Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Burkovák   (3.část)   

Světelný sloup

Kde se vzal, tu se vzal světelný sloup. Jasné znamení vyšších bytostí. Jsem vyvolený! JÁ, JÁ a JÁ a nikdo jiný! Jenom JÁ. Nevěříte? Och, jak MĚ je vás líto! Je to přímo před vámi, i slepý to vidí, a vy nic? Chudinkové, kolik práce, nervů a odříkání je před vámi, než to také uvidíte! A to už vůbec nemluvím o tom, co vás čeká, než se jenom na hony přiblížíte MÉ velikosti. Že stále nic? Ach jo... No dobrá, slituji se nad vámi!

Když si prohlédnete všechna tři fota a zaměříte se na pravý dolní čtverec, tak tam vždy zhruba ve stejném místě uvidíte takovou světlou čárku. No a to je ten světelný sloup, kterým mně vyšší duchovní bytosti dávají jasně najevo, že jsem vyvolený. Považte, jenom na mých fotografiích se objevil, je to ze dvou míst, z různých úhlů a vždy tam je! Jaká nádhera!

„I prd velebnosti," řeknete si, když se na fotky podíváte blíž. „Má na čipu nebo na objektivu smítko, a vždy když mačká spoušť, tak jak prstem tupě tlačí, pohne foťákem a udělá čmouhu. Ten slepec asi nevidí, že to má pokaždé v protisvětlu a nás dělá ramena, že kdesi cosi. Pravda, svatá pravda, Cecilko."

No, bylo to asi tak, že když jsem psal komentář k fotce kolegyně hřející si nohy nad plamenem a projížděl fotky, tak jsem si toho náhodou všimnul, protože jsem je měl náhodou seřazeny za sebou a ne každou zvlášť. To je celé tajemství vyvoleného.

Buďte i vy vyvolení a pozorně koukejte na vaše výtvory, třeba také zjistíte, že tam nějaký ten fotografický poklad chováte.

Libor Domas

 

Poznámka „redakce": Autor se úmyslně vyhýbá popisu takových „maličkostí" jako je modrý achát, deset paprsků slunce (některé dvojité) a různé mlhy na snímcích. Odmítá popisovat něco tak zjevného a jasného. Škoda, že to není „zjevné a jasné" i nám, prostým učedníkům...

Jiří Škaloud

      

Světelný sloup,
nebo spíš sloupek?
Sloupeček? I prd, velebnosti!?
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart