Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

 Informujeme

REGENA 2/2010

NEUSMÍŘENÁ SMRT ZAPOMENUTÝCH KELTŮ

Závist znají hlavně Pražané! Nemám ale na mysli tu nepěknou vlastnost. Mluvím o jiné Závisti - o kopci naproti Zbraslavi u Prahy, kde jsou dodnes patrné pozůstatky velkého keltského města. 

Na rozdíl od zavrženíhodné vlastnosti je tahle Závist docela obdivuhodná. Tam, kde se do kaňonu Vltavy vlévá Břežanský potok, se na vysokém kopci nachází pozůstatky nejstarší zděné stavby v Čechách. Je to neprávem opomíjená památka na osídlení v českých zemích z dob dávno před Slovany. Vrch byl osídlen už v době kamenné a už pět set let před naším letopočtem se zde nacházelo keltské město (oppidum), nemající ve střední Evropě obdoby. Na sto sedmdesáti hektarech plochy, obkroužené valy a příkopy s opevněnými bránami, stávalo město s palácem, akropolí a druidskými místy, město s řízenou výstavbou, s řemeslnickými dílnami a jistě i významné středisko obchodu a moci. Velké město nutně vyžadovalo infrastrukturu, trvalý přísun vody a potravin, tedy i obchod a služby. Zbytky valů  jsou patrné dodnes a svou velikostí budí úctu. A archeologické snímky vykopávek, dnes znovu zakrytých, svědčí o velikých svatyních na vrcholu kopce.

Partie černých s bílými

Jako u všech lidských sídel tady genius loci nabízí směsici energií Země, namixovanou s energiemi lidí. Oppidum a hlavně jeho akropole byly postaveny na správném místě. Důvod obrany na nepřístupném ostrohu se u našich předků spojoval s dalšími důvody, které zaručovaly lidskému sídlu zdraví a prosperitu. Vybírali si pro svá sídla místa, kde tomu příroda byla přirozeně nakloněna. A že to jsou pozitivní místa, o tom netřeba pochybovat. Takže k pozitivnímu zemskému zřídlu se tady přidávají energie někdejších obyvatel. A tady začínají problémy, protože lidská rezidua jsou vždy obrovským smetištěm všeho možného - magických obřadů, lásky, smrti, sexu, radosti, zločinů, krutosti, nadějí, úspěchů i zmaru. Všechno lidské i nelidské se sečte, podtrhne a zprůměruje. Záleží, co převládne, záleží na váze jednotlivých činů, záleží na výsledku partií černých s bílými.       

My jsme ještě neskončili...

A jak je to tady na akropoli Závisti? Mám pocit vetřelce, jako když vlezu do cizí zahrady a každou chvíli někdo vzkřikne na poplach. Napětí v těchto místech je znatelné i dnes. Tady se rozhodovalo a vládlo, tady se měnily dějiny, popravovalo a obětovávalo, a tady i město zemřelo, duch místa tady poklesnul pod nohy nevědomých, ale silnějších nájezdníků. Klesnul, ale nezmizel a změnil se v kletbách neusmířené smrti, zůstal v nezrušených zákazech a nesplněných přáních. Hradiště dávno zmizelo, trosky pokryl les, jen vrchol je po vykopávkách prázdný, jakoby se i příroda chtěla vyhnout tomuto místu. Místu, kde se měnil svět a ruce se marně vzpínaly k nebesům s prosbou, která nebyla vyslyšena. 

Scházím dolů z kopce a cítím úlevu. Úlevu nad tím, že se ze smutně ukončené minulosti můžu vrátit zpět do naší přítomnosti. Ta je sice taky smutná, ale zatím není ukončená. Ještě trvá, a tak máme stále možnost pokusit se s ní něco udělat. Dole mě přátelsky vítá troubení aut, vyhřátá hospoda a štětinaté programy politických stran. Kopec zespodu už zase vypadá docela obyčejně, a taky takový je - obyčejný kopec, kde bydlí duchové zapomenutých Keltů.

text:  Jiří Škaloud

Foto:  Vladimíra Brzobohatá Kiss

Mlha nad Závistí.
Informace pro turisty.
Vykopávky..
Tajuplný les.
Ještě hoří keltský sen..
..v očích nočního města.
titulní strana REGENY
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart