Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kostely na Budči

předchozí vyprávění o Budči a okolí naleznete zde...

Ještě jednou se vrátíme na jedno z nejznámějších míst naší rané křesťanské historie. Na starém opevněném hradišti s doloženým osídlením už z doby halštatské se usídlili i Slované. A to (pro Čechy tak významný) rod budoucí dynastie Přemyslovců. Podle všech náznaků i skromných literárních dokladů se přemyslovská moc a nakonec i křesťanství do českých zemí šířilo z Levého Hradce i právě odtud z Budče. Až později upevnili Přemyslovci svou moc i nad pražským hradištěm a jeho významným obětním místem - Žiži. Na Budči údajně byla i první křesťanská škola, kterou měl navštěvovat i budoucí kníže Václav. Těžko říci, jak taková "škola" tehdy vypadala a co se v ní učilo. Sem na Budeč, či Levý Hradec se měl vrátit kníže Bořivoj z údajné cesty na Moravu, kde měl být (podle Kristiánovy legendy) pokřtěn samotným arcibiskupem Metodějem. Podle některých teorií byl Bořivoj (první doložený kníže Přemyslovců) v příbuzenském svazku s velkomoravskými knížaty z rodu Mojmírovců. Ovšem, zdá se v době Bořivojova mytického křtu už v Čechách křesťanství dávno bylo. Stejně jako v prostoru Velkomoravské říše, kde nalézáme pozůstatky křesťanských kostelů z dob ještě před příchodem Konstantina a Metoděje, i v českém prostoru bylo křesťanství již dlouho uchyceno. Dokládá to i tzv. řezenský křest z roku 845, kde přijalo křesťanství dokonce čtrnáct významných velmožů z českého prostoru.  Jednou z jistot, kterou máme, je to, že Bořivoj se oženil s Ludmilou, což byl velmi pravděpodobně dynastický mocenský sňatek, který Přemyslovce spojil s Pšovany a významně zvětšil společné území - zárodek budoucího českého knížectví, království i státu. Je možné, že Budeč dokonce původně patřila přímo do majetku Ludmily, a snad i proto zde byla zmíněná škola, a uchýlil se sem nezletilý Ludmilin vnuk Václav. Jak víme z náznaků o rituální smrti svaté Ludmily a čarování na Tetíně, nebyla asi zcela úplně "vzornou" křesťankou, přestože jí tak církevní legendy vykreslují...

Stavby rotund, zejména těch nejstarších, tedy zcela pravděpodobně mohou pocházet už z dob před Bořivojem. Může o tom svědčit i to, že řada nejstarších rotund měla i podle pozdějších katolických dokladů tzv. starou, nebo dokonce i "pohanskou (!)" orientaci na východ slunce při vstupu do znamení Býka, případně Panny,  tedy asi 70°.  Takových rotund je zejména v Praze a okolí celá řada. Budeč toho může být dobrou ukázkou. Na místě se totiž nalézají pozůstatky hned dvou kostelů. Z kostelíku zasvěcenému (snad až později) panně Marii zbyly už jen základy, které jsou dnes zviditelněné kamenným záklopem v trávníku proti rotundě. Tvar tohoto kostelíku je obdélník s půlkruhovou apsidou, který ovšem nápadně připomíná nejstarší velkomoravské stavby, zejména kostelík ve slovenských Kopčanech, který se považuje za původní stavbu z období před příchodem Konstantina a Metoděje. Naproti základům tohoto kostelíku stojí známá rotunda, jejíž tvar a orientace je poněkud znejasněna pozdějšími dostavbami, přesto podle vykopávek sleduje naprosto stejnou orientaci. Údajně jí měl založit až Bořivojův syn Spytihněv, ale mohlo to být i naopak.  Situace mohla vypadat tak, že Bořivoj, či Ludmila, případně velkomoravští kněží postavili na Budči velkomoravský kostelík jakožto "konkurenční" svatostánek k již stojící a též křesťanské rotundě. Stejná situace se zdá být i ve Staré Boleslavi, kde byly kostely dokonce tři těsně vedle sebe... Objevuje se tady snad v plné síle mocenský souboj křesťanských církví, té "latinské" římské a východokřesťanské z Byzance? Tedy konflikt tak dobře známý z Velké Moravy?

Je dost možné i pravděpodobné, že Bořivoj nepřinesl do Čech ve své osobě křesťanství, ale právě jen slovanskou liturgii, písmo hlaholici a vliv východokřesťanské církve. Možná, že v jeho doprovodu byli i kněží vyškolení Konstantinem v staroslověnské bohoslužbě.

Nedávný objev základů obrovského kostela na Vyšehradě, o kterém oficiální latinské církevní anály (Kosmas) důsledně mlčí, svědčí o tom, že průnik staroslověnské liturgie a hlavně písma do českého prostoru mohl být daleko rozsáhlejší, než dnes víme. Existence Sázavského (staroslověnského) kláštera ještě v dobách Oldřichových by pak nebyla podivným ostrůvkem slovanského písma v moři latinské liturgie, ale naopak posledním zbytkem ztráceného území. Mimochodem - prokopská legenda hovoří o tom, že opatu Prokopovi se dostalo vzdělání na "Visegrádu". Spojení s Vyšehradem historikové vždy zpochybňovali a připouštěli spíš uherský Visegrád, (kde ovšem žáci Metodějovi také působili). Ovšem nález kostelu na Vyšehradě, který ve své době svou velikostí patřil k největším v Evropě, situaci značně mění. Prokopovu misi založení staroslověnského kláštera zařazuje důsledně do českého prostoru. Zdá se, že rozsáhlou kulturu písma a historického zaznamenávání do knih do Čech přinesla prostřednictvím Bořivoje už právě mise Konstantina a Metoděje. Přestože ve staročeštině nakonec zvítězila latinská transkripce, mohlo být období prvních Přemyslovců dobou, kdy i v Čechách převládal vliv Metodějův a šířilo se slovanské písmo hlaholice. Teprve pozdější vítězné římské katolictví dokázalo potlačit a spálit veškeré informace a doklady o tomto masivním průniku. Snad jen Remešská kronika svědčí o mohutnosti a dokonalosti staroslověnského písemnictví i v Čechách. Nemalou roli v tom hrála změna orientace benediktinského řádu, a role Vojtěchova, ale to je již jiný příběh. 

V každém případě podivná orientace pohanských kostelíků a zejména rotund v pražském okolí je dosud nevysvětleným fenoménem, který ovšem naznačuje mnohé.

Jiří Škaloud

Tam nedaleko od Prahy
Staroslavná Budeč
Známá rotunda
Znejasněna dostavbami
Zaniklý kostelík
Energetické body
Stopa předků
Stále čeká
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart