Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Milešovka (a Hradišťany)

Milešovka a Hradišťany jsou dva nejvyšší vrcholy v Českém Středohoří. Milešovka má i starší a velmi případné jméno "Donnersberg" (Hromová hora). Bouřky jsou tady skutečně časté a ještě častěji tady fouká.  Dní v roce, kdy je tu bezvětří, je průměrně pouze osm.

Pohled z Milešovky je strhující, vyhlídka je označována za jednu z nejlepších ve středních Čechách. Alexander von Humbolt údajně výhled prohlásil za třetí nejhezčí v Evropě. O prvních dvou místech legenda nepraví nicSmile. Na vrchol Milešovky se dá dostat pouze pěšky, cesta pro auta ani cyklostezka sem nevede. Stojí zde meteorologická pozorovací stanice, hospůdka a bohužel také telekomunikační vysílač. Zboží sem dopravuje pouze nákladní lanovka. V meteorologické stanici je ochotná služba, která vás v určitých hodinách za poplatek pustí na vyhlídkovou věž.

Milešovka je stejně jako celé Středohoří pozůstatkem vulkanické činnosti. Coby čedičová hora přitahuje oheň nebeský i zemský. I proto je tady tak bouřlivo. Trnem v esoterickém oku se zdá být telekomunikační vysílač, zalévající vrchol i celou horu hnojivým deštíkem elektromagnetického smogu. Díky stavbám na vrcholu údajně (podle současného esoterického mainstreamu) Milešovka ztratila svůj momentální význam v energetické soustavě České republiky a její roli přebírají právě Hradišťany. Myslím, že to platí jen zčásti. Přirozená základní energetická zemská síť vytvořená výhradně matkou Zemí je totiž zatím v našem českém prostoru natolik robustní, že jí nějaký vysílač skutečně nemůže rozházet. Základní plán Země naštěstí stále platí. Samotná Milešovka je vulkanické těleso, a jako takové je neobyčejně stabilní, silné a postavené na živlu ohně. Pokud se pokusíte zjistit její energie kdekoliv jinde, než přímo na vrcholu pod vysílačem, jsou velmi klidné, silné a neměnné. Geomantické pole směřuje své "silokřivky" neomylně k vrcholu. Pravda ale je, že vysílač vrcholovému bodu na kvalitě moc nepřidá, ale i přesto se na vyhlídkové věži meteorologického ústavu dá poměrně bez problému propojovat s dalšími dálkovými body, naměřit energie, měřit a nacházet linie. Asi hlavně proto, že podstatné jsou zde živlové energie převládajícího větru a zmíněného ohně, a ty si díky své tvořivosti, dynamice, síle a informačnímu obsahu s nějakým elektrosmogem hravě poradí. Domnívám se, že poškození zemských energií Milešovky stavbami na vrcholu je nepodstatné a zcela jistě dočasné. Snad jen to, že energie místa se opírají o dynamické proudy živlových energií, a náboj geomantického statického pole se neustále proměňuje a snad i "vybíjí", může snad vést k představě "prázdné" Milešovky. Pokud stojíte se zavřenýma očima na vrcholu, ledový vichr vaši tvář políčkuje cáry mlhy a mraků, Meluzína zpívá v drátech vysílače svou tajuplnou píseň, nohy se vám odlepí od země a na křídlech větru můžete letět... Kámen je tady brzdou (ale i záchrannou kotvou), která vás drží při zemi.  Země ale není jen statický kámen, žije svou vodou, vzduchem i vnitřním ohněm. A tak roztáhněte křídla a leťte!

Pokud tedy roli Milešovky přebírá z nějakých důvodů kopec Hradišťany, není to otázka základních zemských sil a energií. Milešovka pro mne zůstává výrazným a silným zemským místem, které jednoznačně stojí za návštěvu a přinese hodnotné prožitky. (letcům přeji měkké přistání, pokud možno na stejném místě startu Smile) Příště se podíváme na Hradišťany.

Jiří Škaloud

Vzhůru!
Ještě výš!
A ještě kousek!
Nad mraky
Nad ptáky!
V pozadí Hradišťany
Pod dohledem
S nadhledem
S přehledem
Meteo - stanice
A cestou dolů
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart