Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Hořčík ve vodě, aneb trpké prameny

Hořčík je biogenní prvek a v minerálních vodách se často vyskytuje. Přesto existuje oblast, jejíž minerálky jsou obsahem hořčíku zvláště výjimečné a proslavené. Vzhůru do Slavkovského lesa! 

Hořčík dostal své české jméno v roce 1828 od Jana Swatopluka Presla nepochybně odvozeninou od slova hořký. Slovo vzniklo užitím charakteristické přípony -ík. Presl se u českého názvosloví prvků snažil vyjádřit jakousi obecnou vlastnost samotných prvků, či jejich sloučenin. A u hořčíku určitě převládla chuť oxidu hořečnatého (hořká zemina) nebo známé hořké soli (síran hořečnatý). Obě sloučeniny jsou chuťově nepochybně výrazné a byly známé už před objevem samotného prvku, který je tvoří. Jméno "hořčík" se ujalo a bylo natolik případné, že na rozdíl od tehdejšího pojmenování prvků jako "sladík" (berilium), solík (chlor) nebo dokonce "kostík" (fosfor), zůstalo i v pozdějších dobách bez dalších jazykových úprav. Jak ale vlastně chutná elementární hořčík, to skutečně nevím. Olizovat magnézium se skutečně nedoporučuje. Nicméně, je-li ve formě iontů či uhličitanů rozpuštěn v minerální vodě, je mimořádně chutný a cenný. Tyhle "hořké" či "hořčičné" vody jsou tedy jednoduše skvělé.   

Hořčík je velmi důležitý biogenní kovový prvek, který se v přírodě vyskytuje ve velkém množství, téměř výhradně v chemických sloučeninách, hlavně v oxidech a solích. Je velmi reaktivní. Zajímavé je, že všechen hořčík vznikl v jádrech těžkých hvězd jadernou syntézou uhlíku. Z toho vyplývá i jeho esoterická funkce jakožto prvku živlu pevné hmoty, tedy země. Nicméně i živel ohně je díky reaktivitě a genezi zastoupen velmi silně. Účinnost a vliv hořčíku na lidský organizmus je významný a je dobře znám. Je důležitý pro správnou funkci svalů, pro růst kostí, i pro oběhový systém a nervy. Méně známo je, že spolu s vápníkem je hořčík také přirozeným a významným uklidňujícím prostředkem. Vzhledem k jeho velké denní spotřebě je nedostatek hořčíku v organizmu docela častý jev. Nedostatek se projevuje podrážděností, křečemi, depresí, nespavostí i bušením srdce a zhoršuje se průběh vlastně všech onemocnění. Denní spotřeba hořčíku dospělého člověka je dost vysoká, asi 300 - 400 mg. Pojídání tuků a cukrů, stresy i pití alkoholu zvyšují naší potřebu hořčíku. Dlouhodobý deficit v příjmu hořčíku (i vápníku) tělo řeší "odvápněním" kostí, případně zubů. Přirozeným zdrojem hořčíku v potravě jsou obilniny, luštěniny, zelenina i ovoce. A pochopitelně také minerální vody, z nichž v tomto směru vynikají kyselky z oblasti Slavkovského lesa. Samozřejmě existuje i řada umělých přípravků pro doplnění tohoto prvku. Na rozdíl od vitamínových přípravků jsou minerální přípravky s hořčíkem stabilnější a tedy i více hodnověrné. Při dodržení rozumných mezí a návodů předávkování hořčíkem nehrozí. Největší zásoby hořčíku jsou v mořské vodě, vyskytuje se i v zelených rostlinách, kde je součástí chlorofylu. Milovníci minerálů zase znají například magnezit, což je čistý uhličitan hořečnatý. Ten je jedním z tzv. měsíčních kamenů. Ovšem hořčík nalezneme i ve velké řadě dalších minerálů a hornin. Zmíním se o mastku, azbestu a hlavně o hornině serpentinitu neboli hadci. Hadce patří mezi velmi zásadité metamorfované vyvřeliny, které kdysi vznikaly na dnech moří. Hadce mají zajímavou nazelenalou barvu a příležitostně se brousí i jako ozdobné kameny. Obsahují významné množství hořčíku, který se z nich v přítomnosti kyselých vod uvolňuje a rozpouští. A tady jsme právě u tajemství minerální vod vznikajících v okolí Teplé a Bečova nad Teplou ve Slavkovském lese.

Grünská kyselka

Nutnou podmínkou pro vznik minerálních kyselek je přítomnost oxidu uhličitého, který se v prosakující vodě rozpouští a dodává jí tak kyselost a tím schopnost rozpouštět alkálie do vysokých koncentrací. Jak známo, oxid uhličitý je v oblasti od Chebska až k Mariánským lázním v podzemí hojně přítomen coby projev dávné sopečné činnosti. Plyn tedy okyseluje vodu a také jí pomáhá vytlačit na povrch. Napomáhá tak cirkulaci vod i v místech, kde by se jinak přirozené prameny asi nevyskytovaly. Celé území Slavkovského lesa je hojně protkáno více než sto padesáti prameny s probublávajícím plynem, najdeme ale i místa suchých výronů oxidu uhličitého nebo naopak blátivé mokřady se silně okyselenou minerální vodou. Voda s rozpuštěným oxidem je vlastně slabá kyselina, a pokud ve svých průsakových či vzlínajících cestách horninami zastihne právě hadce a nic jiného, vzniká vzácná kombinace - minerální voda s velmi vysokým obsahem hořečnatých hydrogenuhličitanů a současně s malým obsahem vápníku, chloridů, sodíku a hlavně železa. Nepřítomnost železa se projeví tím, že voda tzv. "nerezne", prameniště nemají charakteristické oranžové zbarvení, voda v lahvích se nekalí, na nádobách nevzniká typický oranžový povlak. Pokud hledáte nejúčinnější přírodní zdroj právě jen hořčíku, musíte zavítat právě sem.

V první řadě tedy ke Grünské neboli Luční kyselce. Na trase naučné stezky „Mnichovské hadce" nalezneme v údolí potoka Kyselka zachovaný, či lépe řečeno znovuobnovený vývěr pramene. Voda se tady pila už v předminulém století. Jméno pramene vzniklo podle německého pojmenování nedaleké vesnice Louky (Grün). Nejslavnější chvíle v historii zažil pramen v meziválečném období, kdy tady byla restaurace, stáčírna a jezdil sem i kyvadlový autobus z Mariánských lázní. Za druhé války spadal pramen pod správu SS a voda se vozila pro německou armádu i do Afriky. Po válce a odsunu Němců se pramene "ujala" československá armáda a tak místo postupně zaniklo. Voda se nevyužívala až do roku 1990, kdy byl pramen obnoven. Dnes existuje moderní stáčírna v obci Mnichov, ležící mezi Mariánskými Lázněmi a Bečovem nad Teplou. Minerální voda se sem přivádí potrubím z desítek vrtů v celém okolí Pramenského potoka i potoku Kyselka, z oblasti tzv. Mnichovských hadců. Vrty jsou z hygienických důvodů pro veřejnost uzavřené a nepřístupné. Voda Grünského pramene je mimořádná jak zmíněným vysokým obsahem hořčíku, tak i naopak nízkým obsahem železa. V dobře uzavřené lahvi tedy vydrží poměrně dlouho bez zákalu oxidů železa. Ale jak už jsme několikrát poznali, čerstvé vodě z (víceméně) přírodního pramene se nevyrovná žádná balená voda. Zastavíte-li se na chvilku u Grünské kyselky a poslechnete-li si její zvuk u výtoku z pramenné trubky, přerušovaný výron minerální vody je zvláštně znepokojující. Při chvilkových zastaveních proudu mimovolně tajíte dech, zda voda opět vytryskne. A když se objeví s novou silou a chutí, zase volně a ulehčeně vydechnete. V každém doušku tak voda nese křehkost a unikátnost své geneze, zdánlivou dočasnost a nestabilitu, o kterou se bojíme, ale která přesto trvá už tisíce let. Síla téhle vody je skrytá, skromná a přesto nezlomná a dokonalá. Výbušná reaktivnost hořčíku v sobě ukrývá obrovskou sílu živlu země. Spolu s ženským principem vody je tahle minerálka bazálním elixírem pro zdraví těla i duše.

Novoveská kyselka

Stejně slavná jako kyselka Grünská bývala i ta Novoveská. Její prameny nalezneme proti proudu potoka Kyselky asi kilometr od Grünského pramene. Ale její vody se dnes nenapijete, prameniště je uzavřeno. Historie využití zdroje Novoveské kyselky je ještě starší, ale místo bylo v moderní době zdevastováno ještě mnohem hůř než u Grünské kyselky. Budovy zdejších lázní a hájovny byly zničeny a cíleně rozebrány na stavby domků a chat, celé prameniště zmizelo a dokonce ho na čas překryl rybník. Dnes opět dochází k pracné revitalizaci, ale v místě jsou zatím jen odkryté základy starých staveb a původní pramenná studna. Ta je ale důkladně překryta betonovými panely a tak zabezpečena proti přístupu. Důvodem je smrtelná koncentrace oxidu uhličitého u hladiny vody v hluboké studni. Podél cesty v území vypuštěného rybníka vidíme uzavřené domečky kryjící funkční vrty. Ale na vytvoření veřejného odběrového místa a obnovení Novoveské kyselky se ještě peníze nenašly. 

Prameny

Za dalšími slavkovskými prameny se vydejme do Pramenů s velkým P. Trpkost zdejších Pramenů se týká osady, nikoliv vody. Obec Prameny ve Slavkovském lese stíhá v novodobé historii hořký osud, ale nebylo tomu tak vždy. Pod jménem Sangerberg existovalo toto osídlení jako bohaté městečko. Do 16. století se v okolí těžil cín a stříbro, později zde bylo významné obchodní středisko a výrobní manufaktury. V devatenáctém století tady žilo až 2400 obyvatel a žili si zdá se dobře, přes všechnu nepřízeň drsného klimatu (800m n.m.). V roce 1872 byly založeny prosperující lázně u pramenů minerální hořečnaté kyselky. Lázně Sangerberg prosperovaly a ve své době konkurovaly i Mariánským lázním. V okolí byl lázeňský park, lázně obsloužily až 300 hostů najednou. Rázný konec prosperity udělala 2. sv. válka. Po odsunu Němců zde nezůstal prakticky nikdo. Navíc v okolí byl zřízen vojenský výcvikový prostor a nedaleko byly otevřeny doly na uran. V Pramenech bylo zničeno a zbořeno 265 domů, několik kostelů a 11 kaplí. Zdevastované budovy nefunkčních lázní se změnily na domov důchodců a ten nakonec vyhořel v roce 1983. Dnes ze slavných lázní najdete pouhou zarostlou hromadu sutin. Jak tuze často se to opakuje! Nenechme se klamat zdánlivou věčností věcí, přírody i pramenů! Vše je tuze křehké, zničitelné, dočasné. Važme si, chraňme a nešetřeme silou ani penězi na udržení a obnovu takových míst. Z původního města Sangerberg zůstalo pouhých 27 domů, dodnes je vesnice v jakémsi ospalém šoku. Řada domů z podivné socialistické výstavby je neobyvatelná, skla rozbitá. Po revoluci došlo k nadechnutí, ale ne nadlouho. Privatizační záměr o znovuobnovení lázní a stáčírny minerálky zkrachoval se spoustou dluhů... Dodnes obec patří k nejzadluženějším v zemi. Těžce se žije v Pramenech... Přesto i tady žijí lidé s optimismem a nadějí.

Prameny v Pramenech

Pramenů je tu stále celá řada, jméno obce je opravdu vypovídající. Podél Pramenského potoka nalezneme několik přirozených vývěrů a u silnice z Pramenů na Kynžvart kousek za vsí, najdeme tři hlavní slavné prameny - pramen Gisela, Rudolf a Vincent. Prameny vyvěraly v parku kolem lázní, ovšem park se změnil v les. Zásluhou místního občanského sdružení jsou první dva prameny opět zrekonstruované a můžeme se z nich napít. Pro řadu minerálních pramenů Slavkovského lesa je charakteristické jímání vody ve svislých jímkách, původně tvořených z vydlabaných kmenů jedlí, které se narážely na vývěr pramene, a voda z nich přepadávala žlábkem. Dnešní podoba Gisely i Rudolfa byla vytvořeny podobně. Šachtice jsou obloženy tvrdým dřevem, které seshora kryje kamenná obruba. V hloubce asi jednoho metru navazuje zrekonstruovaná šachtice na původní výdřevu. Pohled do jímky na bouřlivě bublající vodu je úchvatný. Minerálky z obou jímek odtékají potrubím do nedalekého odběrového místa. Přestože jsou oba prameny těsně vedle sebe, je každá voda trochu jiná. Každá má trochu jinou funkci, vyberte si tu vodu, která vám bude víc chutnat. Hlavní působící složkou je opět hořčík, zde ale už v doprovodu železa, prozrazujícího se okrovou barvou prameniště. Prameny Gisela a Rudolf nalezneme v prostoru bývalého lázeňského parku vlevo mezi silnicí a potokem. Vpravo od silnice stávala budova lázní a za hromadou suti již v lesním porostu nalezneme zbytky bývalého pramenného altánu Vincentova pramene. K vodě se dříve scházelo po schodišti dolů do sklepa. Pramen byl v rámci revitalizace už také vyčištěn, ale odtok vody je stále ucpán, a tak je hluboká sklepní jímka opět zaplavena bouřlivě přitékající vodou. Vodní hladina je i tady probublávána oxidem uhličitým, ale vzhledem ke znečištění a kumulaci vody i plynu ve stavbě se tu odváží napít málokdo.  

Z hlediska minerálních pramenů je Slavkovský les i zdejší geologické podloží unikátním místem. Pohledy na bublající prameny i jejich chuti jsou mimořádné. Není divu, že se sem ještě několikrát vrátíme.

Jiří Škaloud 

Regena 02 - 15
Grünská kyselka
Taky si dám
Porada
Originál zemská Magnesia
Cestou za prameny
Informační cedule
Pozor na oxid uhličitý
Okolní krása
Jeden z pramenů v Pramenech
Minerálka je chutná a zdravá
Síla vody a země
Tak zas příště
Prameny v úpravě
Rudolfův pramen
MIX možný
Úcta k dobrovolníkům
Vincentův pramen
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart