Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Rešovské vodopády

Rešovské vodopády nalezneme nedaleko od Rýmařova v Nízkém Jeseníku. Potok Huntava tady na puklinách a zlomech mezi břidlicemi a vyvřelinami vytvořil kaňon a skalní stupně s celkovým převýšením až padesát metrů. Hluboká soutěska je zpřístupněna po dřevěných žebřících a lávkách. Nejvyšší vodopád měří až 10m. Celé okolí je chráněno jako přírodní rezervace, která coby národní přírodní památka „Rešovské vodopády" přitahuje pozornost velkého množství lidí. Přijíždějí sem možná s neúměrným očekáváním divu přírody. Tohle očekávání je podrobeno tvrdé zkoušce. Plná parkoviště, namáhavá cesta pěšky, množství turistů...

Nejhorší, co místu můžete udělat, je zklamání. Pokud po prohlídce odcházíte s myšlenkou: "No teda! Nic moc, Niagára to fakt není. K vůli tomu jsem se sem fakt nemusel(a) táhnout...", dopouštíte se hrubého znásilnění. Plivete na místo, kam vás nikdo nezval, a které jsme otevřeli my lidé docela násilně. Příroda vám víceméně nedobrovolně nabídla to nejlepší, co v daných podmínkách mohla. Úcta, poděkování i obdiv jsou tou minimální odměnou, kterou za to můžeme dát.

Většina návštěvníků přichází k vodopádům odspodu proti proudu potoka, a tak může při vstupu do prostoru pod poslední vodopádový stupeň pocítit jisté napětí. Jakoby vstoupíte do jiného světa. Skály se kolem vás sevřou, vzduch je náhle chladný a vlhký. I přístupová cesta vede přímo korytem potoka po kamenech. Prostor je vizuálně i energeticky uzavřený jakousi hranicí, či bariérou. Působí intimně a soukromě. Vnímavý člověk se tady cítí vetřelcem. Tenhle pocit vždy znamená, že nejsme v souladu s energií místa. Je potřeba zjistit proč, a tento nesoulad odstranit. A tedy - je to silná výzva k zastavení a meditaci. Přestože nás padající voda a dřevěný turistický chodník vybízí a láká k dalšímu okamžitému průzkumu vodopádů, je třeba se nejdřív zastavit ve dvoraně pod vodopádem. Ta původně byla posledním přístupným místem, další cesta byla suchou nohou zcela neprostupná. Člověk by tady měl stát sám v úctě před přírodní svatyní, která je mu uzavřená a neprostupná. Tak tomu bylo dřív, než byl kaňon turisticky zprůchodněn. Energie místa si uchovává nepřístupnost a jistou tvrdost, špatně se otevírá. Je jasné, že zpřístupnění jde proti původnímu smyslu takových přírodních míst. Bývá to tak u všech nedostupných míst - u vrcholů skal, u jeskyní, nebo v hlubině moře... Takže první, s čím se musíme vypořádat, je známý a trochu potměšilý test matky Země: jsou překážky, které nám příroda klade do cesty, výzvou k jejich překonání? Prubířským kamenem našich schopností? Anebo jsou výzvou k zastavení nebo varováním? Máme překážky překonat, nebo je s úctou obejít? Využít, odstranit nebo zachovat? To jsou obecně těžké otázky, na které neplatí jediná odpověď, vždy jen ta jedna konkrétní v daném místě, podmínkách a čase. Když dojdete při meditaci k odpovědi, jak se zachovat, poslechněte jí. V prostoru pod dolním vodopádem můžete udělat všechno důležité, proč jste sem přišli. Pak můžete rezignovat na svou zvědavost a vrátit se, odkud jste přišli, anebo pokračovat. Obojí může být správně i špatně, záleží jen na vás.

Na druhou stranu - vodní živel ze své podstaty energii nekumuluje, ale plynule odnáší. Dramatičnost a napětí v místě vodopádu není tedy dílem vody, ale živlu země. Voda se ho snaží zničit, odstranit napětí, vodní eroze omílá skálu, a naopak zaplňuje prohlubně sedimenty. Bizardní tvary soutěsky kaňonu, zřícených a omletých kamenů i okolních skal jsou sice dílem vody, ale naopak tvar vodě a vodopádu dávají skála a kameny. V jednom přítomném okamžiku vidíme krátkodobou rovnováhu, která je energeticky velmi vysoko postavena na vyvážení velkých protikladů. Jeden živel bez druhého by tady nebyl ničím. Je to souboj či spolupráce? Co je cílem, proč to všechno? Další otázky k rozlousknutí.

Z výše uvedených řádků vám snad je už jasné, že Rešovské vodopády jsou úchvatné. Alespoň pro někoho, kdo je schopen cítit i přemýšlet. Vodopádky a celé místo není jednoduše líbivé, vyžaduje hloubku vašich prožitků a myšlenek. Je to místo pro hluboká zamyšlení nad člověkem a jeho úlohou a vztahem k přírodě a Zemi.

Jiří Škaloud


Pod vodopády je už tok klidný
Pohled odspodu
Nejvyšší stupeň
Lávky jsou romantické
Cesta taky
Horní stupně
Síla vody
Nad vodopády
Huntava
A zase dolů
Pohled odshora do dvorany
Místo pro meditace
designed by Panavis & Panadela | contents ©2022 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart