Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Doksany u Litoměřic

• Jinan dvoulaločný - Ginkgo

Jinan dvoulaločný, nebo také ginkgo (Ginkgo biloba). Jedná se o jediný druh samostatného rodu z čeledi jinanovitých. Vývojový potomek pravěkých jehličnanů, který byl postupně zařazován mezi listnaté stromy. Přežil, jako jediný prastarý strom z čeledi, která se před zhruba 160 miliony lety vyskytovala v mnoha oblastech světa i Evropy. Divoce rostoucí je dnes k nalezení pouze v Číně v provincii Kuej-čou a Če-ťiang. V celé Asii je pak jinan posvátným stromem, který je velmi často vysazován u buddhistických a taoistických chrámů. Buddhističtí mniši přivezli ginkgo do Japonska a Jižní Koreje, kde dodnes můžeme nalézt mnoho skvostných jinanů o výškách okolo 60 m a odhadovaném stáří hodně přes 1000 let.

Nejen v tradiční čínské medicíně, ale i v přírodním léčitelství se využívají listy jinanu pro výrazný blahodárný vliv a účinky na oběhový systém (tz. lenivý krevní oběh) při léčbě poruch koncentrace a paměti, některých druhů migrén či Alzheimerově chorobě. Léčebný prostředek zaručující dlouhověkost. Semena se používala k léčení kašle, astmatu, nebo při urologických obtížích. Vařená jako prevence proti zažívacím obtížím a čerstvá při léčbě rakoviny. V Asii se jinanové oříšky jedí, ale jejich olej může u citlivých jedinců vyvolat zánět kůže (takže všeho s mírou). Od cca 2.století př.n.l. byla pražená semena považována za vybranou lahůdku. V Číně byla královským palácem semena jinanu vybírána jako daň od provincií. V Japonsku byly zas během čajového obřadu podávány jako moučník. Od 18.století jako něco na zub k rýžovému vínu saké. Strom se hojně pěstoval v celé Číně a říkalo se mu „strom děda a vnuka", protože mu trvá tři lidské generace, než vyroste! Kdo zasadil, ani se prvních plodů nemusel dočkat. V roce 1712, kdy se v Evropě pokládal jinanový strom za vyhynulý, na něj v Japonsku narazil německý lékař E. Kamfer a poslal několik semen na Západ. V roce 1945 po svržení atomové bomby na Hirošimu se čtyři ginkga nacházeli v epicentru výbuchu, nejbližší z nich dokonce pouze jeden kilometr. Jako jediní ze všeho živého v okolí to přežily, následného jara znovu rozkvetly a nalezneme je i dnes.

V symbolice pak představuje prvotní sílu života a jedinost. Naději a lásku. V astrologii byl přiřazen k Luně a Plutu. V Japonsku býval list ginkga tradičním odznakem samurajské loajality.

Klášter sester premonstrátek u kostela Narození Panny Marie v Doksanech u Litoměřic byl založen roku 1144 na břehu Ohře v místech důležitého brodu v krajině močálů, českou kněžnou a manželkou pozdějšího druhého českého krále Vladislava II., Gertudou Babenberskou. Jedná se o nejstarší místo této ženské řehole v zemích Koruny české. Nová řehole premonstrátů byla založena ve Francii Norbertem z Xantenu r. 1120 na základech sv. Augustina a r. 1126 schválena papežem. První premonstrátský klášter u nás pak vzniká před rokem 1140 na Strahově a následně klášter v Doksanech. Velkými příznivci tohoto místa pak byli Přemyslovci, obzvláště pak ženy tohoto královského rodu. Na počátku 13. století sem byla svěřena na výchovu dcera českého krále Přemysla Otakara I., Anežka Přemyslovna, časem uctívaná jako sv. Anežka Česká. Tento rozsáhlý mimořádný komplex byl mnohokrát zničen. Ať to byli husité, třicetiletá válka, Josef II. nebo socialismus. Teprve v roce 1998 zásluhou polských sester zde byl obnoven ženský řád a dnes se i zde hovoří a modlí zase česky. Je vidět mnoho provedených oprav a rekonstrukcí, ale stále pořád obrovský kus práce na zdevastovaném majetku před sebou. Za prohlídku pak jistě stojí zrestaurovaný interiér kostela Narození P.M. a jeho románské jádro a krypta. A aspoň k chvilkovému zastavení a spočinutí v klidu a tichosti vás sestry rády sami vyzvou, stačí se jen dostavit.  Jako zázrakem pak přes veškeré to historické lidské dění působí zdejší přeživší stromy. Prastaré platany a lípy, buky, duby a mnoho jiných, co kousek, to nádherný unikát. V klidu a tichosti pro lidi nyní zapomenuti si tu jen tak stojí v klášterní (zámecké) zahradě. A pak jsme ho uviděli, znáte taková ta nečekaná setkání...Jinan dvoulaločný, Ginkgo, obrovský, mohutný, spokojený, něco tak velkého a neskutečného, nečekaného, moudrého...prostě odměna, snad všichni půjdete do kolen, až ho spatříte. Je památný a státem chráněný. A pak že je vysazovali jen u buddhistických nebo taoistických klášterech! Ten náš je velmi sdílný s obrovskou aurou a nadějí vypráví pozorným posluchačům prastaré příběhy. Nejraději má ten o strážci - Ohnivém drakovi. A pro ty další si už budete muset přijet sami, nebo jen navštívit zapomenuté a znovu se probouzející místo v naší historii i paměti.

Okolo r. 1815 německý mystik, básník, vědec a myslitel Johann Wolfgang Goethe po utržení listu ze stromu ginkgo biloba na své zahradě napsal báseň:

 

Strom, jenž s východních je krajů,

přesazen byl na můj sad,

chceš, ó zasvěcenko tajů,

symbol listů jeho znát?

Hleď: zda jedno živé bytí

ve dvé rozpolceno tu?

Bytostí zda dvé tu zříti,

jak spjaly v jednotu?

Otázka-li má tě tísní,

mé též rozřešení vem:

Cožs to nevyčetla z mých písní?

Dvojmý a přec jeden jsem!

 

Ne tedy dva v jednom, ale jeden ve dvou.

Čarovné a kouzelné léto 2019.

Petr a Vlaďka

Klášter premonstrátek Doksany
Při kostele Narození P.M.
Románské jádro a krypta
Klášterní (zámecká) zahrada
Jinan dvoulaločný
Silné Zemské místo
V celé své košatosti
Ginkgo biloba
Věčné otázky, jasné a stejné odpovědi
Platan
Platan
Jeden z buků
Jedna z lip
Zapomenutá místa
designed by Panavis & Panadela | contents ©2019 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart