Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Tis červený  

• Strážci prostupových bran •

Tis Taxus, nepočetný rod osmi velmi si podobných druhů stálezelených stromů. Více rozdílných znaků pak najdeme v rámci jediného druhu než mezi všemi ostatními. A to u T. baccata, tisu červeného (neboli obecného). Se svými červenými plody a nedostatkem pryskyřice není ani pravým jehličnanem. I proto je někdy na ty ostatní pohlíženo jako na jeho poddruhy. Roste mimořádně pomalu, téměř o polovinu pomaleji než většina evropských stromů. Pomalý růst je receptem na dlouhý život, v kterém je tis mistrem.  Roste-li o samotě, bývá často jeho šířka větší než jeho výška. Nicméně i zde platí výjimka.  V lesích na Kavkazu byly zaznamenány zpříma rostoucí stromy vysoké až 30 metrů. Jedním z nejuctívanějších posvátných stromů Velké Británie je pak Tis v Ankerwyke, jehož stáří je odhadované na více než 1 000 let. Má se za to, že zde v roce 1215 byla podepsána tz. Magna Charta, která poskytla základ pro ústavy všech zemí, včetně USA. Ochránci životní prostředí na tomto místě v r. 1992 stvrdili právo všech bytostí na život podle své přirozenosti. Tisy spouštějí tzv. vzdušné kořeny, jimiž pak podpírají korunu. U starých tisů je můžeme dokonce spatřit i uvnitř vykotlaných dutých kmenů. Dutý tubus kmene je pak odolnější a silnější vůči siným větrům než plný. Zničením letokruhů u většiny prastarých stromů se pak těžko zjišťuje jejich stáří. Jako by úmyslně tajili své stáří, nebo mládí? K tomu se po několik staletí vyrůstající vnitřní kořen ve starém kmeni vyvine do pevného nového kmene a pomalu pak přebírá podporu koruny. Když se pak staletá kůra rozpadne vyleze na svět očividně mladý strom, který už má za sebou nespočetně dlouhý život. Někdy o tisíce let více, než bychom uvažovali dle vizáže. Ve Skotsku (Argyllshire) pak pravděpodobně roste nejstarší strom v Evropě, tis, jehož stáří se odhaduje na 5 000let. Zkuste ho jen tak chvíli vnímat a poslouchat. Nebo jeho pilné a moudré žáky ze všech druhů Taxusů na celé naší krásné Planetě.

Díky pomalému růstu je jeho dřevo tvrdé, vodovzdorné, ale při tom jemnozrnné a poddajné. Tisovému dřevu se též říkalo „železné dřevo" pro jeho odolnost a dlouhověkou výdrž. Nejstarší hudební nástroje a předměty vyrobené rukou člověka jsou z tisu. Archeologické nálezy např. luků se datují přinejmenším do doby před 5 300 lety, u unikátního kopí se stáří odhaduje na 150 000 let! Během 13. a 16. století byla populace tisů na Britských ostrovech zlikvidována pro potřeby „profesionálních" lučištníků. Začaly se tedy dovážet postupně z celé Evropy. Tisové porosty na starém kontinentu se z toho od té doby už nevzpamatovaly.

Všechny části tisu, krom červeného míšku jsou jedovaté. Již 50g - 100g nasekaných listů otráví člověka. Naopak substance získávaná z kůry tisu je účinným protinádorovým prostředkem. Díky tomu na začátku 80.let farmaceutické firmy ve Spojených státech téměř vymýtily všechny tisové porosty, dokud nebyla vyvinuta laboratorně příbuzná látka. Ve snaze vyhovět poptávce po tomto léku, vysadila např. Čína několik milionů těchto stromů.

Dle staré báje se bůh moudrosti Odin oběsí na posvátném stromu. Visí tam devět dní a devět nocí, aby z této „vize" přinesl člověku runy - kouzelnou abecedu. Jméno tohoto posvátného stromu Yggdrasil se dá pak přeložit jako „ten kdo podporuje vědomé Já". Třináctá runa ve starém písmu, severské runové abecedě se nazývá ihwaz nebo eiwaz, což obojí znamená tis a symbolizuje smrt a znovuzrození. Pro Kelty to byl Strom života, jeho dřevo mělo magické schopnosti, otevíralo a zavíralo brány do jiných světů. Stejně jako dřevo jalovce, hlohu či lísky. Znamenal nesmrtelnost, ochranu a znovuzrození. Druidové si z něj vyráběli své berle a hole. Na začátku letopočtu se v Řecku věřilo, že usne-li někdo pod tisem, může z toho i umřít. Jeho výjimečnost a posvátnost pro naše předky na cestě životem ukazuje i přítomnost tisu v kalendáři a při oslavách významných dní v roce. 21.prosince o Zimním slunovratu u starých Germánů byl spojen s časem, kdy se znovu zrodil bájný sluneční hrdina z lůna podsvětí. Začínal tak nový roční cyklus znovuzrození a smrti. 1.listopad a keltský svátek Samain. V tento čas se otevírají brány mezi světem živých a mrtvých a Keltové věřili, že tisy tyto brány střeží. 23.září Podzimní rovnodennost, ve starověkém Řecku se po devět dní konali tzv. eleusínské mystérie. Všechna hlavní témata iniciačního ritu, návštěva podsvětí, bezpečný návrat a příslib života věčného byla spjata s tisem. A ještě třeba 1.srpen, svátek Lugnasad (Dožínky). Bůh Lug byl propojen s abecedou ogam. V této slavnostní době se z tisu vyřezávaly hůlky, kterými se toto písmo rylo. Kvete (velmi zhruba) okolo Jarní rovnodennosti. Tento strom symbolizoval vždy a všude vědomí věčnosti, a zaslouží si ten nejvyšší možný stupeň ochrany a naší pokory. Darem od Velké bohyně, která tuto komunitu střeží pak může být pro nás hlubší vhled, mír v duši, odpuštění, soucit a spravedlnost. Získání prostředků pro pilování těchto vlastností v našem každodenním životě, strastí i radostí.

Jedním z nejstarších stromů Prahy je tis červený, odhadovaného stáří na 800 let. I on zná ta mysteria koloběhu života a skrývá v sobě nejedno tajemství. Třeba co se stane, když se spojí Voda a Oheň, nebo jak se z šedivého čaroděje stává bílý čaroděj. Dnes jej střeží mniši z řádu sv. Františka a je to dobře. Jedna třetina populace tisů u nás je pak soustředěna na jednom místě ve středních Čechách. Druidský les je dnes přírodní rezervací s náležitou ochranou, nejen tou lidskou. Takže případnou vaši návštěvu opravdu dobře zvažte.

Obohacující a klidné prázdniny.

Petr a Vlaďka
Tis
Tis červený
Druidský les
Trojjedinost
V celé své síle a moudrosti
Strážce bran
Život i smrt
Loučení i naděje
Krompašské tisy
Nejstarší český tis
Pořádný chlapík
Nejstarší český tis
designed by Panavis & Panadela | contents ©2018 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart