Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kyselky Nízkého Jeseníku

Vystoupáte-li z hanáckých rovin kolem Olomouce do kopců Nízkého Jeseníku, ocitnete se v jiném světě. Přechod je rázný a rychlý, stejný jako srázy kopců, do kterých se musíte vyškrábat. Od lánů obilných polí a cukrovky jsme rázem v zasněné krajině pastvin a lesů bez hustého osídlení.

Nízký Jeseník a Bruntálsko je vrchovinou s výškami do 800 metrů. Podnebí i počasí tomu odpovídá, i když pověst drsného Bruntálska je trochu zveličená. Kontrast podnebí se nabízí právě ve srovnání s nedalekými nížinami poněkud rozmazlené Hané a Olomoucka. Naopak lidé z Vysočiny se v Nízkém Jeseníku musí cítit jako doma. Krajina nabízí hlavně klid, samotu, jistou občerstvující drsnost a syrovost. Kopcovitý terén je pokrytý převážně pastvinami a loukami. Osídlení není husté, turistů sem mnoho nepřijede, městečka a vesnice jsou schované v údolích. Vojenský prostor Libavá a množství lesů umocňuje pocit divočiny. A protože i geologické podmínky jsou tady velmi členité a zajímavé, nabízí zdejší kraj vedle ložisek nerostů také minerální prameny. Pojďme je navštívit!  Ale přeci jen raději v létě!

Původ zdejších minerálních pramenů je spojen s dozvuky dávné čtvrtohorní sopečné činnosti ve zdejší oblasti. Pozůstatky některých sopečných kuželů jsou dodnes patrné. Kopce jako Venušina sopka, Uhlířský vrch a Roudný určitě stojí za návštěvu, a to nejen z geologického hlediska. Mají i zajímavou energii a v krajině tvoří dominující místa s určující úlohou pro celé okolí. Na Uhlířském vrchu stojí dokonce poutní kostel Panny Marie Pomocné a tvoří tak přitažlivou a silnou dominantu Bruntálska.

Ondrášovka  Nízký Jeseník i Oderské vrchy jsou v podloží protkány hlubinnými zlomy, podél kterých proniká k povrchu oxid uhličitý. Ten se potkává s podzemní vodou a tvoří tak základ zdejších minerálních vod. Jako všechny kyselky obsahují zdejší vody převážně rozpuštěné alkálie, vápník a hořčík a samozřejmě nechybí ani železo. Vedle Hanácké kyselky je Ondrášovka druhou komerčně využívanou minerální vodou Moravy. Stejně jako další minerální prameny v oblasti, pramení i Ondrášovka přímo v říční nivě v místech, kde se říční údolí protíná s hlubinným geologickým zlomem, podél kterého vystupuje oxid uhličitý. Povrchová voda jde nedočkavě plynu naproti dvojím způsobem: jednak řeka erozí prohlubuje zemské údolí, čímž zkracuje plynu cestu k povrchu a soustřeďuje ho do svého teritoria, a současně také ve spádovém území prosakuje hluboko pod povrch, kde se s plynem setkává. Oxid uhličitý se v ní rozpouští za vzniku slabé kyseliny uhličité, která potom zdvojenou silou rozpouští minerály země. Přebytek plynu současně zvyšuje vztlak a vynáší roztoky kyselek s minerálními látkami na povrch. Tento proces chemické koroze i mechanické eroze se jinými slovy dají popsat i jako spolupráce živlů vody a vzduchu (plynu) při přetváření živlu země. Jde o jeden z tisíců hravých a nápaditých procesů vzájemných působení, hašteření, destrukce i spolupráce jednotlivých sil matky Země, které ve svém důsledku vedly a vedou k úžasné rozmanitosti a neopakovatelnosti tváře naší planety. Vždy přísně podle přírodních zákonů fyziky i chemie se přímo před našima očima odehrávají konstruktivní i destruktivní procesy eroze, metamorfózy, sedimentace a evoluce, kombinatoriky, afinity i lhostejnosti, které se v jednom zcela neznatelném a neurčitelném okamžiku přehoupnou přes hranici, která odděluje anorganické od organického, neživé od živého. Z této hravosti a soutěžení ve svém důsledku vznikly nakonec všechny životních formy. Minerální vody nejsou tedy jen skvělým darem k našemu užitku, ale jsou též krásnou ukázkou anorganických procesů, které stojí v prvopočátku naší existence. Přírodní zákony a procesy už umíme popsat, nejsou už pro nás tajuplné a esoterické, to ovšem nemění nic na fascinaci a úctě, kterou můžeme k jejich projevům cítit.  

Dnešní Ondrášovku nalezneme v Ondrášově u mostu přes řeku Bystřici, což je téměř předměstí Moravského Berouna. Ondrášovka je jeden z nejstarších doložených minerálních pramenů na Moravě a ve Slezsku, písemně je zdroj zmiňovaný už k roku 1260. Od středověku byl pramen léčebně využívaný. Ovšem původní zdroj byl asi jinde, než ho nalezneme dnes. Jako jedna z mála českých minerálních vod si Ondrášovka díky své kvalitě uchovala tu pochybnou výsadu, že se i dnes průmyslově zpracovává a balí do lahví. Dnešní stáčírna využívá vrty, které se nachází kousek po proudu Bystřice v okolí Sedmi Dvorů. Voda se do závodu dopravuje minerálkovodem. Vrty a voda se dříve využívaly i jako zdroj oxidu uhličitého, který se jímal v provozech v Domašově. Ochutnat a natočit si Ondrášovku můžeme přímo u stáčírny. Odběrové místo je uměle vytvořeno zvenčí za plotem moderní stáčírny kousek za vrátnicí. Volný odběr minerálky je samozřejmě chvályhodným počinem, díky za to. Vodu si sem přijíždějí nabrat nejen obyvatelé vedlejšího Moravského Berouna, ale i zájemci ze vzdálenějšího okolí. Voda je skutečně výbornou stolní vodou, má přiměřený obsah minerálů, nevelké množství sodíku a na rozdíl od svých kolegyň v okolí neobsahuje ani tolik železa. To je zřejmě i důvod, proč je ekonomické provozovat stáčírnu. Železo totiž významně snižuje organoleptické vlastnosti vody a vytváří nežádoucí zákal. Pro stáčení do PET lahví se tedy železitá voda nehodí a vodu je nutno pracně odželezňovat. V praxi to vypadá tak, že nejprve je třeba vodu zbavit oxidu uhličitého, potom nechat vysrážet a odstranit železo a následně opět uměle přidat zpět oxid uhličitý. Minerálka v lahvi tedy většinou připomíná svou přírodní verzi jen velmi vzdáleně.

Okolí dnešního vývěru Ondrášovky je hodně industriální, okolo stáčírny a tedy i pramene vede frekventovaná silnice na Opavu a těsně vedle je také železniční trať. Říčka Bystřice protéká přímo areálem závodu, a pokud se pozorně podíváte ze silničního mostu do koryta v prostoru stáčírny, uvidíte (zejména v době nečinnosti závodu) přepad minerálky do řeky. Množství minerální vody je evidentně ve velkém přebytku k tomu, co stáčírna je schopna zpracovat. Je to ohromující množství a člověk začne tak trochu počítat. Výtěžnost vrtů je dnes asi 8 litrů za vteřinu. Samozřejmě historický průtok původního pramene musel být mnohem nižší. Na druhou stranu - pramen je znám už minimálně 750 let a pokud velmi střízlivě odhadneme průměrný průtok na řekněme půl litru za sekundu, vyteklo tady za tu dobu na povrch nějakých 13 miliard litrů minerální vody. Kolik z této nabídky byl člověk schopen využít? Mizivé setinky procent...

Pramen u Petrovického mlýnu - Julie  Pokud budeme od Ondrášovky pokračovat v cestě po proudu podél toku Bystřice, po několika kilometrech cesty krásným údolím se dostaneme k samotě Petrovického mlýnu. Dnes slouží jako rekreační objekt. Bokem od bývalého mlýnu můžeme vidět oplocený domeček čerpací stanice přímo na břehu Bystřice. Vrt dříve sloužil pro dnes již nefunkční provoz stáčírny Domašovské kyselky ještě dál níže po proudu. Asi sto metrů po proudu od vrtu je lávka přes řeku a úzká a neznačená cestička nás může dovést ke slabému prameni železité a chuťově vynikající kyselky. Pramen se schovává přímo v mokřadním pásu údolní nivy kousek od bývalého náhonu za mlýnem. Pozemky jsou zde soukromé, tak se chovejme tiše. Ostatně i pramínek je takový a zaslouží si naše ohledy - tichý a malý vývěr, který nevystavuje na odiv svou sílu a schopnosti. O to víc zde můžeme vychutnávat klidnou sílu ženských energií ve známé a silné kombinaci mokřadních společenstev. Voda je rozhodně pitná, i když svým obsahem železa může někomu připadat až příliš účinná. Zdejší pramen je jedinou dostupnou variantou Domašovské kyselky, jejíž sláva momentálně pohasla. Domašov nad Bystřicí leží ještě asi kilometr níž po proudu. Tady bývaly dříve provozy stáčírny kyselky a výrobny oxidu uhličitého, ale dnes jsou uzavřené a nefunkční, a to včetně vrtů. Dnes se tady vody nenapijeme a z hloubky jednoho otevřeného vrtu můžeme jen smutně naslouchat šumění vody. Místo volá po revitalizaci a je hozenou rukavicí místní samosprávě a obyvatelům.

Těšíkovská kyselka  Oproti tristní situaci v Domašově je Těšíkovská kyselka jiná káva, tedy vlastně minerálka... Opustíme údolí Bystřice a přes kopec přejdeme přes osadu Hraničné Petrovice do údolí Trusovického potoka. Ten je menším bratrem říčky Bystřice.  Stejně jako další toky v oblasti (jako je Sitka a Oslava) odvodňují zdejší vodoteče západní svahy Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů a tečou přibližně stejným směrem k jihozápadu. Koryta toků vytváří hluboká údolí zařízlé do prudkých svahů kopců nad rovinou Hornomoravského úvalu. Údolí jsou i významnými koridory pro cesty lidí i zvířat.

Trusovický potok a tedy i Těšíkovskou kyselku najdeme kousek od Šternberku, samotný pramen pak nejdeme nad Těšíkovským mlýnem. Prameniště je opět prakticky přímo v korytě potoka. Takové umístění už jsme poznali třeba u Novoměstské kyselky v Jizerských horách a i tady je minerální voda zjevným důkazem, že pramen přímo nesouvisí s povrchovým tokem. Souvislost je zjevně jen nepřímá a je dána jen tím, že voda z hloubek si našla cestu ven tam, kde to bylo nejsnazší, tedy pochopitelně v údolí zaříznutém mezi okolní kopce. Potok navíc zřejmě sleduje a rozšiřuje hlubinný zlom v zemské kůře. Minerální voda pramene musí procházet hlubokými a rozsáhlými vrstvami, kde se obohacuje pronikajícím oxidem uhličitým a její zdrž v podzemí musí být značně dlouhá, aby se stihla nasytit minerály. Kde se vlastně pořád berou v hlubinách ty látky, které stojí za minerální vodou? Kromě milionů let trvající nepřetržité produkce oxidu uhličitého, je obdivuhodný i samotný obsah minerálů ve vodě. Zatímco voda se neustále doplňuje průsakem ve spádových územích, rozpouštěných minerálů v průlinčitých horninách musí nutně ubývat. Uvědomíme-li si, že pramen teče minimálně čtyři sta let (a pravděpodobně mnohonásobně déle), je neustálá přítomnost rozpouštěných látek velkým zázrakem přírody.

Prameniště Těšíkovské kyselky je od roku 2004 nově a krásně upraveno, voda je vynikající a těší se neobyčejnému zájmu vodychtivých návštěvníků. Pramen má dokonce dva vývěry - jeden pro estetický dojem a občerstvení poutníků, druhý pro plnění do lahví. To je neobyčejně zdařilé provedení, které umožňuje nerušený, ač velkokapacitní provoz. Voda tryská s velkým přebytkem plynu, což způsobuje až eruptivní kolísání a výstřiky z obou přepadů. Voda má celkový obsah minerálů asi dva gramy v litru a patří tak k silně mineralizovaným hořečnato-vápenatým kyselkám. Obsahuje též velké množství železa, které se prozrazuje okrovým až rudým zbarvením celého prameniště. Kromě železa obsahuje i zvýšený podíl kyseliny křemičité, která patří k zatím nedoceněným složkám s nedostatečně prozkoumaným léčivým účinkem. Dnešní voda dnes vytéká z vrtu hlubokého asi 70 metrů, ale původní pramen je znám už od sedmnáctého století, kdy voda vytékala volně na povrch i bez vrtu.  Místo pramene je klasickým místem pro setkávání. Nabízí se zde nejen skvělá voda k pití, ale i příležitost ke komunikaci, pochopení, toleranci a vstřícnosti k jiným názorům, formám bytí i žití. Tak jako u každého pramene, je i tady zvýrazněna a podtržena smířlivost prostoru, kde se nebojuje, kde militantní a krajní názory ztrácí svou ostrost a nesmiřitelnost k opačným postojům. Na takových místech by se měly vést diskuze a polemiky nad malichernostmi lidských půtek a strachů. Místo samo vybízí ke spočinutí a pohodě, ukazuje svou krásu a nabízí vodu ve velkorysém přebytku všem bytostem, které sem přijdou.

Jiří Škaloud

Regena 05 - 2017
Pramenník Ondrášovky u stáčírny
Stáčírna přímo nad řekou
Okolí nevábné
K prameni Julie
Můstek přes Bystřici k prameni Julie
Železitá kyselka
Mňamka
Těšíkovská kyselka-  pomník a pocta vodě
Pítko pro žíznivé
Zářím zlatem a sluncem
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart