Svarožice či Svantovíta? Na obou místech se údajně nacházely zlaté sochy „obou" bohů. Oběma byl ze zvířat zasvěcen též bílý/černý kůň, kterého zasvěcení žreci používali k věšteckým účelům. Nebo snad je bůh Radegast jen omylem a Radigost bylo místo kultu Svarožice? Kdo to dnes ví? Slovanští bohové a bohyně jsou archetypy, které katolická církev zdárně vymazala z historie a naší paměti. Jen velice obtížně a krůček po krůčku se podaří někdy poskládat malé střípky z netušeného vědění a znalosti našich předků. Ale jak to doopravdy vlastně všechno je? Těžko zodpovědně odpovědět.

Jak vlastně Radegast vypadal?

Byl to muž, nebo snad žena? Jeho energie mají zajímavou „hermafroditní" formu a odpovídá tomu i jeho „zasvěcení" a atributy. Ženská ňadra, mužský pyj, bílá i černá tvář, plodnost i smrt, laskavost, hojnost i bolest a utrpení. Tu původní sochu Radegasta na Radhošti vytvořil sochař Albín Polášek a byla odhalena v létě 1931. My se však teď podíváme na jiné místo, než je socha Radegasta mezi Pustevnami a Radhoští. Celé okolí Pusteven určitě stojí za několik dní průzkumu, míst zde najdeme požehnaně. Ale láká i jen tak k vydechnutí, zklidnění i pokochání okolní krajinou. Vydáte-li se od Pusteven na druhou stranu ke Kněhyni, nemůžete minout Čertův mlýn. O tomto skalním útvaru v podobě dolmenu se vášnivě polemizuje, zda je umělého či přírodního původu. Nicméně i k tomuto místu, které jsme si pro sebe nazvali „ kamennou knihovnou", se určitě vrátíme v samostatném dílku na webu, určitě si to zaslouží. Jedná se zde o posvátné okrsky, které nás učí, a kde je potřeba velké úcty a pokory. Je to naše paměť, která se pro nás ještě drží v krajině.  

Budeme-li pozorní, pár desítek metrů od Čertova mlýna nalezneme „otisk" portrétu boha Radegasta ve skále. O čemž jsou „přesvědčeni" i někteří odborníci z řad místních historiků a záhadologů. Po nějakém čase stráveném na místě koukáme na Vlaďku a kamennou podobiznu. Velmi zvláštní náhoda, nemyslíte..? Kdo Vlaďku znáte, víte, že se jí občas střídají obě energie, kdy žena je ženou, ale umí být i mužem. K tomu je sluneční znamení a i něžná víla umí utancovat pocestného v Beskydech k smrti. Jako Radegast, jenž je bohem jedné mince, ale obou stran.

A zda jsme náhodou neudělali z komára velblouda, na to se zeptejte toho, co má „hosty rád". Možná vám to večer se západem slunce nad Radhoštěm do ouška zašeptá. Na loži pak můžete sáhnout po slovanské mytologii a přečíst si něco z mýtu o Radhostovi, třeba ten o mladičké Chors, samotářském Stribogu, podzimu (ani plodu léta, ani plodu zimy) a souboji Živy s Morenou. 

Tak hezké sny...

Petr a Vlaďka

Pustevny (ještě před požárem)
Čertův mlýn - knihovna
Tady to je
Z profilu
Tak jak to je?
Loučení s předky
Toto ale v žádném případě není Vlaďka
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart