Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Co je nám svaté?

I jednou jsme si zase vyrazili na odpolední výlet. Pár míst, každé svým způsobem jiné. Hned první místo byla bazilika v Tismicích, která je už častým objektem našeho zájmu.

Na jednom z minulých výletů jsme zažili určité nedorozumění. Jedna dáma z naší skupiny považovala určité místo u zvoničky za svaté, nicméně druhá se rozhodla si tam uspořádat piknik. Nic nedbajíc na podivně vytřeštěný pohled kolegyně, rozložila piknikový koš na svatém místě. Obešlo se to bez incidentů, dáma, která považovala místo za svaté, vycouvala a tiše se divila.

Na základě této banální historky jsem začal uvažovat, co dělá místo svatým. Kdo ho tak označí? Kdo tak rozhodne? Čím na sebe místo upozorní? Ano, jsou místa v krajině, která svým geniem loci podporují člověka v jeho životě a naši předci tato místa uctívali. Křesťané je přejali, postavili si na nich kostely a kapličky a kontinuita svatého místa byla zachována. Některá takováto místa byla zapomenuta, jiná vytvořena. Lidé, generace, je začali považovat za svaté. Kdosi těmto místům určil, jak se na nich chovat, co se může a co ne. Zřejmě v každé době byl jakýsi kodex, který určoval chování na takovýchto místech. No jo, ale jsou lidé na těchto místech šťastní? Mohou se zde chovat tak, jak to z daného místa cítí? Mohou zde projevit radost? Nebo se musí chovat dle kodexu?

Scéna s piknikem u zvoničky mě přivedla na myšlenku, že co jedni považují za svaté, druzí mohou vnímat jinak. A i pokud obě strany budou považovat místo za svaté, budou se k němu chovat stejně?

A do těchto myšlenek mě život přihrál onen již zmiňovaný výlet do Tismic. Jedna z účastnic zájezdu přinesla koláč. Jogurtový se švestkami a meruňkami. Byl ještě teplý. No prostě lahoda. Stáli jsme v areálu baziliky a řešili problém, kde ho sež... Kroutili jsme se jak holubi na báni, ale nikde jsme vhodné místo ve svatém areálu kostela nenašli. V areálu byl stůl a u něj lavice. Vyloženě vybízel k tomu, abychom tam zasedli a počastovali se s koláčem. Moc času nám to nezabralo. Seděli jsme a cpali jsme se.

Chápu, že když na takovém původním a svatém místě stojí křesťanský chrám, notabene od kterého nám někdo půjčí klíče s důvěrou, že místo nepoškodíme a neznesvětíme, je třeba s pokorou přijímat, tolerovat a dodržovat i pravidla, která k takovému místu postavila skupina dominantní církve i památkové ochrany. Stejně jako když mi někdo půjčí svou zahradu, tak mu jí nezdevastuji a nepřeorám jen proto, že si myslím, že jeho pojetí není správné, a že zahrada vlastně není jeho. Pokoru a toleranci neprojevuji proto, že si to žádá místo, nebo Bůh, ale proto, že si to žádají lidé, kteří místo spravují. Nejen církev, ale i památková péče a v neposlední řadě i kodex civilizovaného chování. V takových místech se nekřičí, nekouří, nedemoluje, nečmárá po zdech. Zachovávám místo nepoškozené, ať už z hlediska hmotného, nebo duchovního. Mnohdy je duchovní špína, zanechaná na místě, mnohem horší, než pár drobečků.    

Přesto jsme v chrámu pojedli a po tomto hříchu jsme se z něho každý káli. Ale kupodivu - Bůh se nezlobil, a člověk nás neviděl. Přišli jsme na to, že jsme si to vlastně všichni moc užili. Užili jsme si chvíli, kdy jsme byli v areálu baziliky, nechtěli jsme ji opouštět, seděli jsme a dávali si do nosu. Užili jsme si a vychutnali tuto chvíli. Nakonec - hold svatému místu se dá vzdávat nejrůznějšími způsoby. Každý po svém si prožil toto svaté místo. Dávali jsme velký pozor, abychom místo nepoškodili a neznečistili. Tento zážitek nás velmi naplnil a po dobu výletu jsme se k němu vraceli.

To mě přivedlo na myšlenku, že nezáleží, kdo nebo co prohlásí místo za svaté s kodexem chování místu odpovídajícím, ale jak místo návštěvníci prožijí. Pravidla lidského světa dodržujme, ale důležitější jsou pravidla duchovního vztahu - láska, důvěra, tolerance, spokojenost a úsměv dětí i Otce i Matky.

Dle mého názoru svaté místo je místem, kde lidé žijí v lásce, dobře se tam cítí a daří se jim.

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart