Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Džbánský buk   

Mšecké Žehrovice

Džbán, Džbánsko - jedná se o prastarou sídelní oblast, geologickou zvláštnost, ležící jihovýchodně od Žatce, jižně od Loun, severozápadně od Nového Strašecí a severně od Rakovníka. Je tvořena tabulovou plošinou z období křídy, která byla tektonickou silou vyzvednuta nad své okolí. Působením erozních sil pak vznikly náhorní planiny, vrchy a údolí hluboká až okolo 150 metrů. Džbán je i významnou pramennou oblastí, pokrytou z větší části lesy. Ideální místo pro osídlení prehistorickými kulturami, Germány, Kelty i Slovany. Oblasti vymezené městy Kladno - Louny - Slaný, říkáme důvěrně Bermudský trojúhelník, nejen pro doložené archeologické nálezy a množství megalitických památek, ale i pro mnohá překvapení, který tento kraj stále ještě skrývá.

Nedaleko Nového Strašecí leží obec, zvaná Mšecké Žehrovice. Dle archeologických vykopávek se jedná o místo kdysi intenzivně obydlené Kelty, místo s největší dochovanou svatyní na našem území o rozměrech cca 190 x 110 metrů. Místo je proslavené zejména unikátním nálezem opukové hlavy keltského Héroa. V okolí byly dále objeveny celé řemeslné komplexy, hutnické a keramické pece. O dokonale ovládnuté metalurgii svědčí i místní nález portrétu lidské hlavy z bronzu s jemnými liniemi. Vyráběla se zde tzv. černá bižuterie, s kterou se obchodovalo i na velice vzdálených místech. Šperky, amulety a rituální předměty se vyráběly s tzv. švarten černého uhlí. (Švartna, neboli sapropelit, je tvrdá, černá a hořlavá hornina, něco mezi uhlím a břidlicí). Jednalo se o žíly této horniny, jež vycházely na povrch země. Po dokonalém vyleštění pak připomínaly sklo. Dokonalé propojení ducha s hmotou, Vesmíru se Zemí a naopak.

Místo našeho dnešního zájmu leží na opačném konci obce, naproti svatyni. Nahoře ve svahu na stráni nad vesnicí, s rozhledem do nádherné krajiny, zde stojí pamětník časů našich moudrých předků, Mšecký, ale spíše Džbánský buk. Vysoký je jen okolo 14 metrů, ale s obvodem kmene 526 cm a odhadovaným stářím více než 350 let, se znalostmi předávanými z generace na generaci, zde vévodí svému okolí. Ale jak ještě dlouho? Informační cedulka nese neveselý nápis: „Nejkrásnější strom republiky umírá". Unikátní buk je napaden dřevokaznou houbou a dochází k rozpadu stromu. Jestli je nás lidí někde potřeba, pak je to právě zde. Džbánský buk nyní potřebuje zpět fyzickou i duchovní pomoc nás lidí, je čas přírodě vracet.  

Buk (Fagus), je málo početný rod, zahrnující okolo deseti druhů stromů. Už od doby železné byl buk důležitou součástí jídelníčku člověka. Starořecké pojmenování phegos, se přímo vztahuje k výrazu pro jídlo. Pupeny a jarní listy jsou zdravou přísadou do zeleninových salátů a polévek. Oloupané bukvice lze pražit a použít do pečiva či moučníků, nebo jako náhražku za kávovinové nápoje. Semena obsahují až 50 procent oleje s vysokým obsahem bílkovin, jakožto základní potravinové složky. Listí i bukvice bohaté též na minerály a škroby sloužily jako tradiční krmivo pro skot, ovce, kozy, prasata i koně. To vše je již skoro zapomenuto díky uměle připravovaným krmivům. Díky své pevnosti, váze a tvrdosti bylo bukové dřevo využívané v mnoha kulturách při výrobě různých předmětů, nářadí, nádob či nábytku. V Pyrenejích byly nalezeny keltské oltáře zasvěcené bohu Fagovi, neboli buku. Posvátný bukový háj byl zasvěcen i bohyni divokých lesů Dianě. V léčitelství je buk využíván pro své antiseptické a desinfekční prostředky. Přípravek z jeho kůry je starým prostředkem proti horečce. V Bachově květové terapii povzbuzuje buk sympatii a snášenlivost. V době železné germánské kmeny provozovaly věšteckou praxi z psaných run, nebo dřevěných hůlek, na jejichž zhotovení bylo též používáno bukové dřevo. Z magické abecedy posvátných symbolů se postupem času stali litery, čili přeloženo z latiny písmena. Pro ně má pak němčina výraz Buchstaben, což doslova znamená bukové hůlky. Tenké tabulky z bukového dřeva se svazovaly k sobě. Začalo se tak jednat o nový způsob (obdoba svitků), jak shromažďovat a uchovávat vědění knihou. Mnoho výrazů pro knihu je tak odvozeno z názvu tohoto stromu...book, bec, Buch, bok... Písmo umožnilo lidem lepší přístup k poznání. A tak buk neposkytoval jen fyzickou potravu ale i výživu intelektuální. Fagus symbolizuje uchování, pochopení a výživu, tedy Strom života i Strom poznání.

Džbánský buk se dívá na jihovýchod do otevřené krajiny, a jakoby již znal svůj další osud a byl s ním smířen. Jedná se o silné místo Země. Vychází zde energie senzibility, tvořivosti a času. Čistota je to, co se po nás zde žádá a odměnou nám bude transformace. Jaká že ta přeměna pak bude? Změna našeho pohledu na přírodu a okolní krajinu? Změna pohledu a přístupu k ostatním lidem, či k sobě samému? Kdo že to ví. Místo je pak symbolicky uzavřeno k severní zemské straně a to by mohl být ten náš problém ☺.

Přijeďte pomoci i Vy, čisté a nezištné srdce a ruce jsou zde vítány. A příště si zde i možná přečteme příjemnější zprávu ☺.

A věřte, že ani po dvou hodinách se nám domů moc nechtělo, tady jsme byli přece také doma.

Petr a Vlaďka

 

 

 

 

 

Džbánský buk
Mšecké Žehrovice
Kraj Džbánu
Nejkrásnější strom Republiky umírá
Informační cedule
Mnohé pamatuji
Co si asi říkají I.
Co si asi říkají II.
Lze pomoci I.
Lze pomoci II.
Vlaďka v akci
Automatická kresba
Energetické karty
Čistota a duch stromu
Loučení
A návraty...
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart