Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Novodobé „megality" v Čechách (5.část)

Co, kde, jak, proč?
Čtyři základní otázky, které si musí položit každý, kdo chce zasadit strom, postavit dům, odtěžit kopec, postavit silnici nebo přehradu, nebo „jen" vztyčit kámen. Ovlivňujeme a měníme svět kolem a ten zpětně ovlivňuje nás. Racionální potřeba se potýká s ekologií, estetikou, krajinným výrazem a vírou. Měli bychom dbát na to, aby kompromis protikladů byl maximální možný a zpětná vazba pozitivní.


Geomancie v rámci integrální kultury vždy propojuje přírodopis s pocity. Racionální poznání je kauzálně provázáno s pocity, které daný fenomén vyvolává. Obé je stejně důležité a zásadní je obé propojit do harmonického celku. Velmi dobře si to můžeme ukázat u zdánlivě úplně odlišného příkladu - u auta. Pragmatický výsledek technického vývoje lidské věci je do velké míry přizpůsobován pocitům, které vyvolává. Výrobci (stavitelé) se snaží racionální základ díla přizpůsobit tak, aby vyvolávala příslušný žádaný pocit. Maximální většina lidí hodnotí auto podle pocitů. Líbivost, přívětivost, krása, příjemnost materiálů i provedení, přitažlivost, agresivita, sportovnost, výkonnost, to jsou kriteria lidí při tak racionální volbě! Technické podrobnosti a racionalita použití se bere jako samozřejmost, volba v daném rozsahu pak probíhá na základě toho, co preferuji. Co je mi blízké, co ladí k mojí podstatě a energii.  


Jak řečeno už v předchozích dílech, i kámen (v krajině) vyvolává v lidech nějaké pocity. A je skoro jedno, zda si toto působení vysvětlíme jako pouze lidský pocit a názor, nebo jde o reálnou energii kamene. Zároveň platí, že některé kameny to dělají, jiné nikoliv. Některé kameny vnímáme jako „pěkné", či „zajímavé", jiné nás nechávají chladnými. Takto, opatrně řečeno, se dostávám k tomu, že díky našim pocitům, případně esoterickými pomůckami, jsme schopni rozlišovat jakousi kvalitu kamene a jeho vhodnost ovlivňovat svět kolem sebe. Někdo to je schopen určit více, někdo méně. A důležité je i to, že stejnou schopnost vnímání mají i zvířata a zřejmě i rostliny. Proto kameny, ať už přírodní, nebo uměle vztyčené člověkem, mají možnost a schopnost ovlivňovat i přírodu kolem sebe. A jen znovu opakuji, že je jedno, zda to dělají jakýmsi zatím nepoznaným ovlivňováním přírodních podmínek pro různé životní formy, nebo nepatrnou změnou klimatu, proudění větru, kumulace tepla nebo stínem, nebo ovlivňováním estetiky vědoucích pozorovatelů, ovlivňováním chování a myšlení kolemjdoucích a obyvatel v okolí.

Z rozdílného vnímání působení kamenů je jen krok k tomu, považovat některé kameny za živé, aktivní, a jiné nikoliv. Tady se otevírá další obrovské pole k diskuzím, o tom, jak definovat „život". Existuje na to celá řada definic a názorů. Některé definice zásadně odmítnou možnost „života" kamenů, jiné jí přijmou či připustí. Přijměme tedy v tuto chvíli „životnost" kamene jakožto popis jejich působení. Některé nás ovlivňují, jiné nikoliv...


Co?
K základním otázkám novodobého stavitele menhirů - „kde, jak, proč", tak připadá další - „co?". Tedy vybrat nejen vhodné místo, dobrý program, ale (a asi zejména) i vhodný kámen.  Jak jsme si již řekli dříve - místo (Země) se dříve či později přizpůsobí čemukoliv, co na něm postavíme, ale nevhodný kámen nebude plnit daný účel nikdy. Tady je podmínka jasná - vybrat z milionů kamenů, úlomků skal, erozních zbytků ten, který je „vhodný". To je těžký úkol, na  kterém si lámou zuby mnozí nadšenci. Tato „vhodnost" je navíc ovlivněna tím naším „proč?", tedy k čemu kámen chceme použít. Funkce kamene je ovlivněna jeho kvalitou a možnostmi. Pokud nevnímáte energii kamene, trochu napoví geologie hornin. Povaha a kvalita kamene je hodně určena genezí jeho vzniku a složením. Základní volbou je tedy rozdíl mezi vyvřelinou a sedimentem či metamorfem. Rozdílné horniny mají primárně rozdílné dispozice k tomu, či onomu.  Hodně důležitý může být i věk kamene. Nemám teď na mysli geologické stáří horniny, ale to, jak dlouho je kámen oddělen od horninového celku, jak dlouho je „samostatný". Zdá se, že čím déle, tím lépe. I proto jsou často volně ležící kameny daleko lepší, než kameny z lomu, které ještě loni byly součástí pevné skály.

Na druhou stranu - rozhodně nevyzývám nikoho k tomu, aby běhal po lese, a odvážel si domů či kamkoliv jinam volně ležící kameny. To je trestuhodné. „Hlad" po aktivních kamenech uspokojujme v lomech, a nikoliv působením dalších škod a omylů! Naprosto zásadním zákonem by totiž mělo být to, že daný kámen „souhlasí" s tím, že ho chceme přemístit, a také s tím, k čemu ho chceme využít. U původních přírodních skal takový souhlas nikdy nedostaneme, u volně ležících kamenů jen zřídka. Jsou krásné, živé, svítící žárem energie a spokojenosti, lákající a přitahující - a proto je nechme tam, kde je jim dobře, a odkud rozhodně nechtějí pryč. Potíž je v tom, že slabý hlásek odporu kamene a pochybností v mysli řady nadšených tvůrců je přehlušen a umlčen jejich „touhou tvořit", nebo dokonce „posláním", „úkolem", atd. Pochyby a odpor rázně zaženou „meditací" a „souhlasem od „vyšších duchovních bytostí", které je obvykle současně „pověřili daným úkolem". Že se tady dostávají na hranici podjatosti a účelovosti (svojí i té duchovní) je asi jasné. A aby to bylo ještě složitější - řada vědomých kamenů se dá „přemluvit". Mají (poněkud zvrácenouSmile ) touhu nám pomáhat, a přestože jim to neprospěje, tak chtějí „do služby". Je třeba se tedy ptát nejen na souhlas kamene, ale také na prospěšnost a vhodnost pro daný „život". Volit to, co je nejlepší nejen pro nás lidi, ale i pro daný kámen... Hranice mezi pomocí a škodou, prospěšností a neprospěšností je sice velmi ostrá, ale úzká a snadno se překročí. Pokud si nejsme jisti, nechme si poradit.

U kamenů z lomu je situace odlišná a jednodušší. Oproti „větrem ošlehaným starcům z krajiny" jsou lomové kameny mlaďounké, hloupoučké, neindividuální a nerozkoukané jako čerstvě vylíhlá mláďata, či čerstvě zasazený stromek. A proto je diskuze s takovými kameny velmi prostinká. Tady skutečně stačí ono slavné „Ano" nebo „Ne", které nám ukáže virgule. Volba mezi krátkou cestou do drtičky štěrku a dlouhou existencí v přírodě je velmi snadná. Lidé i kameny to často berou jako záchranu před zánikem. Pokud tedy objevíme v lomu kámen, který nás osloví a zaujme, je velice často jeho souhlas velmi rychlý a vehementní. Ve srovnání s drtičkou je lepší všechno Smile. Lomy jsou takové „útulky pro psí kameny". Většinou máte spíš problém vybrat mezi množstvím oddaných očí a vyplazených jazyků jen ty některé...

Kde?
Jak řečeno výše v textu, tak kdekoliv. Země se přizpůsobí. Ale jsou místa, kde to je lepší, a místa, kde „genia loci" zničíte. Volba vhodného a nejvhodnějšího místa by tedy měla souviset s vnímáním krajiny kolem, jejích center, energetických bodů, sítí přenosových linií, propojenosti a harmonie. Jak fungují uzavřené přenosové smyčky krajinné energie? Jak potřebné a přínosné jsou změny toků? Čím vyšší jsou vaše cíle, tím vyšší nároky na harmonii větších celků. Čím vyšší energie, tím větší krajinný celek je potřeba poznat a zapojit do svých úvah. Jak a zda vůbec je momentálně nastavená krajinná rovnováha? Jak se změní s mým kamenem? Čemu prospěji, co potlačím? Pokud nejsme schopni na tyto otázky odpovědět, nesme připraveni.
A do toho se v neposlední řadě přidávají velmi racionální potíže s pozemky a vlastnictvím. Volba místa je pak ve většině případů značným kompromisem mezi tím, co je dobré, a tím, co je možné. A v nekonečné řadě případů prostě lidé chtějí menhir na zahradu, pro sebe, jako okrasu, či v lepším případě něco, co jim „vylepší" energii pozemku. Stavět menhir, abych měl větší brambory a zdravější pole se sice hodilo v neolitu, ale dnes už nikoliv. Každý dobře postavený kámen je zařazen do harmonie vyššího energetického řádu. A protože zákon zachování energie platí i v oblasti jemněhmotných energií, je třeba dbát nejen na místa, která chci podpořit, ale i na ta, která na to doplatí. V téměř stoprocentním množství případů jsou navíc kameny a kamenné struktury závislé na kontaktu s lidmi. Byly lidmi vztyčeny, nejsou pasivní okrasou, potřebují kontakt, podporu, potřebují lidskou pozornost, vnímání, pohlazení a lásku. Pokud stojí menhir na soukromém pozemku, bez možnosti kontaktu s okolojdoucími poutníky, pravděpodobně umře nudou nebo steskem.

(Pokračování)   
 Jiří Škaloud          


designed by Panavis & Panadela | contents ©2022 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart