Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Zeměchy - PP Sprašová rokle u Zeměch

Kde Země vdechuje hmotě život

První písemná zmínka o vesnici Zeměchy, ležící jihozápadně nedaleko od centra Kralup nad Vltavou a je částí tohoto města, pochází z roku 1238. Na kraji vesnice v údolí Knovízského potoka se pak nachází unikátní přírodní památka PP Sprašová rokle u Zeměch. Jedná se malé území o rozloze 1,49 ha, ale jde o velmi významný a chráněný geomorfologický fenomén. Najdeme zde hluboce zaříznutou rokli s velkým půdním profilem čtvrtohorního sprašového souvrství. Spraš se tady usazovala přes 200 000 let a je tu patrné střídání dob ledových - světlé vrstvy a dob meziledových - tmavé vrstvy. Na okraji rokle jsou patrny zbytky stepních porostů s mnoha chráněnými druhy rostlin, jako je například kavyl Ivanův, pojmenovaný po známém poustevníkovi Ivanovi, nebo bělozářka liliovitá, či hvězdice zlatovláska.

Spraše mají eolický, navátý původ. Pokrývají rozsáhlá území Severní Ameriky, Číny, Eurasie i střední Evropy. U nás jsou další k vidění v nížinách Jižní Moravy, v Dolnomoravském a Dyjskosvrateckém úvalu. Jde o úlomkovitou usazenou horninu navátou větrem, jejíž hlavní složkou je jemný křemitý prach s příměsí uhličitanu vápenatého. Vytváří sražené hrudky cikvády a jílu. Sprašová hlína je za sucha měkká, dá se rozmělnit v prstech, ale přitom je soudržná a nesesýpavá. Je velmi propustná pro vodu a úrodná. Její světle okrovou barvu pak mají na svědomí oxidy železa. Ať už tmavou či světlou hlínu, nebo obě zároveň, můžeme rozmíchat s vodou a ze vzniklé hmoty můžeme tvořit. A nemusíme dílo - výtvor vypalovat v keramické peci, jen nechat pomalu a řádně vyschnout na slunci a oživit. K odběru vzácné hlíny ale opravdu potřebujeme svolení, z obou a od obou stran. A to nejen proto, že se jedná o zvláště chráněné místo. Zároveň posvátnost a tajemství rokle chrání čtyřčlenná trollí rodina. Ti, co se neumějí chovat, ať se zde mají opravdu na pozoru, či spíše ať své kroky radši vedou jinam. Magie je jenom jedna a je to cesta uprostřed po velmi dobře nabroušeném ostří břitvy. Tak važme své kroky. Místo jistě neuniklo ani našim předkům, třeba těm z Knovízské kultury, nebo třeba pražským či kladenským alchymistům.

Praktiky a znalosti o tvorbě umělých bytostí, gnómů-golemů za účelem pomoci při těžké fyzické práci, či ochraně majetku byly dobře střeženy a známy třeba tibetskými lamaistickými kněžími. Po nějakém čase však taková bytost, díky propojenosti se svým „autorem" a napojení na jeho emoce musela být deaktivována. Takovým zasvěcencem byl i Jehuda Liva ben Becalel, známý jako Rabbi Lőw. Narozen v Polsku někdy v roce 1512? 1520? 1525? 1526? zemřel v Praze v roce 1609. Nejdříve působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově, aby se posléze stal vrchním rabínem v Praze. Učenec, znalec a vykladač kabaly, mág, alchymista, žijící v Praze v době Rudolfa II, přítel hvězdáře a astrologa Tychona Braheho. O jeho pražském Golemovi bylo napsáno dost, nejlépe snad mystik G.M. Ale kde moudrý a tajemný rabi hlínu na golema vzal? Stínadla mlčí, vesmírné vědomí a evoluce jedou dál, kdo by se bál...

„Duchovní přítomnost se tu manifestovala a při tom přesně věděla a znala rizika, jakými úžasný nástroj mysl umí mást a klamat. Přes to všechno se rozhodla, že se tu inkarnuje, přijme dočasný úděl narození, života a smrti, jenom proto, aby prokázala, že její podstata zůstává během celé životní pouti stejná. Na konci se nevyhrává, ani neprohrává". (z knihy Pád do milosti, Adyashanti).

Magické Vánoce v celém roce. Možná by stačila kulička či šém...

Petr a Vlaďka  

Zeměchy
Sprašová rokle
Propojení a kořeny
Vrstvy
Ostroh
Spraš a strom
Tvárná hmota
Vrstva
Pod ochranou
Loučení
designed by Panavis & Panadela | contents ©2021 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart