Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kubatovy kameny,

aneb neberu si foťák, stejně tam nic nebude...

Byl jsem vyslán na služební cestu. Vyšlo to tak, že jsem spal v obci Zliv, což je ves stranou od Hluboké nad Vltavou. Tak jsem ještě předem narychlo mrknul do map, co že tam v okolí je, co bych mohl jet obhlédnout. Hm, Kubatův pomník. Nic moc. No dobrá, pojedu tam. Foťák brát nebudu, taky k čemu, že? Přinejhorším mám mobil, vezmu to mobilem. Turistickou mapu jsem neměl, tak jsem to odhadoval v autě z navigace a najednou jsem byl u pomníku autem. No, to zas né, musím sem dojít pěšky. Tak jsem zase odjel a došel pěšky. Hned jsem viděl pomník, a také jsem viděl rovinu olemovanou kopci a z roviny vyčuhovaly skruže meliorací. Říkají tomu tady Zbudovská Blata, a je tu vody v zemi opravdu hodně... Hm, to jsem zvědavý, jak tady udržují úrodu. Tady to je zralé spíš na menhiry, aby udržely rovnováhu s vodou a voda jim nebrala úrodu, a ne na pomník. No budiž. Obešel jsem pomník, přečetl ceduli a hle - směrovka na Kubatovy kameny. Jeden malý, druhý velký. Celkem odevzdaně jsem se šel podívat na ty kameny a upřímně řečeno čekal, že uvidím dva šutráky, které někdo vyoral z pole.

Odevzdaně jsem přešel přes mostek a stále mě v hlavě pronásledovala myšlenka, jak to tam dělali s tou úrodou, když tam je tolik vody a menhiry, které by to udržely v rovnováze, nikde. Jak zajišťovali úrodu? Oplodnění země? Šoural jsem se polem, zvedl jsem hlavu a najednou jsem před sebou uviděl falus. Teda menhir. Koukal jsem na něj a říkal si, tak teda, tebe bych tady nečekal. A začal jsem se smát na celé kolo. No jo, regulérní falus. I ten tvar byl skoro až dokonalý. Cítil jsem, že zde zůstávat nemám a mám jít dál. K tomu menšímu kameni. Jdu tam bez myšlenek a koukám, takový malý, krčil se tam pod stromem. Hm, tak jsem tady.

Najednou jsem cítil úrodu. Mateřství, hojnost, blahobyt a bohatství. No jo, tady to je o úrodě. O matce Zemi. O sklizni. O tom, že vždy je co jíst, ale musí se také člověk postarat. Byl jsem na místě ženského - mateřského - zemského principu. Tady je místo hojnosti, blahobytu a bohatství. Je jedno, co si každý z nás za těmito slovy představí. Velmi intenzivně jsem cítil, že jsem na místě, které vyloženě vybízí k zajištění úrody a následné hojnosti z ní.

Když jsem se vracel zpět k „falickému" menhiru, už jsem jasně věděl, co oba kameny znamenají a proč tam po staletí vydržely. Ještě jednou jsem se u mužského „zástupce" nasmál jeho tvaru a tiše spočinul s okolím. S úrodou, oplodněním, krajinou a moudrostí předků. Doslova jsem na sobě cítil dotek a pocit součástí hojnosti, blahobytu a bohatství. Ale také přišlo uvědomění, že je zapotřebí pro to něco udělat. Udělat, a že to funguje. Jenom tomu věřit.

No a tak to na našich cestách chodí, k čemu foťák, když tam nic není, že? Je zde také krásná ukázka, jak úžasně to funguje. Chodil jsem kolem, čuchal jsem tam menhiry, které by tam měly být (ale kdo by je tam čekal, že?), aby dělaly to, co měly, a oni tam také byly! Úžasný magnetismus. Zcela nechám stranou náhodu, že byť jsem byl ubytován na turisticky ne příliš atraktivním místě, a přesto jsem tam našel mnohem více, než bych tušil. A to už ani nemluvím o tom, čeho se mě tam dostalo. Jsem tomu rád a jsem za to vděčný. 

Více fotek najdete na:

http://putujici.rajce.idnes.cz/Kubatovy_kameny/

Libor Domas 
Sedlák Kubata, dal hlavu za blata
Mateřství a hojnost
Páreček
Triáda
Mužská energie
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart