Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

 Ztratit půdu pod nohama nemusí být vždy zlé

Navštívit rezervaci Soos patří takřka k povinnostem každého milovníka přírody. Jméno SOOS nemá nic společného s nouzovým signálem SOS, nýbrž je německým nářečním výrazem pro močál.     

Rezervace Soos u Františkových Lázní patří k nejzajímavějším místům české země. Prudké bublání vydatných pramenů v rezavě zbarvených prameništích, černé tůně minerálních slatin, mlaskání a čvachtání bahna. Zasolené vrstvy křemeliny, slanomilné trávníky, unikátní biotopy i jednotlivé druhy rostlin. K nejzajímavějším úkazům v rezervaci Soos patří tzv. mofety, tedy výrony oxidu uhličitého. Plyn se uvolňuje v hloubce až patnácti kilometrů při chladnutí žuly a je spolu s horkými prameny dozvukem dávné sopečné činnosti. Plyn se hromadí pod křemelinovým štítem a proniká na povrch prasklinami. Vytváří  tzv. bahenní sopky, jejichž krátery jsou vyplněny minerální i povrchovou vodou sycenou rozpuštěným oxidem uhličitým. Za suchého počasí a při nízké hladině podzemní vody vystupuje do kráterů pouze syčící plyn.

Pro oči ošklivá. Snad nejvíc rezervace Soos připomíná kaliště, rekultivační plochu či ekologickou havárii. Část prohlídkové trasy vede po dně vytěženého rašelinového dolu. Dřevěný chodník nad terénem jakoby chránil návštěvníky před kontaminací. Oči vidí hromady černého a rezavého bahna křemeliny, které v suchém období rozkvetou povlakem sirného květu solí. Ale z hromad zdánlivě mrtvé země vyrůstají dojemně pokřivené kmínky bříz, trsy úporných trav, slanomilných rostlin a nezničitelného rákosí. Černé tůně a pahýly dřev v barvě rzi. Praskliny a trychtýře v blátě nánosů. Zpěněná a bublající voda mezi kořeny dávno uschlého stromu. Stébla trav, rozvlněná v čvachtajícím mokřadu. Na Ostravsku by tahle krajina působila děsivě, tady je vzácným přírodním jevem. Může být ošklivé něco, co je přírodní?

Pro uši monotónní.  Když zakřičíte do ticha tůní (což se nesmí), odezvou vám bude křik rozhořčených ptáků. Napomenout vás může i vzácný jeřáb nebo slavík. Ptáků je tu hodně - žijí i na místech zdánlivě mrtvých. Když přijdete k prameni, přehluší všechen křik ptáků prudké bublání vody a plynů, ševelivé praskání bublinek, prudký sykot v trávě a v mezerách mezi kameny, tajemné šplouchání pod kořeny podemletých pařezů. Fascinující zpráva z hlubin Země, do kterých ještě žádný člověk nikdy nepronikl. Z míst, která jsou nedostupnější než Měsíc. Ale za pár minut tato stále stejná písnička může omrzet.

Pro hmat nejistá.  Když slezete z dřevěného chodníku (což se nesmí) zjistíte, že země pod nohama je nepevná a jen tlumeně odpoví na zadupání. Na houpajícím se povrchu rašeliniště zažijete pocit ztráty pevné půdy pod nohama. To dobře znají ti, co prožili zemětřesení, a zažijete to i na sopkách nebo ledové kře. Tato ztráta jistoty „pevné země" je stresující a traumatizující, ale daleko lépe vypovídá o realitě našeho dočasného pobytu na planetě. Země není koule pevné hmoty, naopak - kry kontinentů plavou po roztaveném jádru, praskají a mění se. Zdánlivě pomalu pro lidské vnímání, ale přesto s jistotou, která zdaleka převyšuje naše schopnosti něco na tom změnit.

Chuti nedobré.  Rozemněte mezi prsty krystalky solí a zašpiňte si prsty jejich prachem. Drsný a agresivní prach z květů země. Když olíznete prsty a ochutnáte místní zem (což ještě nikoho nenapadlo zakázat), ucítíte hořkoslanou pachuť síranů Glauberových solí. Naše trávení má se sírany potíže, a tak je léčivé vstřebávání nejúčinnější přes kůži. Nejlepší je se v tom vykoupat, nebo vyválet (koho by to tady napadlo?). Kůže není neprodyšný igelit - je branou, kterou svět kolem nás vstupuje do našeho těla a kterou my ztrácíme část sebe do okolí. Návštěvou Soosu zanecháme v tomto místě miliony svých živých buněk a miliardy molekul si odneseme pryč.

Homeopatie Země.  A jak by bylo možné odolat a neochutnat vodu z pramenů? Prameny Soosu jsou výjimečné, jako ostatně vše tady. Hlubinná voda sycená dechem Země z hloubek patnácti kilometrů - která voda by měla být účinnější? Už dávno jsme se přestali bát minerálních vod a jejich chemického složení. Ale často „minerálky" vidíme jen jako náhradu a doplněk farmaceutických produktů. Místo komplexu živé vody jen obsahy chemikálií. Ale tahle voda je také „nepopsaná" a plná jakési „homeopatie Země". Nepodceňujme lidovou moudrostí ověřené skutečnosti, které zatím ještě oficiální věda nepotvrzuje.  Císařský pramen na území Soosu k napití přímo vybízí. Naberete vodu do dlaní a rázem máte ruce plné bublinek. A každá bublinka v dlani je malinkou křišťálovou koulí, v které lze uvidět naši lidskou budoucnost...

Pro duši opravdová.   Chcete-li zmnožit svůj dojem a působení vody, navštivte prameny před východem Slunce. Ale nepřistupujte k takovému zážitku z pouhé zvědavosti. Takzvaná „nepočatá voda", neboli voda nabraná ještě za tmy před úsvitem, je tím nejúčinnějším, co každý pramen může nabídnout. Ale právě pro svou sílu a energii je i tím nejnebezpečnějším. Voda totiž neléčí jen sama od sebe, ale přijímá také vaší myšlenku a informaci a zmnožuje ji do maxima. Pozor tedy na vlastní programy, které do vody vnášíte. Ať ve dne, nebo nad ránem - když ta živá voda sklouzne do vašich útrob, včetně všech předpovědí a vizí ve svých bublinkách, možná se vám zatočí hlava, narovnáte se nad pramenem a pohlédnete na přírodu kolem už jinýma očima. Tohle už není ta rezervace za 60 korun vstupného, ta atrakce, která má pobavit nebo poučit a vyplnit volný čas. Tohle už není příroda, o kterou se za peníze ministerstev a Evropské unie starají úředníci státní správy a všelijací nadšenci a podivíni. Tahle příroda neexistuje mimo mě, to už je moje součást, moje voda, tělo i mysl. Amputovat přírodu a Zemi z vlastní duše znamená spolehlivě zabít sám sebe.

Autor a foto: Jiří Škaloud

REGENA 4
Bublinky v dlaních
Císařský pramen
Sirné květy na křemelině
Krystaly Glauberových solí
Hrozí kontaminace...
Bahenní sopky (mofety)
Syčí a bublá..
Pramen Věra
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart