Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Špindlerovská jedle

Špindlerův mlýn

Na začátku 16. století je to jen místo s několika chalupami místních horníků, kteří zde těžili a zpracovávali železnou rudu, stříbro, měď a arsen. V letech 1516 - 1521 jim král Ludvík Jagellonský uděluje práva a povoluje úlevy z placení desátků. Díky majiteli vrchlabského panství byla obec povýšena r. 1533 na hornické město. Obec se původně jmenovala Svatý Petr, dnes se toto jméno používá pouze pro jednu z částí města. Když místní sepisovali žádost císařským úřadům o stavbu kostela, kterou sepsali ve mlýně patřící rodině Spindlerových, došlo na straně „neomylných" německy mluvících úřadů k překroucení a vrátilo se povolení pro stavbu kostela zasvěcenému sv. Petru ve městě Spindlermühle (Špindlerově Mlýně). Místní pak raději změnili název obce, protože chyby úřadů se nepřipouštěly tenkrát jako dnes. K dalšímu omylnému překladu pak ještě dochází v katastru pozemků na začátku 19.století, kdy německé jméno Spindel je překládáno jako vřeteno a osada jako Vřetenový mlýn (Břetenský mlejn). Dnes jde o významné a hojně navštěvované lyžařské a turistické středisko v Krkonoších, ležící při soutoku Svatopetrského (Dolského) potoka a Labe. Důležitou křižovatku cest a tras, s nadmořskou výškou od 575 m do 1555 m.

Významný strom Špindlerova mlýnu nalezneme uprostřed v centru města, na silném zemském místě. Stojí nejen na křižovatce těch skutečných, ale i neviditelných cest. Na spojení a propojení stále silných, bohatých a hodně hlubokých žil ohnivého draka. Jedná se o výjimečný, statný a chráněný strom České republiky, o jedli bělokorou, s obvodem kmene okolo 210 cm a výškou 21 m. Nahrazuje zde babičku z pohádky „Tři zlaté vlasy děda Vševěda" a živlový drak pak moudrého pohádkového staříka.

Hodně lidí, hromady turistů, ale málo kdo mě vidí.", i to byla její první slova. Pro otevřená a upřímná srdce pak nastane čas tří otázek. A na co se můžete zkusit prostřednictvím Špindlerovské jedle draka zeptat? Třeba na to, jak si sami dokážeme krásně ovlivňovat svoje zdraví nebo třeba jak jsme na tom doopravdy s tolerancí. Ale neztrácejme moc čas, dole plyne trochu jinak než tady nahoře. A nezapomeňme, těžce a dlouho se buduje, velice lehce se ztrácí a boří. A myšlenky se vyplní, i když třeba v jiné době či podobě, než jsme si původně přáli.

Jedle (Abies) stále zelený jehličnan, blízký příbuzný rodu smrků (Picea). Většina jedlí je citlivá na znečištěné prostředí a ovzduší a jejich ohrožení je v dnešní době velké. Evropská jedle bělokorá (A. alba) je původem z Alp a v mládí má kůru hladkou a světle našedlou. Dřevo tohoto stromu je rovnoměrně prolito pryskyřicí, je lehké, dá se snadno štípat. Je odolné vodě. Střecha z jedlových šindelů vydržela až třicet let. Používalo se na stavbu lodí, přímé a rovné kmeny byly výborným materiálem na lodní stěžně. Indiáni pokládali jedlové větve na podlahu sauny, z kořenů vyráběli provázky. Dehtem získávaným z pryskyřice utěsňovali kánoe. V léčbě byly používány koupele z jehličí, nebo esenciální oleje získávané zejména z pupenů stromů. Oboje pak slouží k povzbuzení krevního oběhu, k léčení revmatismu, kašle, nachlazení a dalších nemocí dýchacího ústrojí. V esenciální léčbě jedle bělokorá podporuje kreativitu, sílu a léčení. Ve Frýgii a starém Řecku byla jedle zasvěcena patronce porodu a bohyni Luny Artemidě. Ve starověkém Egyptě bohu Osirisovi (Usirovi) a pro Indiány představovala Velkého ducha. Podle slovanských legend sídlila bohyně lesů Boruta a Dzivica často v tomto stromu. Stále zelená jedle představuje v symbolice kontinuitu života. Každoroční smrt a znovuzrození. Naše spojení se vším živým. V astrologii pak planetu Saturn. Stále zelené rostliny byly od pradávna vždy součástí rituálů a obřadů uprostřed zimy. A tak není asi náhoda, že na Vánoce zdobíme jedli - Strom světla - Strom života, kde osvětlení stromku odkazuje na Slunce, Měsíc a Hvězdy. Tato tradice se znovu objevila v 16.století v německy hovořících zemí. V křesťanském světě pak postupně oslábla, aby byla zas v 18.století v Německu oživena a šířila se dále nejen Evropou.

Tak až zase pojedete do Krkonoš za sportem či rekreací, nezapomeňte se u ní aspoň zastavit a slušně pozdravit. A možná pak uslyšíte nejen tato slova: "Vyrostla malá jedlička, tam mezi modříny. Zelená byla celičká, od jara do zimy....Tady se schovej, a já se ho za Tebe zeptám, až se vrátí. Ale dej pozor, ať Tě nespatří".

Petr a Vlaďka

Špindlerův mlýn
Jedle bělokorá
Nahoře rozdvojená
Jeden ve dvou
 Nahoru...
I dolů...
Už ledacos pamatuji
???
Tak příště
designed by Panavis & Panadela | contents ©2018 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart