Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Převzít zodpovědnost

V rámci Curriculum Vitae jsme se přestěhovali a koupili starší rodinný dům. Jak už to u některých starších domů bývá, opravy neberou konce. Na pohled v pořádku, uvnitř špatné, na výměnu. Ne, že by to ještě nevydrželo, ale stejně po nějakých deseti letech by nás to stejně dostihlo a museli bychom opravy řešit.

V rámci oprav jsem si najímal různé lidi, kteří mě s opravou pomáhali. Jednalo se o práce typu: vykopej, vymlať, odvez, rozbourej, a tak. Lidé byli různí, ale měli něco společného. Dlouho dobu jsem nevěděl, co je spojuje. Najednou jsem po dvou telefonátech dotyčných zjistil co - převzetí zodpovědnosti za sebe sama.

Trochu nyní odbočím. Měl jsem prožitek, přesně si už nevzpomínám, jak to šlo po sobě, ale meditoval jsem, a přicházely různé vjemy. Už ani nevím, jak to přišlo, ale byl jsem vystaven otázce převzetí zodpovědnosti za svoje činy, chování a rozhodnutí. Zajímavé na tom bylo, že jsem si nejdříve musel plně uvědomit svoji identitu, pojmenovat ji, a pak jsem teprve mohl jít dál. V rámci cesty dál, jsem byl vystaven přijmutí zodpovědnosti za své činy, chování. Vůbec jsem se nerozmýšlel a při plném vědomí a v plné výši jsem zodpovědnost za svůj život a činy přijal. A najednou jsem se ocitl někde jinde. Tam jsem ještě nebyl. Byl jsem v rovině (úrovni?), měkké světlo, klid, pohoda. Tady můžeš vše, tady jsi nad věcí, tady se rozhoduj. Zde, v této rovině (dimenzi?) se vždy rozhodneš tak, jak máš. Jak je v souladu s tvojí duší. Na pozemské úrovni se mohou některá zde učiněná rozhodnutí zdát absurdní či bizardní, ale na úrovni duše to jsou ta správná. Proč toto vše píši? Protože nebýt pojmenování sebe sama a přijmutí zodpovědnosti za své činy, chování, nikdy bych se do těchto míst nedostal.

Samozřejmě že jsem na toto vše při práci na domě zapomněl a věnoval se praktickým problémům.  Ale taky jsem neustále slýchával ze stran pomocníků, kdo jak nechce pracovat, jak jen vezmou peníze a další dny už nepřijdou, jak vezmou peníze a druhý den je nemají a tak pořád dokola. Najednou jsem si začal uvědomovat, že ti, co toto mentorsky předkládají mým sluchům, se chovají úplně stejně. Do toho mně ještě volal jeden pomocník z minula, a to samé do telefonu. Vrtalo mě hlavou, co to vše má za význam a pak jsem si kladl otázku, co to má společného.

No, trvalo mě nějakou dobu, než jsem na to přišel: převzetí zodpovědnosti. Oni nechtěli převzít zodpovědnost za sebe sama, za svoje chování. Jo, soudit druhé, na to byli machři, ale uvědomit si, že i oni takto žijí, to ne. Aniž jsem chtěl, byl jsem vystaven situacím, že jsem jim musel připomenout to, co mentorsky soudili o druhých a konfrontovat to s jejich chováním. Nic příjemného to nebylo. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že pokud by přijali zodpovědnost za svoje chování a ohlédli se zpět, mohli by si změnit život. Změnit život tak, že by nežili ze dne na den, něco by si i ušetřili a hlavně - mohli by si žít tak, jak sami chtějí. Nebyli by již ve vleku událostí, nýbrž by si je sami řídili.

Odtud byl již krůček k tomu, že většina lidí žije tak, že jejich jediná zodpovědnost je jen jedna - zmáčknout knoflík. Zmáčknout knoflík na mobilu či na PC a někde se něco stane, někde někdo něco udělá, ale já mám zodpovědnost jenom za to, že jsem zmáčkl knoflík. Jo, to že tu věc provede někdo jiný, to už je jeho zodpovědnost. Ne má! S tím já nechci mít nic společného.

Jsem přesvědčen, že až si uvědomíme sebe sama a převezmeme zodpovědnost za svoje činy a chování, bude svět vypadat úplně jinak.

Libor Domas

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart