Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Nejúčinnější magický postup

Šumava, Gabréta, Hercynský les, Vitorazsko, Waldviertel... Nepřístupné, syrové a lidskému plemeni nepříliš nakloněné krajiny. Když tady lidé pracně neudržují svá sídla, země si okamžitě bere zpět krajinu a vrací jí přírodní tvář. Stavby i stopy člověka mizí před očima. Přesto něco zůstává - kameny a kamenné struktury, o kterých dnes nevíme nic. Kdo je stvořil a k čemu sloužily? Kdysi dávno už tady byli lidé - to je jediná jistota, kterou máme...

Kamenný stůl u Kunějova patří k téměř neznámým kamenným zajímavostem České Kanady. Nehledá se úplně snadno, nevede k němu zatím žádná značená cesta. Nejkratší cestou se k němu dostaneme z Kunějovských samot, po lesních cestách, či přímo lesem do kopce. Na mapách je jménem Kamenný stůl označen lesní hřeben. Samotný kámen pak nalezneme u vrcholu tohoto hřebenu vedle lesní cesty v nadmořské výšce 640 metrů nad mořem. V okolí probíhá těžba dřeva, takže se místo i cesta dost proměňuje.

Konkurence zajímavých kamenů je v České Kanadě na Kunžacku veliká, a snad i proto Kamenný stůl u Kunějova a i další číměřské kameny zůstávají stranou zájmu. Přitom jde o vysoce zajímavé a záhadné památky na... Na co vlastně? Kámen vzbuzuje kontroverzní názory na svůj původ, podle jedněch je to umělý útvar, podle jiných jde o hříčku přírody. Už tyhle pochyby by nás měly upozornit, že jde o zajímavé esoterní místo, které nás právě tímto způsobem k sobě přitahuje. Kamenný stůl má poměrně dlouhou historii. Píše se o něm už na konci devatenáctého století jako o (už tehdy) prastarém místě, tehdy zvaném "Steinschale" (kamenná číše). Nejde tedy o novodobě vytvořené dílo, jeho existence je doložená minimálně sto dvacet let, s tím, že už tehdy bylo místo opředené legendou o obětišti či svatyni. Stůl měl v té době kolem sebe jakési lavičky a byl prý odtud dokonalý výhled, dnes zarostlý lesem. Rovná deska stolu velmi pravděpodobně svědčí o umělém otesání, i když ruku do ohně by za to nedal nikdo, kdo zná deskovou odlučnost a kreativitu přírody. Nicméně spodek desky je určitě neupravený a sokl kamene je určitě přírodní skála. Kámen tak připomíná tzv. "pokličku", jak je známe například z Kokořínska. Ovšem materiál je jiný, jde o žulu. Deska je velmi masivní, jistě váží několik tun, a pokud ji někdo na "nohu" umístil, musel si s tím dát řádnou práci. Spíš to vypadá, že sokl i deska jsou přírodního původu, přičemž desku někdo srovnal do roviny, což by bylo docela možné a relativně snadné. Na druhou stranu je ovšem povrch už velmi erodovaný a přirozeně hladký a nevykazuje žádné stopy po opracování nástroji. To by svědčilo o jeho velmi starém původu. Přizpůsobení a umělé využití místa člověkem je ovšem nepochybné. Dokazují to jednoznačně umělé terénní úpravy okolí stolu i zmínky o "lavičkách". Amatérský archeologický průzkum odhalil zídku z nasucho kladených kamenů, která obkružuje kámen ze strany svahu a tvoří tak rovnou plošinu kolem stolu, kde kdysi mohly stát zmíněná kamenná sedadla. V odhadu toho, k čemu místo mohlo sloužit se nabízí řada obvyklých teorií, od hledání racionálního vysvětlení až po působení mimozemšťanů. Archeologie zatím nepomohla, nejsou známy žádné nálezy, které by dataci vzniku místa mohly upřesnit. Nepomůže nám ani jeho umístění. V historicky známé minulosti byl v okolí pouze les a zdá se, že tudy ani nevedla žádná významná cesta. Stůl není ani na nejvyšším kopci, vedlejší Kunějovský kopec je o nějakých padesát metrů vyšší a výraznější, takže ani jako strážní stanoviště nemá stůl moc smysl. Snad jakýmsi vysvětlením by mohlo být, že osada Kunějov byla nejsevernějším bodem držav rakouské šlechty a spadala pod pasovské biskupství. Mohla tu tedy v prehistorii procházet jakási hranice a místo mohlo být hraničním bodem dnes již neznámých zemských či kmenových celků, ať už kmene Doudlebů, či pozdějšího Vitorazska. Podobně jako i jinde, mohl plochý kámen sloužit k vyložení a kontrole zboží karavan, případně přímo jako místo k výměnnému obchodu, či snad rokování sousedních komunit. Kámen stejně tak mohl být upraven až daleko později v období po třicetileté válce či až v období nástupu romantismu. Snaha o produchovnění krajiny a aktivní krajinotvorbu se táhne už od sedmnáctého století a takový lesní odpočinkový kout klidně mohl být vybudován jakožto odpočinkové a vyhlídkové místo lesníků či šlechty na lovu. Kamenný stůl ovšem svádí svým vzhledem, nelogičností polohy a v neposlední řadě i vlastním esoterním působením k myšlenkám na to, že je daleko starší. Nedaleko se na stejném hřebeni nalézá další zajímavé místo na vrchu Kamenec u Číměře (Beistein). A ani tam není původ kamenných staveb a vztyčených kamenů věrohodně vysvětlen. V tom případě by se skutečně mohlo jednat o tzv. megalitickou památku z období starověkých kultur, ať už keltských či ještě dřívějších. Megalitické kultury se dnes datují nejčastěji někam do období neolitu. A takový původ potvrzuje u Kamenného stolu řada senzibilních vjemů a zjištění. Nicméně ale energetické působení kamene není nutně zárukou jeho prokazatelného stáří. Celá řada funkčních energetických míst se nachází v mladých stavbách kostelů, či dokonce v kamenech pomníků či ve znovupostavených nebo úplně moderních menhirech. Z toho je vidět, že i dnes už zase umíme taková místa působení znovu vytvářet, ať už vědomě či nevědomě. Takže se dá předpokládat, že tuto schopnost lidé měli stále a je jen otázkou, jak jí nazývali, případně skrývali. Energetické působení místa tedy nemůže být důkazem o jeho stáří.

Beinstein, a co před ním?

Doslova na dohled, asi dva a půl kilometru od Kamenného stolu, najdeme další kameny, které současní psychotronici řadí mezi megalitické památky. Na vrcholku žulového kopce Kamenec u silnice mezi Číměří a Dobrou Vodou jsou další z mnoha zdejších přirozených skalních výchozů a velké množství balvanů. Řada z nich je poškozená těžbou, na mnoha kamenech vidíme charakteristické stopy po štípacích klínech starověkých kameníků. I dnes je bohužel lokalita velmi ohrožena postupujícím kamenolomem, který ukusuje kopec ze západní strany. Je tedy jisté, že mnoho kamenů už zmizelo nebo bylo poničeno. Přesto tu nalezneme ještě mnoho zajímavých kamenných památek. Od kamenných řad a vztyčených kamenů až po jakési zídky, jejichž smysl nám uniká. I vrcholová přírodní skála svým rozpraskáním do obdélníkových bloků velmi připomíná kamenné zdi, a tak není divu, že zdejší kameny provokují dodnes lidskou fantazii. Na vrcholovém hřebeni byl proveden základní archeologický průzkum už v roce 1892, který potvrdil nálezy středověké keramiky, hřebů a omítky z období kolem 15. století. Další povrchový sběr z roku 1996 tyto nálezy znovu potvrdil. Zdá se, že na vrcholku skaliska mohla stát dřevěná tvrz, snad hrádek Beinstein, o kterém se zmiňují historické dokumenty, ale který není nijak lokalizován. Mohlo jít o hraniční opevnění a strážní hrádek při cestě do Jindřichova Hradce. Ze stavby se ale kromě archeologických nálezů nic nedochovalo. Zajímavější a viditelnější kamenné stavby jsou pod vrcholem v těsné blízkosti lomu. Najdeme tady nízké, nasucho skládané kamenné zídky, které jsou pravděpodobně starší než hrad, s kterým ani nemusí souviset. V některých případech by se daly považovat za hranice pozemků, ale někde jsou spíš jakýmisi terasami a snahou srovnat terén. Jejich význam a původ je krajně nejasný. Na samotném vrcholu Kamence najdeme další kámen - tentokrát s miskami. Tak jako všude jinde, teorie o využití, či zneužití místa jsou k dispozici mnohé, od těch realistických a odmítajících veškeré tajemno a záhady, až po ty právě opačné. Zaleží na nás, ke kterým se přikláníme. Zaleží na naší víře, povaze a našem vidění světa.

Nad otázkou původu a stáří takovýchto památek se ovšem náš rozum trápí většinou zbytečně. Pokud jsme na místě, je hloubání nad jeho historií čirou ztrátou času. Vždyť přece není důležité, jak to tady dřív vypadalo, kdy a kdo to postavil, a k čemu to sloužilo. Důležité je to, jak na nás místo působí dnes, co s ním dělat a jak se tady chovat. Jako u všech míst aktivního působení, je zájem o jeho historii, jména, data, znalosti a technické detaily jen nicotnou hodnotou proti žhavé současnosti voňavé trávy, bzučící poezii brouků letního dne a prosluněném spočinutí na teplé skále. Oblažení vlastní duše i těla a duchovní krok kupředu - to jsou trvalé hodnoty, které si odneseme, ať už tomu říkáte poezie nebo léčivý účinek či působení místa. Z tohoto pohledu je nejlepší zahodit všechny starosti, odpovědnost i odpovědi, bádání i vlastní důležitost, dotěrné otázky i vrásky na čele. Zkuste s úsměvem se uvelebit na vedle stojící skálu a s lehkostí a bezstarostností se ptát či jen tak ležet. Tak jako už mnozí před vámi s překvapením můžete konstatovat, že ohlazená skála vůbec netlačí, a dá se na ní ležet jako v posteli. Spánek ani odpovědi přijít nemusí, ale výše zmíněnému působení místa otevíráte cestu dokořán. A pak se třeba dozvíte něco o bodech obnovení, ochranných zónách, časové kontinuitě, samádhí, možná též o nepovolených rituálech, a co já vím, o čem ještě. Věřit tomu můžete nebo nemusíte, jak libo. Doporučuji přitom ležet na zádech, žmoulat v puse stéblo trávy a občas mrknout na mraky. To je totiž jeden z nejúčinnějších magických postupů :-)

Jiří Škaloud


Regena 06 - 07 2018
Kamenný stůl u Kunějova
Příroda či člověk
Nebo oboje
Dříve Kamenná číše
Stále aktivní
Stopy umělé úpravy terénu
Rovná deska
Číměř - Kamenec skála připomínající zeď
Skála připomínající zeď?
Nové otázky, tiché odpovědi
Umělé zídky neznámého účelu
Umělé zídky neznámého účelu
Umělé zídky neznámého účelu
Umělé zídky neznámého účelu
Umělé zídky neznámého účelu
Stopy klínů
designed by Panavis & Panadela | contents ©2018 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart