Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Novodobé „megality" v Čechách (3.část)


Největší problém s novodobě vztyčenými kameny mají lidé, pro které je „menhirem" opravdu jen takový kámen, který má historicky či archeologicky doložené umělé vztyčení v dobách dávno minulých. Pro řadu takových archeologů, historiků i laiků jsou „nové" kameny pouhým matením veřejnosti a nesmyslným napodobováním něčeho, co nemá historicky podložený důvod. Jsou ještě snad schopni akceptovat vztyčení kamenů v jejich (snad) původních místech, ale kompletně nové stavby tvrdě odmítají jako podvod. Pravdu snad mají v tom, že každý novodobě vztyčený kámen či kruh by měl být jako takový poctivě označen, třeba nějakou podzemní obdobou schránek v makovicích kostelů. (berte jako výzvu pro stavitele!) Lidská paměť je totiž tuze krátká. Řada kamenů, které stojí třeba dvacet let, už na internetu má množství historických popisů a legend o existenci „odjakživa". Příkladem budiž třeba pražské kameny na Vyšehradě, případně v Krčském lese. Ať už úmyslně, či z nevědomosti, začínají žít takové kameny svým vlastním životem a legendami o jejich původu. Lidský život je zkrátka příliš krátký a při nedostatku zachovaných informací je pro příští generace už takový kámen součástí kategorie „odjakživa", přestože jejich stavitel třeba ještě žije. U řady kamenů v lesích přírody se zase spekuluje, zda vztyčená labilní poloha je dílem přírody či člověka. Obojí je možné. Příroda je neobyčejně kreativní a prakticky nic pro ni není nemožné. Důkazy o umělém vztyčování hledal v poslední době hlavně poučený amatérský nadšenec Rudolf Zemek. Ve spolupráci s geologem vyhodnocoval typy a tvary podpůrných kamenů, stratigrafický profil okolí kamene i případné archeologické nálezy z podloží kamene. Zejména přítomnost klínových kamenů z jiné horniny druhu, než je dominantní přítomný druh, svědčí o umělém lidském zásahu. Nicméně, ani „důkaz" o umělém vztyčení nic nevypovídá o původním účelu. Točíme se v kruhu - racionální věda neumí (nechce) odlišit „působící" kámen od toho obyčejného. Není schopna určit, jak a zda vůbec kámen nějak působí. Ale bez tohoto rozlišení se dál nepohne, kámen zůstává mrtvou horninou a jakýkoliv důkaz o tom, že mu lidé v dávné minulosti možná dali nějakou funkci a účel zůstává pouhou archeologickou a historickou skutečností či možností. Odborníci vždy naznačí cosi o „objektu víry", a za to se dá schovat naprosto cokoliv. 

Odbočka k rondelům

Jak už víme z předchozích dílů, skutečné megalitické památky pochází pouze z pozdní doby kamenné, tedy z období, kterému říkáme neolit a eneolit. V českých zemích žádné menhiry, dolmeny, či kromlechy, které by se daly jednoznačně spojit s tímto časovým horizontem, nemáme, a pokud tedy při svých toulkách na takovou strukturu narazíte, jedná se velmi pravděpodobně buď o dílo přírody, nebo neznámé lidské dílo z pozdější doby, případně úplně novodobou stavbu. Sami pak můžeme posuzovat, nakolik jde o dílo s čistě světským původem a účelem, jako je třeba hranice pozemku, či naopak jde o vztyčení aktivního kamene, stavbu starobylé či novodobé svatyně, nebo o ohraničení posvátného prostoru, nekropoli, mohylu či pouhou hromadu kamenů v remízku pastvin. A předem je jasné, že žádná racionální kritéria hodnocení nepůjdou použít. Hodnocení zůstává na čistě pocitové a parapsychologické úrovni.
To, že u nás neznáme žádnou kamennou památku prokazatelně z období neolitu, ovšem neznamená, že by neolitické kultury u nás nebyly. Ovšemže byly a zanechaly nám velezajímavé útvary, které trochu zůstávají v pozadí za zájmem o menhiry. Kromě sídlišť a hrobů neolitických kultur je u nás doložena i řada tzv. rondelů, neboli víceméně kruhových prstencovitě soustředných zemních náspů i příkopů, obklopujících středový prázdný a velmi pravděpodobně rituální prostor. Neolitických rondelů u nás bylo detekováno už minimálně třicet a díky letecké prospekci i záchranným výzkumům se objevují stále další. Asi největšími, částečně archeologicky zdokumentovanými, jsou nedávné objevy obrovských rondelů v okolí Kolína, které byly objeveny při stavbě silničního obchvatu města. Rondely jsou na rozdíl od stojících kamenů stoprocentně autentické a původní. Je tedy až s podivem, jak málo pozornosti moderních esoteriků přitahují. Existují obecné rysy a spojitosti, které dokazují, že rondely nebyly obrannými stavbami, ale měly náboženské a sociální funkce. Tady je spojitost a celistvost celoevropské neolitické kultury jasná a zřejmá. Jak dokládají nálezy z Británie (Avenbury) a Francie, byly tamní rondely často doplněny i klasickým kamenným kruhem, tedy kromlechem. Kamenný kruh zvýrazňoval a doplňoval kruhové zemní valy. Ovšem nálezy z jiných míst svědčí také o tom, že rondely mohly a často i byly dotvořené místo kamenů jen dřevěnými kůly, palisádami či snad jen jakýmsi kruhem „totemů" (tzv. woodhenge). Dřevěné kůly se pochopitelně nedochovaly, ale půdní stopy hovoří jasně. Megalitické kultury zkrátka nebyly přísně dogmatické, a zdá se, že využívaly materiály podle místních možností. Ostatně i kostely najdeme kamenné i dřevěné. Zemní valy byly doplněny kameny či kůly nebo kombinací obojího. Tak tomu bylo zřejmě i na velkém a významném posvátném okrsku na Hradišťanech v Českém Středohoří. Kamenné valy snad byly doplněny volně stojícími „idoly či totemy", o čemž svědčí pravidelné jámy v kamenných valech. (toto hradiště je ovšem archeologicky doložené až z mnohem pozdější doby).
 

Třebovětice - neolitický rondel?

Pojďme se teď krátce zastavit u českých rondelů. Většina nálezů je velmi střízlivá. Kruhové stavby jsou jednoznačně prokázány leteckou laserovou prospekcí, ale jejich viditelnost v krajině je často nulová. Přece jen se bavíme o stavbách starých až 7000 let. Pozdější zemědělská činnost jejich plochy většinou dokonale zarovnala a jsou už detekovatelné pouze vykopávkami, případně leteckým snímkováním, kdy se za příznivých okolností objevují změny barev půdy či ve vzrůstu a barvě polních monokultur. Přesto však u nás existuje jeden kromlech, jehož počátky opravdu můžou spadat až do neolitu a je v krajině patrný. Pokud vím, jde o jedinou u nás existující a viditelnou památku na kruhové rondelové stavby. Jde skutečně o mimořádnou památku, které však trpí nezájmem až nepochopitelným. Místo tisíců turistů a návštěvníků se tady prohání dřevorubecká lesní technika a neodvratně ničí poslední a unikátní pozůstatky tisíce let staré lidské činnosti. V dnešní době zájmu o megalitické kultury mi to připadá o to více nepochopitelné. Místo se nachází u malé vesnice Skála v katastru obce Třebovětice. Kruhový areál o průměru asi 200 metrů obklopuje trojice valů prostřídaná dodnes znatelnými příkopy. Charakteristickým rysem je existence čtyř širokých prostupů skrz valy, které jsou orientovány přibližně podle světových stran a velmi pravděpodobně nebyly nikdy taraseny bránami. Polohou i provedením vstupů rondel plně odpovídá ostatním takovým stavbám jinde na světě. Zdá se, že valy a příkopy původně vypadaly jako kruhy na vodě, které se utvoří, když do vody hodíte kámen. Vnitřní kruh byl nejvyšší a nejužší, a směrem ven se valy snižovaly a rozšiřovaly. Velmi zajímavá a charakteristická je také poloha rondelu, nachází se na mírném svahu ukloněném k jihu, jeho poloha není vhodná pro obranné účely, ale současně odpovídá předpokládanému kultu Slunce. Podobné stavby pravděpodobně měly zobrazovat obraz slunce na zemi. Současně jejich poloha byla volena tak, aby mohly sloužit i jako pozorovatelny slunečních a astronomických jevů. Sloužily tak nejen k slavnostem a shromažďování kmene, ale současně i k pozorování a určování slunovratů, rovnodenností i dalších významných svátků v průběhu roku. Zjevně byly tato stavby jakýmisi víceúčelovými centry tehdejší vzdělanosti i víry. Dalším takovým rondelem byl například jeden z prvních u nás nalezených, v Těšeticích - Kyjovicích na Moravě, případně rondel v Bysni u Kladna a řada dalších. Vraťme se ale k rondelu v Třebověticích. Pochopitelně nemůžeme čekat dokonalé zemní valy, jako nalezneme třeba v Avenbury. Lepší představu si můžeme udělat při pohledu na počítačový model rondelu. Přesto by odlesnění, údržba a hlavně ochrana unikátní památky určitě místo zvýraznila a lépe zviditelnila.    
Dá se tedy s vysokou pravděpodobností předpokládat, že pokud se u nás nachází pozůstatky neolitických rondelů (a není jich rozhodně málo) mohly u nás existovat i ostatní projevy megalitických kultur - menhiry, dolmeny a snad i kromlechy a woodhenge. I v západní Evropě platí, že kromě řídkých výjimek a důkazů o transportu kamenů na velkou vzdálenost, vznikaly kamenné stavby většinou z místních zdrojů. Pragmatické důvody tedy dávaly vzniknout takovýmto památkám zejména tam, kde bylo dostatek materiálu - tedy buď stromů, (které byly pochopitelně téměř všude), nebo samostatných, četných a aktivních balvanů. Proto je u nás pozornost hledačů menhirů a megalitických staveb upnutá zejména na Sedlčansko, (český Merán), případně na Vysočinu nebo Sedmihoří a řadu dalších míst, kde je k dispozici velké množství volných kamenů. Lounsko zase nabízí reliktní kameny a balvany křemenců, tzv. sluňáků. 

(pokračování)

Jiří Škaloud

designed by Panavis & Panadela | contents ©2022 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart