Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Berme si, dejme si..

Jen se člověče rozhlédni kolem sebe! Protři si konečně zrak a uzříš tolik věcí, že hlava se ti zatočí a snad i padneš na zadek. To jistě bude k velkému pobavení skřítků, kteří znají dobře smích, ale za to neznají nakupování, vydělávání a placení nájmů. Ti když už se stěhují, tak třeba do pařízku na klíč, neboť příroda jim nachystala vše potřebné. Zaplať bůh - nemusí zatím bydlet v lesních panelácích, ale bytečku z pěkné větvičky, kamínku a listu těžko odolají.  A tak je můžete zhusta potkat i kolem Měňanské vyvěračky. Bydlí tu s nimi i ticho a klid, a přesto odsud mají k lidem blízko, to snad kdyby si nějaký človíček vzpomněl a zavolal je ku pomoci - třeba k houpání miminek nebo k pobavení domácích mazlíčků.

Tak jako mnohá další, má i toto místo své ochránce a strážce. Bytosti i ochranné síly. Měňanskou vyvěračku stráží kámen, strom a samotná čistá voda. Kamenný ochránce i strážce ve stromu stojí velice blizoučko pramene, tak blízko, že se zdá nemožné si jich nevšimnout. Ale i to se stává, ne každý je uvidí, když jenom projde kolem. Možná, že teprve tehdy, když člověk přichází s potřebou a chutí pomoci, nachází se v tom správném, trochu „rozvrkočeném" a velmi citlivém stavu, kdy vnímá i věci jinak neviděné.

Chtělo by se mi ovšem říkat pramínek, ale velký průtok tohoto vývěru žádnou zdrobnělinu nepřipouští. Jen při velkém suchu se pramen opravdu stává pramínkem, a může i zmizet, nebo se posunout o pár kroků níže - třeba až tam, kde stojí strom - ochránce, a opodál i kamenný strážce s přivřenýma očima. Ten když je obě otevře, to není dobré znamení! Chovejme se tak, aby mohl sladce snít! My jsme na místo dorazili s takovým nadšením, že na opatrné zkoumání a ani na žádost o povolení nedošlo. Vrhli jsme se na čistění pramene s takovou vervou, že se víly rozutekly, neb motorová pila, praskot suchých větví, křik, dupání a škrábání hrábí o kameny koryta jim zní jako ta nejhlasitější Matějská pouť. Vždy jsem myslila, že poutníkova pouť krajinou je tichá a někdy i hladová. Takže s touhle Matějskou to byl vskutku velký protiklad.  Naštěstí v našich myslích nebylo nic než „pomáhat a chránit." :-), takže místní strážci a bytosti lesa nám odpustili těch pár hodin ruchu, dupání a zvuku motorovky.  Už proto, že pana místostarostu z Měňan dobře znají, a tak přivírají vše, co se přivřít dá... Slíbila jsem (sobě i jim), že se sem zase vrátíme, a to již tak potichu, že společně se zdejšími bytostmi spočineme a možná i slzička štěstí se zas dostane do matičky Země. Protože z těchto slz mohou vykvést nové květy. Ale o tom vám povím zas někdy příště.

Z lesního moře podléšek zdraví vlnka Vlaďka

Dejme si, berme si.

Po šesti týdnech a na hodinu přesně jsem se vrátila s manželem a čtyřnohým průvodcem Flešem na místo Měňanské vyvěračky. Byl to můj úkol, který jsem si dala. Již teď vím, že to nebyla poslední návštěva, neb lidské poledne je pro víly a bytosti lesa půlnoc, kdy odpočívají a nabírají síly na večerně-noční reje. Ale i v tuto hodinu má místo své kouzlo a energii. Nebe bylo plné bílých, sluncem osvícených mraků při prvním krásném dni po čtrnáctidenní očistě deštěm. Na tak hustý spad vody je vyvěračka nádherně čistá i okolní bahno, pracně vyndané z koryta, zůstává tam, kam ho putující přemístili. Půlmetrová zeleň úžasně zastínila okolí, takže vše je tak, jak má být. A až půjdete kolem, místní strážce již na vás má čím zamrkat. Žijme v pravdě a v kouzlu přítomného okamžiku. Kiss

Vlaďka  

fotky pro porovnání viz též:   http://www.putujici.cz/?p=p_71&sName=Menanska-vyveracka

Ochránce ve stromu.
Kamenný strážce.
Vysvětlování? Netřeba.
Bršlice kozí noha - plevel, či ochrana?
Voda stále čistá!
Narostlo mi obočí! A ten šnek za uchem!
Je tu krásně..
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart